104letý vědec ve Švýcarsku podstoupil asistovanou sebevraždu. Rodná Austrálie mu odchod neumožnila

„Dnes ve 12:30 (10. května) profesor David Goodall ve věku 104 let pokojně zemřel (na klinice) Life Cycle v Basileji ve Švýcarsku na následky infúze Nembutalu,“ uvedl na Twitteru australský zastánce eutanazie Philip Nitschke, zakladatel organizace Exit International. Nembutal je jeden z obchodních názvů barbiturátu pentobarbital, který se ve vyšších dávkách používá k asistované sebevraždě například i v USA.

Podle švýcarského serveru 20 Minuten zemřel Goodall v rodinném kruhu. Krátce před smrtí se svými blízkými poobědval smaženou rybu s hranolky a tvarohový dort.

Nitschke zařídil, aby Goodalla při odchodu ze světa doprovázela 9. symfonie Ludwiga van Beethovena, jak si Australan přál. „Byl klidný a uvolněný. Chtěl, aby všechno probíhalo co nejrychleji,“ citovala agentura DPA mluvčího Exit International. „Ve skutečnosti byla jeho poslední slova 'Trvá to strašně dlouho',“ doplnil Nitschke.

„Infuze začala kapat ve chvíli, kdy proces aktivoval - to musel udělat sám - poté, co odpověděl na otázky, aby potvrdil, že ví, kdo je, kde je a co má udělat. A on na tyto otázky odpověděl velmi jasně,“ popsal Nitschke, citovaný agenturou Reuters, poslední chvíle Australana britského původu.

Podle Exit International si Goodall přál, aby jeho popel byl rozptýlen. Údajně nechtěl žádný pohřeb nebo jakoukoli ceremonii a nevěřil v posmrtný život.

Čtvrteční dopoledne strávil botanik a ekolog Goodall v zahradách basilejské univerzity. Skleníky si prohlížel v doprovodu svých vnoučat, která za ním přijela z Austrálie. Už dříve Goodall řekl, že žádný z jeho blízkých se ho nepokoušel odradit od rozhodnutí ukončit dobrovolně svůj život.

Goodall: Lituji, že jsem se dožil takového věku

O Goodallovi se hodně mluvilo v době, kdy mu bylo 102 let a jeho univerzita v Perthu se jej pokoušela zbavit. Svou pozici se mu podařilo uhájit, jeho stav se pak ale zhoršil. I když netrpěl žádnou nevyléčitelnou nemocí, žádal v Austrálii o službu asistované sebevraždy. Ta to ale neumožňuje. Svůj život proto odjel ukončit do Švýcarska.

„Hluboce lituji, že jsem dosáhl takového věku. Nejsem šťastný. Chci umřít. Není to nijak zvlášť smutné,“ řekl televizi ABC začátkem dubna o svých posledních narozeninách. „Nechci už dál žít. Ztrácím zrak i sluch,“ řekl na včerejší tiskové konferenci, na kterou si oblékl tričko s nápisem Ageing disgracefully (Stárnoucí nedůstojně). Vyjádřil také naději, že jeho krok přispěje ke změně přístupu k eutanazii, především v jeho australské vlasti.

Švýcarsko je jednou z nejliberálnějších zemí, pokud jde o možnost ukončit dobrovolně za asistence lékařů svůj život. Ve většině zemí světa je eutanazie nezákonná.

Byla zakázaná i v celé Austrálii, dokud ji loni nepovolil jeden ze šesti australských států, a to Viktorie. Příslušný zákon však začne platit až od června příštího roku a vztahovat se bude jen na nevyléčitelně nemocné pacienty, kterým zbývá méně než šest měsíců života.

Kritici: Jde o fatální signál pro společnost

Švýcarský přístup ostře kritizovala německá nadace hospiců. „To, co organizovaní pomahači s umíráním vydávají za krásný nový svět, je fatální signál pro společnost,“ řekl šéf nadace Eugen Brysch.

Komerční pomáhání ke smrti podle něj nemá nic společného se solidaritou, naopak jde o útok na etiku poskytování pomoci. „Existuje právo na umírání, ale ne právo na zabíjení,“ uvedl Brysch.

V Česku funguje „dříve vyslovené přání“

V Česku ukončit život za asistence lékařů nelze. Eutanazie se trestá jako vražda, asistovaná sebevražda je trestná pro asistujícího jako účast na sebevraždě.

Pacient ale může rozhodnout, jak bude lékařská péče v závěru jeho života vypadat. Nemusí třeba podstoupit chemoterapii či plicní ventilaci anebo říct, zda chce být oživován. Konec života nemusí strávit na přístrojích, ale třeba v péči paliativních týmů.

Jde o takzvaný institut dříve vysloveného přání. „Dříve vyslovené přání je možnost pacientů vyjádřit svoji preferenci pro období, kdy (už) nejsou sami schopní komunikovat,“ doplnil Ondřej Kopecký, intenzivista a vedoucí lékař Centra podpůrné a paliativní péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Eticky je to naprosto čistý koncept, který se snaží zachytit, co by si pacient přál ve chvíli, kdy by mohl mluvit. Nemá to vůbec nic společného s eutanázií,“ dodal Marek Vácha, přednosta Ústavu etiky z 3. lékařské fakulta UK.

Pacient by měl přání konzultovat se svým lékařem. Pokud si je napíše doma, dokument musí nechat ověřit. Sepsat ho může i přímo v nemocnici. Dokument pak bude založený ve zdravotní dokumentaci nebo u blízkých. 

Česká legislativa zná institut dříve vysloveného přání zhruba šest let, mnoho lidí ale o této možnosti neví. Zatím ji využily jen desítky pacientů.