Podvýživa malých dětí je v Angole jedním z nejpalčivějších problémů venkova. Reportérka ČT Dana Zlatohlávková na místě zjišťovala, jak je to možné, když místní podnebí umožňuje úrodu několikrát ročně a tři čtvrtiny obyvatel se živí zemědělstvím.
Tvrdý život na angolském venkově: jediný příjem z prodeje zeleniny a studna za odměnu
4 minuty
Horizont ČT24: Těžký život na angolském venkově
V zapadlé vesnici v samém srdci Angoly je život víc než tvrdý. Jediným jídlem za den může být fuinš, hustá kaše z kukuřice nebo kasawy. Je jednoduchá a hlavně levná. Místní ji můžou uvařit z toho, co si sami vypěstují.
Fuinš je často jedinou potravou
V provincii Bié je podvýživa jedním z největších problémů. Trpí jí dvacet procent místních dětí mladších pěti let. Jídla je málo a navíc to stejné stále dokola.
Pracovníci nutričního programu PIN lidem vysvětlují, že je třeba jíst i zeleninu. Sazenice rajčat, mrkve nebo česneku jim rozdali, zřídka se ale stane, že by si na úrodě pochutnali sami pěstitelé. „Prodávají ji, aby měli peníze,“ vysvětluje vedoucí programu Manuel Lando.
Prodej zeleniny je totiž pro obyvatele zapadlých vesnic jediným možným příjmem. Zemědělství je klíčové, tři čtvrtiny ze všech obyvatel Angoly závisí na tom, co vypěstují.
Válka zničila i tradiční dovednosti místních
Příznivé klima umožňuje sklizeň několikrát ročně. Na polích často pracují i děti, ne všechny proto chodí do školy. Skoro tři desítky let občanské války přervaly mnohé, včetně tradičních dovedností. „Říkáme jim, jak co sázet a sklízet, jak se starat o půdu,“ říká Horacio Ngungo ze zemědělského programu PIN.
Ulehčit práci mají i krávy, které jsou zde synonymem bohatství. Sedmnáct zvířat dostala vesnice za přísných podmínek. Smí je dojit, ale zabít na maso až po třech letech, aby se stihly rozmnožit. „Ve vesnici, kde působíme, je málo případů podvýživy, takže naše práce funguje,“ ujišťuje Manuel Lando.
Krávy jsou v angolských vesnicích symbolem bohatství
Za pořádný záchod kvalitní studna
Jiná angolská vesnice se potýká s jinými problémy. Je v ní šedesát domků, ale vlastní záchod má jenom polovina z nich. Zbytek vesnice vykonává potřebu v okolí. Buš u vesnice je proto z pohledu hygieny minovým polem a zdrojem nemocí.
Typický záchod na angolské vesnici
Členové programu WASH PIN proto místním vysvětlují, že je třeba zakrývat jídlo i toaletu. A tu navíc zasypávat popelem. Staršina vesnice slíbil, že do měsíce bude stát záchod u každého domu. Za odměnu jim WASH PIN postaví pořádnou studnu.
Ty tradiční jsou hloubeny ručně a dosahují do maximálně 12metrové hloubky. „Riziko znečištění je velké, plave tam smetí, žijí tam různí živočichové i červi. A navíc dva měsíce v roce je studna prázdná,“ říká člen programu Jorge Albizu Fierro.
V hlubších studnách je voda čistá a nedojde ani během období sucha. Vlastní pumpy si ve vesnici patřičně považují. V tvrdých podmínkách angolského venkova je jednou z mála vymožeností.
