Vůdce doněckých separatistů Alexandra Zacharčenka zabila podle informací listu Kommersant bomba umístěna ve stojací lampě nebo v lustru. Podle Kommersantu prověřují doněčtí vyšetřovatelé především blízké spolupracovníky separatistického lídra, protože jedině oni mohli znát jeho program a zorganizovat atentát ve správnou dobu. Zacharčenko zahynul po pátečním výbuchu v restauraci Separ v centru Doněcku.
Atentátník musel být podle vyšetřovatelů citovaných v Kommersantu ve chvíli útoku poblíž restaurace. Krátce poté, co uviděl, jak do ní Zacharčenko vstupuje, aktivoval pomocí mobilního telefonu bombu.
Kavárna, která se dříve jmenovala Separatista, patřila podle informací Kommersantu šéfovi Zacharčenkovy ochranky. Vysocí představitelé neuznané Doněcké lidové republiky (DLR) se v ní scházeli často, protože ji považovali za bezpečnou.
V pátek přišli do kavárny uctít památku jedné z největších hvězd ruské estrády Josifa Kobzona. Ten zemřel ve čtvrtek a vždy aktivně podporoval právo doněckých a luhanských separatistů na odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku. Zacharčenko se s ním osobně znal.
Na pátečním setkání utrpěl poranění při výbuchu také doněcký „ministr daní“ Alexandr Timofejev.
Přestřelka obvinění
Představitelé DLR už obvinili z atentátu Ukrajinu, která podle nich Zacharčenkova bodyguarda naverbovala. „Zadrželi jsme několik lidí. Už vypověděli, že se jednalo o ukrajinský sabotážní akt,“ prohlásil Zacharčenkův zástupce Dmitrij Trapeznikov, který převzal jeho pravomoci.
Obvinění směřované na ukrajinskou vládu přišlo i od ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který vraždu označil za „ukrajinskou provokaci“. Mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov byl střídmější: „Nepochybně je to provokace, která má zcela negativní následky na celkové ovzduší v regionu a samozřejmě neprospěje urovnání konfliktu. Ještě je nutné definitivně objasnit, kdo za touto provokací stojí.“ Rusko separatisty dlouhodobě finančně, politicky i vojensky podporuje.
Ukrajinské úřady odpovědnost odmítají. „Domníváme se, že za tím výbuchem stojí buď bojovníci, nebo ruské tajné služby. Nevylučujeme úsilí ruských tajných služeb odstranit dostatečně odiózní figuru, která podle našich informací Rusku překážela,“ řekl šéf aparátu předsedy ukrajinské tajné služby SBU Igor Guskov.
Obavy z nového násilí
V oblasti panují obavy, že atentát může vést k eskalaci konfliktu, v němž jen před pár dny znepřátelené strany uzavřely další z mnoha málokdy dodržovaných příměří související se začátkem nového školního roku.
Povstalci v Doněcku po atentátu vyhlásili výjimečný stav a uvedli své síly „do stavu nejvyšší pohotovosti“. Jeden z povstaleckých velitelů Eduard Basurin v ruské televizi uvedl, že separatisté zaznamenali pohyb ukrajinských vojsk u frontové linie, který patrně předznamenává nadcházející útok na jednom z frontových úseků.
Velení ukrajinských sil v Donbasu ale ještě v pátek večer zprávy o ofenzivě popřelo a ujistilo, že ukrajinské jednotky zůstávají na svých pozicích, nehledě na nepřátelské ostřelování, které si nevyžádalo žádné ztráty.
„Ruští okupanti jedenáctkrát spustili palbu na pozice našich vojsk, z granátometů, velkorážných kulometů a střelných zbraní. Ke ztrátám nedošlo,“ uvedlo velení v sobotní ranní svodce, nevymykající se hlášením z jiných dnů.
Šéf ruské diplomacie po atentátu řekl, že „za této situace nelze jednat o nejbližších schůzkách v normandském formátu, jak si to přejí mnozí evropští partneři.“ Lavrov tak odmítl schůzku s představiteli Ukrajiny, Francie a Německa o budoucím vývoji v Donbasu. V tomto formátu se o něm jedná už od září 2014.
Dlouhá válka
Konflikt na východě Ukrajiny se rozhořel na jaře 2014 poté, co tamní prezident Viktor Janukovyč utekl ze země a moc v zemi převzal parlament ovládaný opozicí. Vyvrcholily tak několikaměsíční demonstrace provázené násilnostmi i střelbou a obětmi na životech.
V některých východoukrajinských městech začaly vzpoury proti nové vládě provázené voláním po připojení k Rusku. Nejsilněji zněly tam, kde lidé v ukrajinských volbách tradičně volili proruské strany a kde žije největší podíl ruskojazyčného obyvatelstva.
Povstalci za pomoci ruských dobrovolníků a vojáků začali obsazovat ukrajinská úřední, policejní a vojenská sídla a postupně se rozhořela otevřená válka. Na jedné straně stáli povstalci a ruští vojáci i dobrovolníci a na druhé straně stála ukrajinská armáda doplněná domácími i světovými dobrovolníky.
V září 2014 se válčící strany v Minsku za prostřednictví Francie, Německa a Ruska dohodly na zastavení bojů, které jsou od té doby výrazně méně intenzivní. Přesto však stále pokračují. Válka si celkem vyžádala už přes deset tisíc mrtvých a na 25 tisíc raněných. Asi dva a půl milionu lidí z oblasti uprchlo. Tři pětiny z nich našly útočiště v jiných částech Ukrajiny a dvě pětiny v Rusku.
