Antropologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s kolegy z Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu a City University of New York zkoumali chůzi padesáti dospělých neobézních lidí. Došli k závěru, že jedinci s vyšší tělesnou hmotností méně ohýbají dolní končetiny v kolenním kloubu, čímž pravděpodobně šetří energii a své kosti.
Větší lidé chodí jinak, ukázala česká studie
Během každého kroku ohýbáme krátce po došlapu kolenní kloub, čímž pomáháme plynule přenášet tíhu našeho těla z jedné končetiny na druhou. Ohnutí kolenního kloubu však musí jistit svaly na přední straně stehna.
Bez jejich kontroly by se nám při každém došlapu podlamovala kolena a jen těžko bychom se ubránili pádu na zem. Takováto kontrola nicméně vyžaduje energii, a proto čím více budeme při chůzi kolenní (ale i jiné) klouby ohýbat, tím více energie nás bude chůze stát. Ostatně každý si může porovnat, jak namáhavé je chodit přikrčený ve srovnání s normální vzpřímenou chůzí.
Univerzální pravidla pro všechny savce
Ohýbání kloubů však vede vedle větší nákladnosti i k většímu namáhání kloubů a kostí. Tyto zákonitosti platí nejen pro člověka, ale pro zvířata obecně. Nepřekvapí nás proto, že zvířata s větší hmotností, jako je například kůň nebo slon, ohýbají při chůzi a běhu klouby méně než zvířata drobnější, kupříkladu hlodavci – šetří tím energii a ulevují svým kloubům a kostem. Zda lze obdobné úpravy stylu chůze nalézt i mezi různě velkými zástupci stejného druhu, však nebylo až dodnes jasné.
Ne, že by se na to vědci nesnažili přijít, ba právě naopak – studovány už v tomto směru byly kočkovité šelmy, sloni, paviáni a v neposlední řadě i člověk. Předchozí výzkumy však nebraly v úvahu rychlost pohybu, pohlaví či délku končetin, které mají na míru ohýbání kloubů končetin také významný vliv. U člověka pak byla porovnávána především chůze normálních lidí s lidmi obézními, u nichž mohl být způsob chůze ovlivněn mimo jiné bolestmi nebo rozložením tuku v těle.
Počítačové modely ukázaly důležité části pohybu
Teprve aktuální studie publikovaná v časopise PLoS ONE přináší přesvědčivý doklad toho, že hmotnost ovlivňuje při chůzi míru ohýbání kolene nezávisle na rychlosti, pohlaví a délce končetin. Pomocí modelování lidské chůze testovaného následně v laboratoři v New Yorku na živých lidech navíc naši antropologové doložili, že i mírné změny v ohybu kolene mají významný dopad na momenty v kolenním kloubu. Další výzkumy mohou navázáním na tyto výsledky probádat vlastní vliv míry ohybu kolene na spotřebu energie a na zatěžování kolenního kloubu a kostí, jež se v něm spojují. Už dnes však můžeme s jistotou říci, že větší lidé chodí trochu jinak.
