Na den přesně před osmdesáti lety dorazil na britské území první vlak s židovskými dětmi z hitlerovského Německa. Rodiče je poslali do Spojeného království, aby je uchránili před nacisty. Kvůli protižidovským opatřením v protektorátu Čechy a Morava následovaly později i vlaky z Prahy. Mnohé z dětí zachránil sir Nicholas Winton, který by se ale neobešel bez pomoci dalších lidí. Patří mezi ně i Marie Schmolková, jedna z klíčových osobností záchrany nejen židovských dětí ze zemí ohrožených nacismem.
„Moje matka mě posadila na vlak a tím to skončilo. Už jsem ji nikdy neviděla. Přišla jsem v holocaustu o 64 členů své rodiny. Adoptovali mě ve Walesu,“ vzpomíná Renate Collinsová, rozená Kressová, jedno z Wintonových dětí zachráněných z Prahy.
Mnohé z tisíců židovských dětí ze střední Evropy, které před osmdesáti lety záchranily britské rodiny před nacistickými vyhlazovacími tábory, v pozdějším životě čekal velký úspěch. Stali se z nich slavní vědci, umělci nebo vlivní politici.
Patří mezi ně i Alf Dubs, labouristický lord, který zasedá v horní komoře britského parlamentu. Narodil se v Praze, jeho otec byl Žid, matka nikoliv. „Posadila mě do dětského vlaku, dostal jsem se do Londýna. Nechápal jsem, co vše se odehrávalo, ale na vytrhávání fotografie našeho prezidenta z učebnic a na její nahrazování Hitlerovou, na to nikdy nemůžu zapomenout,“ popsal Dubs.
Labouristický lord patří k nejviditelnějším britským politikům v otázce migrace. Pojmenovaný je po něm i zákon na ochranu současných uprchlických dětí. „Když vedu kampaň na podporu uprchlických dětí bez rodičovského doprovodu, je těžké říct, že je nechtějí, protože já odpovím: takže nechcete mě,“ říká k tomu Dubs.
Schmolková se podílela na záchraně tisíců lidí
Británie zachránila jen mezi prosincem 1938 a zářím 1939 na deset tisíc převážně židovských dětí a konkrétně příběh Nicholase Wintona dnes znají lidé po celém světě. Jenže nebýt několika dalších osob, možná by o něm v Česku nevěděl nikdo.
Jednou z nich je Marie Schmolková, která ve 30. letech mluvila za Československo na všech uprchlických konferencích včetně výboru Společnosti národů, předchůdkyně OSN. Řadě zemí radila, jak uprchlíkům před nacismem pomoci.
Anexe Rakouska i mnichovská dohoda znamenaly další nucené přesuny – a pro Schmolkovou starosti hlavně doma. „Zatímco ostatním lidem se podařilo třeba zařídit emigraci pro deset nebo padesát lidí, tak Schmolkové se to podařilo pro tisíce lidí,“ zdůrazňuje historička Anna Hájková z University of Wawrick.
Přivedla Wintona do Prahy
Tým Schmolkové ale na vše nestačil, díky kontaktům se proto obracela na dobrovolníky z Velké Británie. Právě Schmolková stála za výzvou, která v prosinci 1938 přivedla do Prahy mladého Nicholase Wintona.
Přesně před osmdesáti lety se v domě v Kamzíkově ulici v Praze 1 organizovala záchrana 669 převážně židovských dětí, které by jinak skončily v koncentračních táborech. Schmolková a další tam tajně domlouvali odjezdy, podle některých zdrojů zřejmě i s Wintonem.
Historik Martin Šmok jako jeden z mála život a zásluhy Schmolkové mapuje. „V době pobytu ve Velké Británii vypukla druhá světová válka, ona už se nemohla nikdy vrátit domů. Na jejím pohřbu mluvil Jan Masaryk – mluvil o ní jako o ženě, na kterou Československo nikdy nezapomene.“
Pomníky dnes stojí na místě, odkud Wintonovy vlaky vyjížděly, i tam, kam dorazily. Jen na domě, kde se rozhodovalo o budoucnosti stovek dětí, připomínka zatím chybí.
