V polovině března si vyslechl Sidney Holmes osvobozující rozsudek. Za mřížemi měl strávit 400 let, nakonec vyšel ven z vězení po 34 letech. Za zločin, který nespáchal, pykal neprávem, navíc podle floridských zákonů nemá nárok na žádné odškodné. Podle amerického advokáta Alexe Hornadaye, který nyní přednáší na Karlově univerzitě, je takových případů několik, údajně je často na vině i nedostatečná obhajoba. Systém veřejných obhájců je v USA podle něj podfinancovaný, větší šanci u soudu pak prý mají lidé s vyššími příjmy.
V USA jsou tisíce neprávem odsouzených vězňů, tvrdí právník. Systému veřejných obhájců chybí peníze
„Tenhle případ je ukázková definice justičního omylu. Rozsudek šokoval každého, kdo o tom zaslechl,“ říká Alex Hornaday J. D., právník z Denveru, který v současnosti přednáší americký právní systém na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Ukazuje to, že je systém chybný. Je to jeden z tisíců případů, i když se šťastným koncem. Holmes ztratil 34 let svého života, to je tragédie,“ komentuje osvobozující verdikt. (Hornaday případ komentuje jako nezávislý znalec právního systému v USA, není v něm nijak zainteresován – pozn. red.)
Podle Hornadaye překvapil rozsudek i samotné zasahující policisty z místa činu. Zasahující policista Kenneth Smith uvedl, že akci považoval za rutinní záležitost, a nějak si ji nepamatoval. „Šokovalo mě to hlavně proto, že se nikomu nic nestalo. Měl jsem případy, které byly mnohem horší,“ vzpomínal ve zprávě Conviction Review Unit (CRU – oddělení pro přezkum odsouzení). Ta na základě soudního přelíčení podrobně popisuje soudní proces s Holmesem a okolnosti, za nichž byl propuštěn.
Propuštění nevinného vězně po 34 letech (zdroj: ČT24)
V průběhu Holmesova procesu navíc došlo ke změně zákona, floridské právo umožňovalo do roku 1988 podmínečné propuštění odsouzeného po odpykání méně než poloviny trestu, současná právní úprava však vyžaduje odpykaných 85 procent trestu. „Zdá se, že nesmyslně dlouhý trest měl zajistit, aby Holmes neměl nárok na podmínečné propuštění. Neuvěřitelné je, že mu soudce snížil trest na 400 let, protože se mu požadavek státního zástupce, 825 let, zdál příliš extrémní,“ přibližuje advokát Hornaday.
Nejasné svědecké výpovědi i „křehké“ důkazy
Případ, za nějž byl Sidney Holmes odsouzen, se odehrál v roce 1988. Tehdy – dle původního rozsudku – dvojice mužů tmavé pleti pod výhružkou použití zbraně přepadla večerku, přítomni byli jako svědci Vincent Wright a Annisa Johnsonová. Podle svědeckých výpovědí ke zločinu údajně napomáhal i třetí muž tmavé pleti, který řídil auto a k obchodu pachatele přivezl.
Oba svědci jej popsali jako muže malého vzrůstu, devět měsíců po činu Wright doplnil, že řidič prý měřil asi 165 centimetrů a vážil přibližně 77 kilogramů. V době spáchání přitom měřil Holmes podle záznamů 182 centimetrů a vážil 82 kilogramů. „Wright navíc dodal, že třetí Afroameričan z auta nevystoupil, což zpochybňuje přesnost jeho popisu a identifikace,“ vysvětluje advokát Hornaday nesrovnalosti ve výpovědích.
K zatčení a následnému odsouzení Holmese přispěla podle Hornadaye shoda náhod. „Oba svědci popsali auto z místa činu jako hnědé, později řekli, že se jednalo o starší typ. Vyšetřovatele to pak navedlo k domněnce, že by se mohlo jednat o vůz značky Oldsmobile z konce 70. let, v té době velice rozšířené,“ upřesňuje.
Policii pak na stopu přivedl bratr svědka Wrighta, který činu přítomen nebyl. Do protokolu uvedl, že si myslí, že našel pachatelův vůz, shodou náhod patřil právě před nedávnem propuštěnému Holmesovi. „Navzdory nesrovnalostem se pak policie zaměřila na něj, protože byl v minulosti odsouzen za ozbrojenou loupež,“ dodává Hornaday.
Dnes by důkazy nestačily ani na obvinění, říká advokát
„Jsem rád za jeho propuštění. Jeho život byl zničen důkazy, které by dnes nestačily ani na obvinění. I kdyby byl řidičem toho auta, odsoudit ho na celý život za mřížemi za loupež, při níž nebyl nikdo zraněn, se mi zdá velmi tvrdé,“ komentuje Hornaday proces.
Svědek Wright přitom nepoznal Holmese ani během první fotografické identifikace, ke ztotožnění došlo až během třetí série fotografií, které mu policie předložila. „Naše vzpomínky nejsou jako video, které si přehráváme, ale jsou spíše jako příběh, který převyprávíme. Příběhy se mohou v průběhu času měnit způsobem, který si neuvědomujeme, navíc takovou cestou, která jistě potvrzuje nepravdivá fakta,“ komentuje Hornaday.
Dnes by se podle něj Holmes do sestavy fotek ani nedostal, pokud by proti němu neexistovaly nějaké další důkazy.
Systém veřejných obhájců je podfinancován, říká Hornaday
Právo na obhájce dává obviněnému šestý dodatek Ústavy Spojených států. „V praxi však soudem jmenovaní advokáti obvykle pocházejí z Úřadu veřejných obhájců, ten je však financován mnohem méně než úředníci státního zastupitelství. Tím pádem mají méně personálu a prostředků na stejný počet případů,“ vysvětluje Hornaday.
Obhájci jsou podle něj často přepracováni a nedostatečně placeni, údajně pak dochází k častému vyhoření, kvůli čemuž obhájci mnohdy fluktuují. „Veřejní obhájci jsou často méně zkušení než státní zástupci,“ připojuje. Situaci by podle zprávy CRU mohli změnit soukromí obhájci, placení od hodiny.
„Zdá se, že jde o zcela odlišný systém soudnictví pro ty, kteří si soukromé advokáty dovolit mohou a pro ty, kteří ne. To je jedna z věcí, ve které je americký systém trestního soudnictví prokazatelně nedokonalý,“ tvrdí Hornaday.
„Nejsme zvyklí, aby byli bohatí a mocní lidé hnáni k odpovědnosti. Tím je pozoruhodná obžaloba na Donalda Trumpa,“ dodává s ohledem na vývoj procesu.
„Když máte soukromého advokáta placeného od hodiny, je jeho motivací udělat vše pro to, aby svému klientovi pomohl. U státního zaměstnance, tedy veřejného obhájce, je motivace opačná – co nejrychlejší uzavření případu,“ shrnuje Hornaday.
Státní obhájci se mnohdy snaží případ urychlit, myslí si Hornaday
U soukromého advokáta je podle Hornadaye větší šance, že obnovu procesu dotáhne znovu k soudu. „Přepracovaný a špatně placený státní obhájce se bude snažit jednání urychlit, často tím, že svému klientovi poradí, aby přijal dohodu o přiznání viny. Obžalovaný pak souhlasí s tím, že svou vinu výměnou za mírnější trest přizná,“ doplňuje.
„Takhle dopadá naprostá většina trestních řízení v USA, což má za důsledek vysoký počet uvězněných. Motivace u soukromých a státních obhájců pak vede k jasným rozdílům ve výsledcích sporů u chudých a bohatých,“ komentuje situaci v USA Hornaday.
Podle Hornadaye se dají neoprávněná odsouzení rozdělit do dvou skupin. „Prvním druhem je takové, kdy se zdá, že odsouzený je ve skutečnosti nevinný, označujeme je jako 'skutečné neviny', například, když stopa DNA někoho zprostí viny,“ říká. Podle advokáta do této skupiny spadá právě případ Holmese.
„Pak je druhá skupina, méně jasná. Možná je někdo skutečně nevinný, ale v tom případě má mimořádnou smůlu. Sem patří hlavně špatné procesy,“ popisuje. Holmesův případ by se prý dal zařadit do obou kategorií.
Rozhodování poroty
Svou roli v rozsudcích hraje ve Spojených státech porota, kterou obvykle tvoří dvanáct lidí. „Nemáme rádi, když je rozhodnutí v rukou pouze jednoho člověka. Chceme, aby tyto výsledky měly určitou společenskou legitimitu, proto dáváme přednost obyčejným lidem před odborníky,“ vysvětluje americký soudní systém Hornaday.
„Pokud jde někdo do vězení, musí toto rozhodnutí dávat smysl a připadat rozumné i obyčejným lidem, nejen těm, kteří jsou právně vzdělaní,“ dodává.
Kromě toho existují problémy jako takzvaný efekt CSI (Crime Scene Investigation – vyšetřování na místě činu): pokud existují „forenzní“ důkazy, mají porotci tendenci se na ně příliš spoléhat. V některých případech to znamená, že budou přikládat příliš velkou váhu nedbalým vědeckým poznatkům, v jiných to znamená, že budou od forenzní vědy očekávat více, než je ve skutečnosti možné, říká Hornaday.
Od rozhodování poroty navíc nejde upustit ani podle americké ústavy, právo na ni je zakotveno v šestém dodatku. Reforma rozhodování poroty, po níž volala část americké společnosti po Holmesově osvobozujícím verdiktu, není podle Hornadaye na místě. „Týká se to spíše oněch důkazů, které lze pak porotě předložit,“ upřesňuje.
Odškodné pro neprávem odsouzené není pravidlem
Hornaday říká, že odškodnění záleží na daném státu, v němž je případ posuzován. „Třeba v případu Holmese, který se soudil na Floridě, na žádné kompenzace právo nemá,“ popisuje advokát. V USA má v zákoně zakotveno odškodné 38 států, ve většině případů jsou však podle obhájců nedostatečná. „Fondy, z nichž se odškodnění hradí, obvykle nemají dostatečné množství financí,“ dodává Hornaday.
Podle advokáta je jedním z faktorů při nesprávném verdiktu také policejní vyšetřování. Hornaday tvrdí, že v mnohých případech jsou možnosti obviněných limitovány. „Policie může podezřelým lhát, aby z nich dostala přiznání. Navíc má i tu tendenci, aby se navzájem chránila. Policisté navíc až na výjimky nemohou být žalováni za individuální pochybení,“ komentuje. „V případě Holmese jej policie navíc neoprávněně stíhala na základě velmi slabých důkazů,“ říká.
Proti policejnímu pochybení protestovalo v roce 2020 hnutí Black Lives Matter, demonstracím předcházel zákrok policisty Dereka Chauvina na Afroameričana George Floyda. Policista Floydovi klečel několik minut na krku, ten nakonec zraněním podlehl.
„Chauvinovo stíhání, usvědčení a odsouzení bylo důležité, protože to není obvyklé. I tak se ale zdá, že i za závažná pochybení hrozí mnoha policistům nejhůře ztráta zaměstnání. Několik hnutí bojuje za reformu trestního soudnictví, ale je to pomalý a obtížný boj,“ deklaruje Hornaday.
Ke zprošťujícímu verdiktu dojde při obnově procesu jen málokdy
Vězňům, kteří jsou podle obhajoby ve výkonu trestu neprávem, se snaží pomoci s obnovením procesu několik neziskových skupin, Hornaday ale tvrdí, že je jejich činnost nedostatečná. „Odvádějí dobrou práci, ale nestačí to. Skupiny potřebují víc lidí, advokátů a financí, pokud chceme skutečně spravedlivý systém,“ usuzuje.
Obnovy procesu dosáhne obhajoba nejčastěji objevením nových důkazů nebo kriminalistických technik, změnou výpovědi svědků nebo pochybením ze strany obhájců. Ke zprošťujícímu verdiktu však prý dojde málokdy, soudy podle něj většinou proces jen obnoví.
„Domnívám se, že je lepší, aby se na svobodu dostalo sto viníků, než aby byl ve vězení jeden nevinný. Ne všichni Američané se mnou souhlasí,“ uzavírá Hornaday.
V současnosti vyučuje americký právní systém na Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, působil dvanáct let jako advokát v Denveru v americkém státě Colorado. Trestním právem se nezabýval.
Alex Hornaday, J. D.