„Putinovi emigranti“ v Praze. Kdo jsou Rusové, kteří do Česka přišli z politických důvodů

V Česku žije na 37 tisíc Rusů, z nichž velká část přišla do země za prací nebo podnikáním. Jsou mezi nimi ale i ti, kteří Rusko opustili z politických důvodů. Někteří z nich se za své politické postoje dostali do vězení, jiní touží po životě ve svobodnějším prostředí. Pro 168 hodin s nimi natáčel Martin Mikule.

Video 168 hodin
video

168 hodin: „Putinovi emigranti" v Česku

Rusů, které přiměla opustit vlast nespokojenost s domácím politickým režimem, nežije v Česku málo. „Podle toho, kolik lidí vídám na různých akcích, si myslím, že těch aktivnějších bude, řekněme, 150 nebo 200 lidí, které já znám podle vidění z nějakých akcí,“ podotýká redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup, který se na Rusko specializuje.

„Myslím, že jsou tři hlavní centra ruské politické emigrace. A to je Londýn, Berlín a Praha. Samozřejmě Praha v tomto ohledu má několik výhod. Je výrazně levnější než Londýn, současně jazyk je jednodušší než v Berlíně, a jsou tady nějaké historické kořeny. Sídlí tady Svobodná Evropa,“ dodává Soukup.

Umělec i studentka se zájmem o historii

Mezi Rusy, kteří se do Česka přestěhovali z politických důvodů, patří třeba Anton Litvin. „Protože jsem umělec a ředitel eventové agentury, tak mé projekty, opoziční projekty, nemůžu realizovat v Rusku, v Moskvě – protože jsou všechny proti Putinovi,“ vysvětluje.

V Praze pořádá už šestým rokem festival současné ruské kultury Kulturus. „Je to festival ruské opozice a emigrantů, kteří žijí v Evropě. Přijedou do Prahy a mluví o tom, co si myslí o Putinově režimu a o Rusku,“ dodává Litvin.

Do Prahy se přestěhovala také nyní třiadvacetiletá studentka Olja Storoževová. „Už dávno jsem se rozhodla, že prostě chci zkusit něco jiného než žít v Rusku. Chtěla jsem větší, jinou, liberální atmosféru,“ říká studentka Východoevropských studií na Karlově univerzitě.

V budoucnu by se chtěla věnovat historii a na ruských univerzitách jí vadil podle ní manipulativní výklad dějin, třeba tendence omlouvat zločiny diktátora Stalina. „Já bych opravdu chtěla změnit ten způsob vzdělání (v oblasti) historie a dějin v Rusku, ale já prostě vím, že ta sféra je úplně obsazená. To je úplně provládní,“ přibližuje Storoževová.

Za demonstraci do vězení

Zatímco někteří z Ruska odešli prostě proto, že tam podle svých slov nemohli svobodně dýchat, jiní sílící tlak autoritářského režimu pocítili na vlastní kůži. „Byl jsem tři a půl roku ve vězení – kvůli tomu, že jsem byl na demonstraci,“ vypráví Andrej Barabanov, který nyní studuje na České zemědělské univerzitě.

Za mříže se dostal při vlně zatýkání po demonstracích z let 2011 a 2012. „6. května (2012) policie na velké akci, která se jmenovala Pochod míru, udělala takovou provokaci. Udělala kruh, který byl kolem všech lidí, a ještě zatarasila lidem průchod,“ popisuje Barabanov. 

„Demonstrace propukly po parlamentních volbách na podzim 2011, které byly v zásadě zfalšované. Byla to frustrace lidí z toho, že jim současně vlastně oznámili, že Dmitrij Medveděv, který byl předtím čtyři roky prezidentem, si to rozmyslel a zase se vyměnil s Vladimirem Vladimirovičem (Putinem),“ dodává novinář Soukup.

Represe proti kritikům režimu v Rusku od té doby jen zesilují. Za opakovanou účast na nepovolené demonstraci hrozí až pět let vězení. Postih hrozil i aktivistovi Vladimíru Špitaljovovi, který s transparentem protestoval proti uvěznění ukrajinského režiséra Olega Sencova.

„Před Státní dumou jsem byl s plakátem ‚Svobodu Olegu Sencovovi‘. Přišel policista. Já jsem utekl,“ uvádí Špitaljov. „V Rusku mi hrozil trest vězení nebo spolupráce s ruskými státními orgány. A to jsem nechtěl. Takže jsem si vybral třetí možnost a utekl jsem do České republiky,“ dodává muž, který teď pracuje na letišti. 

Ruská policie Špitaljova dobře zná. Už v roce 2015 protestoval před českou ambasádou v Moskvě proti odvysílání dokumentu, který obhajoval okupaci Československa v roce 1968. „Já jsem prostě přišel k české ambasádě, vzal s sebou sovětskou vlajku, láhev vodky a plakát ‚Promiňte za rok 1968‘. Tu vlajku jsem polil vodkou a zapálil,“ vrací se k protestu Špitaljov.

Novinář nedostal povolení k pobytu kvůli trestu za investigativní reportáž

Špitaljovovi hrozilo za jeho protesty sedm let vězení, v Česku dostal politický azyl. Mezi Rusy v tuzemsku je ale spíš výjimkou. Za posledních pět let udělily české úřady azyl jen patnácti z nich.

Investigativní novinář Grigorij Pasko nezískal od českých úředníků ani povolení k dočasnému pobytu. „Ministerstvo vnitra moji žádost zamítlo s tím, že jsem byl v Rusku soudně trestaný,“ říká novinář. V 90. letech ho proslavila reportáž odhalující, jak se ruské námořnictvo zbavuje jaderného odpadu z ponorek tím, že ho hází do moře. Pasko dostal tři roky vězení za špionáž.

„Celý ten proces byl velmi politicky motivovaný a on se nemůže tady (v Česku) dobrat legálního pobytu s argumentem, že nemá čistý trestní rejstřík, což je vlastně úplně absurdní,“ komentuje Paskův případ redaktorka Nového deníku Petra Procházková, která se Ruskem dlouhodobě zabývá. Ministerstvo vnitra na dotaz ČT k případu Paska nereagovalo.