Příliš teplý duben s malým množstvím srážek zesiluje riziko výskytu půdního sucha v letních měsících. Souvislost popsal česko-německý tým vědců, který zkoumal okolnosti výskytů vln sucha za více než století. Za Česko se na studii podílel Oldřich Rakovec z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity (ČZU).
Za posledních 20 let zasáhlo střední Evropu šest vln letních veder a sucha, tento problém se stává stále častějším a palčivějším.
Vědci podrobně zkoumali souvislosti mezi počasím na jaře a letním suchem za období posledních 140 let. Podle odborníků výstupy klimatických a hydrologických modelů ukázaly, že za posledních 14 let se teplotní a srážkové podmínky v dubnu velmi změnily. Měsíc byl v letech 2007 až 2020 v průměru o tři stupně Celsia teplejší než v období mezi lety 1961 až 1999. V roce 2018 bylo dokonce v dubnu tak teplo, že sníh, který napadl v zimě, se vypařil dříve, než se při tání mohl vsáknout do země.
Právě na jaře je vláha pro rostliny nejdůležitější – na tání sněhu v této době je do jisté míry celá česká příroda postavená. Čerpají z něj potoky i řeky, voda se tak z hor dostává do nížin. Jenže když se sníh vlivem tepla odpaří, začínají rostliny už začátek své vegetační sezony s vodním dluhem. A voda pak chybí v krajině dál.
Středí Evropě chybí déšť
Tým také uvedl, že v posledních 13 letech ve většině regionů střední Evropy pršelo o polovinu méně než od počátku 60. let do konce 90. let. Rostoucí dubnové teploty vedly k vypařování vody z půdy, což mělo za následek nízkou půdní vlhkost v Evropě už během jara. Vědci upozornili, že tento deficit do léta nebylo možné dohnat, k „naprogramování“ letního sucha tudíž došlo už v dubnu.
„Ačkoliv bylo během let 1881 až 1895 také zaznamenáno období s podobně nízkými dubnovými srážkami, koncem 19.století byly nižší teploty a díky tomu se z půdy vypařovalo méně vlhkosti a nepůsobily dlouhodobé účinky, které pozorujeme dnes,“ poznamenal Oldřich Rakovec z katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování ČZU.
Analýza také ukázala, že „rizikovými“ povětrnostními podmínkami v dubnu bylo vytvoření blokující tlakové výše nad Severním mořem, která odklonila proud vzduchu z Atlantského oceánu směrem na sever. To podle týmu vědců způsobilo zvýšené úhrny přímého slunečního svitu a zároveň omezilo srážky nad střední Evropou.
Jak udržet Evropu „normální“
Podle zástupců ČZU jsou jedním z důvodů vzniku stabilních oblastí vysokého tlaku vzduchu klesající teplotní rozdíly mezi Arktidou a středními zeměpisnými šířkami v jarním období. Uvedli, že zatímco podle klimatických scénářů takové „vstupní podmínky“ nastanou i v budoucnu, vysokotlaké systémy se vytvoří méně často, pokud se podaří dosáhnout klimatických cílů Pařížské dohody a udržet nárůst globální teploty kolem hranice 1,5 stupně Celsia proti předindustriálnímu období.
Rakovec na studii spolupracoval s kolegy z Helmholtzovy asociace výzkumných center – konkrétně z pracovišť v Lipsku a Bremerhavenu.
