Testování plastů v Antarktidě započali brněnští odborníci z CEITEC VUT ve spolupráci s Masarykovou univerzitou a několika dalšími výzkumnými pracovišti přibližně před pěti lety. Vzorky, které poslali s expedicí na Antarktidu na stanici J. G. Mendela, porovnávali se stejnými panely umístěnými v Brně. Umělé hmoty byly každým rokem odebírány a přiváženy zpět a následně vyhodnocovány. První výsledky ukázaly, že plasty stárnou v Antarktidě čtyřikrát pomaleji než v Brně.
Plasty, které od doby svého vzniku zaplavily svět, sice přirozenou cestou degradují, ale rychlost jejich rozpadu je stále mnohonásobně nižší než tempo jejich výroby. Lépe poznat chování polymerů v extrémních podmínkách je jedním z cílů výzkumu Jiřího Tocháčka z CEITEC VUT, který je v oboru degradace polymerů uznávaným odborníkem.
V Antarktidě byly materiály vystaveny velmi specifickým podmínkám zahrnujícím teploty až minus 35 stupňů, velké teplotní změny v rámci jediného dne a působení UV záření jako důsledku přítomnosti ozonové díry.
Příliš mnoho vlivů
Názory, jak na tyto podmínky budou dlouhodobě polymery reagovat, byly dosud značně nejednotné. Vědci se nemohli shodnout na tom, který z uvedených klimatických vlivů bude převládat.
„První výsledky ukázaly, že vliv ozonové díry propouštějící ve zvýšené míře UV složky slunečního záření je velmi významný, nicméně UV spolu s dlouhodobě vyššími teplotami v Brně tento vliv převáží. Svoji roli sehrála také povrchová kontaminace, která způsobila, že vzorky po třech letech v Antarktidě měly zcela čistý povrch, zatímco vzorky v Brně, představující typické prostředí průmyslové aglomerace, byly významně zaneseny černými polétavými nečistotami,“ uvádí vedoucí projektu Tocháček.
Část výsledků po třech letech expozice byla publikována, další část se nyní zpracovává. Výzkum v Antarktidě nadále pokračuje a od příštích odběrů si vědci slibují objasnění především chování polymerů stabilizovaných, tedy umělých hmot s výrazně vyšší odolností vůči vnějším klimatickým vlivům.
