Britové vnesli mezi srílanské Sinhálce a Tamily nerovnost. Pocit křivdy rozpoutal na 26 let občanskou válku

Obyvatelé Srí Lanky si v sobotu připomínají deset let od skončení dlouhé a krvavé občanské války. Oslava míru se však odehrává v rozjitřené atmosféře, země zažila před pár týdny teroristické útoky islamistů v několika kostelech a hotelech. Mnoha lidem se vybavily hrůzy někdejšího konfliktu, který trval déle než čtvrtstoletí.

Video Studio 6
video

Deset let od konce občanské války na Srí Lance

Tehdy však proti sobě stáli představitelé jiných náboženství: většinoví Sinhálci hlásící se k buddhismu a hinduističtí Tamilové. Významnou roli na počátku sporu mezi dvěma nejpočetnějšími etniky, která na ostrově v Indickém oceánu žijí společně přes dva tisíce let, sehrála kolonizace a vliv Britů.

V noci 23. července 1983 bylo ve městě Thinevely zavražděno dvanáct vojáků a jeden úředník, všichni Sinhálci. Tato událost bývá označována jako „černý červenec“ a současně je považovaná za začátek občanské války na Srí Lance. Ačkoli se napětí stupňovalo už dlouho předtím, do té doby šlo o největší útok na vládní jednotky, který provedla separatistická ozbrojená skupina Tamilští tygři (Tygři osvobození tamilského Ílamu - LTTE).

Reakce Sinhálců na sebe nenechala dlouho čekat. Násilí se rozšířilo do dalších oblastí s vysokou koncentrací tamilského obyvatelstva. Rozvášněné davy Sinhálců v odvetě procházely městy a podpalovaly tamilské domy a obchody. Tamilové byli vražděni bestiálním způsobem přímo na ulicích.

Podle oficiálních zdrojů zemřelo jen během červencových nepokojů na čtyři sta lidí, podle neoficiálních jich byly ale až dva tisíce. Většinu obětí tvořili Tamilové. Desetitisíce z nich také přišly o domov a houfně odcházely do sousední Indie.

Pohřbívání tamilských obětí
Zdroj: ČTK/AP

Mírová jednání selhávala

V roce 1987 uzavřela Srí Lanka dohodu o pomoci indické armády při urovnání nepokojů. Za slib částečné autonomie pro tamilské provincie měli povstalci indickým vojákům odevzdat zbraně. Přítomnost cizích vojsk ale žádané uklidnění nepřinesla a poslední Indové nakonec bez dosažení významnějšího výsledku odešli v březnu 1990. 

Postupně selhávaly i další snahy o ukončení násilí. Všechna jednání mezi zástupci vlády a Tamilskými tygry byla neúspěšná a krutý teror, který občanskou válku provázel, dál připravoval o život mnoho nevinných civilistů. Jen za prvních třináct let války zemřelo 50 tisíc lidí.

Válku se nakonec podařilo ukončit až po dlouhých 26 letech – v roce 2009, kdy armáda dobyla poslední oblasti, které ovládali povstalci. Srílanský prezident Mahinda Radžapakse následně ohlásil vítězství. Definitivní tečkou bylo oznámení rebelů ze 17. května, že ukončí boje. Následující den vládní vojáci zabili vůdce „tygrů“ Vélupilláía Prabhákarana, který byl na útěku.

Válka si ve výsledku vzala životy odhadem 100 tisíc lidí, z toho 27 639 tamilských ozbrojenců, 23 327 vládních vojáků, 1155 indických vojáků a desetitisíce civilistů.

Kde jsou ale kořeny tohoto násilí?

Tamilové versus Sinhálci

První Tamilové přišli na dnešní Srí Lanku už kolem 2. století před naším letopočtem z jižní Indie. Usadili se převážně na severu a východě ostrova, kde asi ve 12. století vybudovali hinduistické království Džafra. Byli vyspělými zemědělci a řemeslníky. Stali se spoluobyvateli buddhistických Sinhálců, kteří na Srí Lanku přišli už v 5. století př. n. l. a na západě a jihozápadě ostrova založili silné království Kotte.

Už s příchodem Tamilů se začala objevovat vzájemná nesnášenlivost mezi oběma etniky, když tamilské nájezdy pustošily stará cejlonská království. Sinhálský král Dutthagámaní například ve 2. století př. n. l. vedl ve jménu buddhismu svatou válku s tamilským hinduistickým vůdcem Elárou. V moderní historii má tato nevraživost komplikované etnické, náboženské, politické i kulturní pozadí, vyhrotila se po vyhlášení nezávislosti Srí Lanky v roce 1948, kdy sinhálská většina ovládla politickou i vojenskou moc. Ale k tomu později.

Profil

Srí Lanka

je ostrovní stát v jihovýchodní Asii v blízkosti Indie. Od Indického poloostrova jej odděluje mělký Palkův průliv o šíři maximálně 80 kilometrů. Ostrov v únoru 1948 vyhlásil nezávislost na Velké Británii a do roku 1972 se Srí Lanka jmenovala Cejlon. Nyní je republikou v rámci britského Společenství. Oficiálním hlavním městem je Šrí Džajavardhanapura Kótté, největším městem je Kolombo, kde žije přes 750 tisíc lidí. Na Srí Lance žije 22 milionů lidí a 70 procent z nich jsou buddhisté. Přes 12 procent občanů jsou hinduisté, necelých deset procent muslimové a 7,6 procenta křesťané.

Rivalita se vyhrotila v období kolonialismu

Významnou roli totiž sehrála už postupná kolonizace, která začala v 16. století. Prvními kolonizátory byli Portugalci, následovaní Holanďany a posléze Brity. Ti v 19. století na ostrov obývaný většinově Sinhálci přivezli další Tamily, aby si v centrální části země zajistili pracovní síly na čajových a kaučukových plantážích. Tito Tamilové neměli stejné sociální postavení, jako původní Tamilové. Část z nich nikdy nezískala srílanskou státní příslušnost a byla v polovině 70. let repatriována.

Britští kolonizátoři se na ostrově potýkali s tím, že místní populace byla velmi pestrá. Obyvatelé Srí Lanky hovořili různými jazyky, uznávali jiná božstva, jinak se oblékali. Britská koloniální vláda tak od sebe začala jednotlivé skupiny odlišovat a ke konci 19. století už mluvila o několika odlišných „rasách“. Všechny rozdíly byly ze strany Britů vnímány jako rasové a Britové tak podle některých odborníků podpořili vznik etnického konfliktu.

Ve většinových Sinhálcích rostl pocit diskriminace

Ze strany Britů byla patrná podpora Tamilů, mimo jiné proto, že uměli lépe anglicky. Tamilové tak měli jednodušší přístup ke vzdělání a jejich procentuální zastoupení ve státních službách bylo vyšší. V období britské přítomnosti na ostrově se tak z hlediska zaměstnanosti a přístupu ke vzdělání cítili Sinhálci oproti Tamilům diskriminováni.

Sinhálská většina navíc začala mít obavy z minoritního postavení: ostrov obklopovala území s populací desítek milionů Tamilů, kteří obývali nejen jižní část Indie, ale byli roztroušeni v rozsáhlé oblasti od Fidži až po Afriku.

Vzrůst nacionálního cítění částečně způsobený politikou Britů, minoritními pocity a pocitem utiskování a křivdy ze strany Sinhálců vedl k vytvoření podmínek pro postupný vznik konfliktu. Buddhističtí Sinhálci se s těmito křivdami při první příležitosti začali vyrovnávat. Tou bylo vyhlášení nezávislosti ostrova v roce 1948, kdy byla vláda předána do rukou sinhálské prozápadně orientované vlády.

Jazyk jako rozbuška a boj za samostatný stát

Vláda nacionalistické Strany svobody Srí Lanky (SLFP) vedená Solomonem Bandáranajakem, otcem pozdější prezidentky Kumaratungové v letech 1956–1959, začala postupně přijímat opatření, kterými se dostávali do pozice diskriminovaných Tamilové. Prvním z výrazných momentů, který byl Tamily vnímán jako jejich znevýhodnění, bylo zavedení sinhálštiny jako jediného oficiálního jazyka na ostrově a prosazování buddhismu. 

Od tohoto momentu docházelo k postupné eskalaci napětí. Vládní opatření vyvolávala nesouhlas u tamilské populace, která zpětně vyvolávala další reakce srílanské vlády. Napětí mezi oběma etniky tak postupně houstlo a k prvním sinhálsko-tamilským srážkám došlo v roce 1958. 

V 70. letech už existovala na ostrově řada tamilských organizací požadujících buď autonomii pro oblast na severovýchodě ostrova, nebo radikální řešení, tedy vyhlášení samostatného státu Ílamu. Ozbrojené srážky mezi extrémními Sinhálci a Tamily se množily.

V roce 1972 vznikla separatistická ozbrojená skupina Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE), která na rozdíl od řady dalších separatistických organizací od samého počátku svého působení důsledně prosazovala nezávislý stát. Od ojedinělých nepokojů a krvavých střetů k organizovanému ozbrojenému boji za samostatnost přešla LTTE právě 23. července 1983.