Do čela italské diplomacie míří třiatřicetiletý Luigi Di Maio. Nedostudovaného politika, který podle kolegů zachovává v každé situaci absolutní klid, dostal do funkce politický veletoč, kdy vyměnil koalici s nacionalisty za levici, a zamezil tak předčasným volbám. V nich by jeho Hnutí pěti hvězd totiž podle průzkumů hodně ztratilo. A pragmatismus předvedl i v osobních sporech; přestože jeho strana prosazovala imunitu poslanců, sám se za ni dvakrát schoval.
Luigi Di Maio je klidný pragmatik. Umí se dohodnout s nacionalisty i sociálními demokraty
3 minuty
Horizont ČT24: Luigi Di Maio
Do politiky zamířil už v jednadvaceti letech po nedokončeném studiu a nepříliš oslnivé kariéře správce webových stránek nebo stánkaře na neapolském stadionu. V roce 2007 se stal zakládajícím členem spolku komika Beppeho Grilla.
Ten o dva roky později založil Hnutí pěti hvězd, do něhož Di Maio přešel. Grillo vyvolal na italské politické scéně zemětřesení především svým konfrontačním stylem plným bombastických prohlášení.
Strana v sobě tehdy spojovala nesourodé skupiny, jimž byl společný odpor k politice prodchnuté nepotismem a korupčními skandály Silvia Berlusconiho a jeho spojenců. Zahrnovala pravicové protiimigrační a euroskeptické aktivisty i levicové odpůrce globalizace, ekology, pacifisty nebo obhájce nepodmíněného základního příjmu.
Hnutí se poprvé účastnilo parlamentních voleb v roce 2013, kdy překvapivě získalo asi čtvrtinu hlasů. Di Maio se v šestadvaceti letech stal nejmladším místopředsedou poslanecké sněmovny. Přestože jeho strana propagovala zrušení poslanecké imunity, nechal se jí politik dvakrát zaštítit, když ho dvě ženy chtěly žalovat pro pomluvu.
V čele strany
O čtyři roky později se hřmotný Grillo rozhodl politiku opustit a předat vedení daleko klidnějšímu Di Maiovi, kterého si dlouho vychovával jaké nástupce. V internetovém vnitrostranickém hlasování, na němž chce hnutí ukázat svůj důraz na přímou demokracii a transparentnost, dostal Di Maio důvěru 82 procent kolegů pro kandidaturu na premiéra.
Strana se pod jeho vedením rozloučila s euroskepticismem a důraz začala klást na kritiku korupce. Následující volby v březnu 2018 vyhrála. Neměla však většinu a musela vytvořit koalici. Po složitých jednáních se dohodla s nacionalistickou Ligou. Premiérem se stal nestraník Giuseppe Conte a Di Maio vicepremiérem a ministrem ekonomického rozvoje, práce a sociálních věcí.
V květnu 2019 hnutí propadlo ve volbách do Evropského parlamentu. Po třetím místě a hubeném zisku 17 procent hlasů nechal předseda hlasovat o své pozici v čele strany. Podpořilo ho 80 procent z 56 tisíc straníků.
V Evropském parlamentu i průzkumech veřejného mínění naopak významně posílila Liga, a její předseda Matteo Salvini proto vyvolal politickou krizi a pád vlády s vidinou předčasných voleb. Di Maio mu však ukázal, že se přepočítal. Pragmaticky se dohodl s opoziční levicovou Demokratickou stranou na vládě vedené opět kompromisním nestraníkem Contem.
Třiatřicetiletý elegán z jihu má vždy bezchybný účes a dobře padnoucí oblek s kravatou. Odmítá i kritiku, že je moc mladý. „Rakouský kancléř je stejně starý jako já, francouzskému prezidentovi je čtyřicet let. Teď nastoupili mladí,“ tvrdí.
