Invazivní druh raka pruhovaného vytlačuje z lipenské nádrže původního raka říčního. Podle vědeckého pozorování nelze vyloučit, že už v přehradě populace raka říčního zcela vyhynula. Novinářům to v Černé v Pošumaví na Českokrumlovsku řekl děkan Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity Pavel Kozák. Invazivní rak pruhovaný je navíc nebezpečný tím, že přenáší račí mor.
Podle Kozáka za masivním šíření raka pruhovaného, který se do Evropy dostal v 19. století z východního pobřeží USA, stojí několik faktorů. „Jedná se o stále se opakující problém neodborného vysazování raků, šíření prostřednictvím rybářského hospodaření, k tomu samozřejmě přispívají i extrémní teploty, a tím se invazivní raci šíří. Je to problém celé České republiky,“ uvedl Kozák.
Přítomnost raka pruhovaného má podle děkana negativní dopad nejenom na ekosystémy lipenské nádrže, ale i na říční přítoky. Rozrůstající se populace invazivního druhu vyvíjí tlak na původní společenstva vodních rostlin, hmyzu, měkkýše a vajíčka a vývojová stádia obojživelníků a ryb. Kozák uvedl, že v lipenské nádrži žijí stovky tisíc raků pruhovaných. Vědci poprvé jejich výskyt v této lokalitě zjistili v roce 2006.
Problematikou šíření invazivního druhu se chce zabývat i Turistický spolek Lipenska. „Na základě zjištěných výsledků výzkumu bychom se chtěli pokusit vyvolat diskusi a iniciovat vznik odborně zpracovaného záchranného programu raka říčního, protože se již nedá jen přihlížet rostoucímu zdroji račího moru, který naše původní raky může brzy úplně vyhubit,“ varoval předseda spolku Jiří Mánek.
Příběh invazivního raka
Rak pruhovaný je sice druh nepůvodní, ale na českém území se vyskytuje již relativně dlouho. Do Evropy se poprvé dostal v roce 1890, kdy sem byla přievezena asi stovka jedinců. Z jediné lokality v Německu se dokázal rozšířit do přírody po celé Evropě, dnes se velikost jeho populace pohybuje ve statisících.
Na území dnešní České republiky se dostal přibližně v šedesátých letech dvacátého století. Už roku 1980 ho vědci objevili v Labi, kde je v současné době velmi rozšířen. Není to ale jediný druh nepůvodního raka, který nyní ohrožuje původní evropské druhy.
Další druh invazivního raka, raka signálního, se z Ameriky do Evropy dostal na přelomu roku 1959–1960, konkrétně do Švédska. Lidé se tehdy na základě špatných znalostí domnívali, že by jeho importem mohli pomoci evropské populaci raků postižené račím morem. I on se ale nakonec stal jejich zhoubou – přenáší na ně mor, vůči kterému je imunní. Navíc lépe odolává znečištění vody i jejím vyšším teplotám, má tedy vlastnosti, které ho předurčují k tomu, aby původní druh vytlačil.
