NYT získal podrobné informace z rozhovorů a dokumentace Pentagonu, který americkou operaci charakterizuje jako sebeobranu proti jednotce prosyrských bojovníků.
Týden před bitvou Američané užasle sledovali stovky konkurenčních vojáků s vozidly a děly, které se přibližovaly k jejich stanovišti. Až dosud se dařilo střetům bránit s pomocí horké linky mezi armádami Ruska a USA. Před bitvou byly obě zaměstnány vlastními boji na opačných březích Eufratu v provincii Dajr az-Zaur.
Moskva se k žoldákům nehlásila
Američané opakovaně upozorňovali protistranu na hromadění oddílů v jejich blízkosti, ruská armáda ale tvrdila, že těm lidem nevelí. Američané marně poukazovali na to, že jejich odposlouchávací zařízení zachytilo konverzaci oddílů v ruštině. Podle americké vojenské rozvědky v oddílech bylo několik syrských vojáků a milicionářů, ale hlavně ruští žoldnéři, většinou z Vagnerovy skupiny.
V den bitvy 7. února bylo spolu s arabsko-kurdskou koalicí v malé posádce u stanice těžby plynu Conoco v Dajr az-Zauru asi třicet členů speciálních komand Rangers a Delta. Zhruba 30 kilometrů od nich na základně poskytující podporu zírali členové americké námořní pěchoty na své počítače a posílali kolegům v této posádce informace z bezpilotních letounů o shromažďujících se bojovnících. Ve tři hodiny odpoledne zamířily tyto oddíly ke stanici Conoco, do večera čítaly 500 lidí a 27 vozidel včetně tanků a obrněnců.
Scénu sledovalo americké operační středisko v Kataru i Pentagon. Velitelé upozornili piloty letadel i pozemní jednotky, letadla v oblasti byla uvedena do pohotovosti. V Sýrii se připravila malá skupina šestnácti vojáků ve čtyřech automobilech opatřených protiminovým pláštěm pro případ, že by museli k zařízení společnosti Conoco.
Rusko dostalo varování, aby útok zastavilo
V půl deváté večer byly tři tanky T-72 ruské výroby s 125milimetrovými děly ve vzdálenosti 1,5 kilometru od stanice Conoco, půl hodiny po desáté začal útok prosyrské jednotky a Conoco bylo zasaženo tankovou a minometnou palbou. Američané se rozběhli do krytů. První čtvrthodinu americké velení žádalo Rusko, aby útok zastavilo.
Protože neuspělo, byly vypáleny varovné výstřely a následovalo několik vln útoků amerického letectva. Nasazeny byly stíhačky Raptor F-22, útočné stroje F-15E, bombardéry B-52, bojové stroje AC-130 a vrtulníky Apache. Ze země pak útočilo raketové dělostřelectvo námořní
pěchoty. Hodinu po půlnoci, kdy už dělostřelecká palba utichala, musela některá americká letadla zpět na základnu, protože jim docházela munice i palivo.
Žoldáci vystoupili z aut a postupovali dál po svých. Američané nabíjeli kulomety, další vysílačkami naváděli nové bombardéry mířící k bojišti. O hodinu později útočníci začali ustupovat, Američané zastavili palbu a sledovali Syřany a žoldáky, jak sbírali z bojiště své padlé kolegy. Na americké straně byl zraněn pouze jeden ze syrských spojenců.
Rusko původně tvrdilo, že o život přišli jen čtyři občané Ruska. Sýrie přiznala, že mezi padlými je 100 syrských vojáků. Podle NYT zůstalo na bojišti 200 až 300 těl. Z popisu bitvy také vyplývá, že ruští žoldáci a jejich syrští spojenci se o masivní útok na americký vojenský post pokusili na špatně zvoleném místě. Spojené státy od invaze do Iráku v roce 2003 vylepšily výzbroj, logistiku, koordinaci i taktiku pro smíšený boj letectva a pozemních sil.
Otázkou ale zůstává, co byli ruští žoldáci zač a proč útočili. Americká rozvědka se domnívá, že úkolem Vagnerovy skupiny v Sýrii je získat ropná a plynová pole a ochránit je ve prospěch syrské vlády. Skupina má podíl ze zisku těchto polí. S ruskou armádou tyto oddíly spolupracují jen volně, i když jejich velitelé nedávno dostali v Kremlu ocenění a jejich bojovníci výcvik na základnách ruského ministerstva obrany.