Před 80 lety rozpoutali Japonci v čínském Nankingu peklo. Masakr dodnes šokuje brutalitou

Vpádem vojsk japonského císařství do čínského Nankingu začala 13. prosince 1937 jedna z nejtragičtějších kapitol takzvané druhé čínsko-japonské války. Japonská armáda zmasakrovala v tehdejším hlavním městě Číny podle čínských historiků na tři sta tisíc lidí, převážně civilistů. Dodnes zůstává takzvaný nankingský masakr ve vztazích obou zemí jedním z nejkontroverznějších témat.

Video Studio 6
video

Historik: Japonci před 80 lety v čínském Nankingu loupili, drancovali, znásilňovali a zabíjeli

Druhá čínsko-japonská válka začala nenápadně – přestřelkou mezi oddíly obou zemí v červenci 1937 na mostě Marka Pola severně od Pekingu. Brzy se ale rozšířila a přerostla ve válku totální.

Mezi některými japonskými důstojníky narůstaly v polovině 30. let obavy, že se kuomingtanská vláda se sídlem v Nankingu spojí se Sovětským svazem a ohrozí tak japonský loutkový stát Mandžukuo z jihu. Po nečekaně dlouhé, ale vítězné bitvě o Šanghaj se japonská armáda v listopadu 1937 vydala dobýt přes 300 km vzdálené hlavní město, do kterého se uchýlily porážkou demoralizované čínské jednotky.

Se zvěstmi o blížící se nepřátelské armádě začala čínská armáda v okolí Nankingu pálit a ničit vše, z čeho by japonští okupanti mohli mít užitek. Z města odcestovali představitelé kuomingtanské vlády v čele s Čankajškem a téměř všichni cizinci, až na 22 odvážlivců.

Ti v čele s německým obchodníkem a vedoucím nankingské pobočky NSDAP Johnem Rabem vytvořili výbor a v západní čtvrti města vyhlásili takzvanou Nankingskou zónu bezpečí, která měla chránit uprchlíky. Zóně se sice násilnosti úplně nevyhnuly, nicméně se zde neděly v takovém rozsahu jako v okolních čtvrtích.

Japonská armáda v Nankingu
Zdroj: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo
Autor: Scherl

Japonci soutěžili ve stínání zajatců. Jejich život pro ně neměl žádnou hodnotu 

Japonské jednotky prorazily poslední linie odporu a 9. prosince stanuly před městskými branami Nankingu. Následující noci se na město snesly propagandistické letáky vyzývající ke kapitulaci.

Poté, co Japonci nedostali očekávanou odpověď, zavelel vrchní velitel japonské armády v centrální Číně Iwane Macui k útoku. Po dvou dnech těžké kanonády a leteckého bombardování vydal čínský generál Tchang Šeng-č' rozkaz k ústupu. Mezi vyděšenými čínskými vojáky včetně jejich velitelů zavládl při ústupu naprostý chaos. Někteří v zoufalé snaze sehnat civilní oblečení strhávali šatstvo z obyvatel, další zemřeli kulkou svých spolubojovníků nebo se utopili ve vodách řeky Jang-c'-ťiang.

Šestá a šestnáctá divize japonské armády tak bez vojenského odporu vstoupila za hradby města 13. prosince. Prakticky okamžitě začaly popravy a zabíjení civilistů. Život zajatce neměl podle japonského vojenského kodexu žádnou hodnotu. Číňané byli stínáni i pohřbíváni zaživa, desítky tisíc lidí byly zmasakrovány přímo na březích Jang-c'-ťiang. Japonští vojáci dokonce pořádali na zajatcích soutěže ve stínání hlav.

Útok japonské armády doprovázelo i znásilňování (20 000 případů) a žhářství. Popelem lehla třetina města, vydrancovány byly tři čtvrtiny všech obchodů.

Celkové odhady počtu obětí se rozcházejí: na válečném tribunálu v Tokiu se mluvilo o 155 000 obětech, Mezinárodní vojenský tribunál pro dálný východ odhadl jejich počet na 260 000, Čína tvrdí, že celkový počet obětí byl 300 000. Tento údaj je také vryt do kamenné zdi Památníku obětí masakru v Nankingu.

Čína byla později pobouřena japonskými učebnicemi dějepisu, které vyšly po druhé světové válce a počet obětí odhadovaly na 3000 a krutosti spáchané japonskou armádou značně bagatelizovaly.

Japonští vojáci v Nankingu
Zdroj: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo
Autor: Knorr + Hirth

Tribunál potrestal tři desítky japonských představitelů 

Po obsazení nejdůležitějších čínských oblastí, včetně přístavů, zřídili Japonci v Nankingu loutkovou vládu. Násilnosti ustoupily až poté, co Tokio začalo stahovat svá vojska z města koncem ledna 1938. Druhá čínsko-japonská válka však skončila až v září 1945, kdy se japonské oddíly vzdaly Čankajškovým nacionalistům a sovětské Rudé armádě.

Tokijský válečný tribunál, který se zabýval japonskými válečnými zločiny po druhé světové válce, odsoudil 28 vysokých vojenských a politických představitelů. Za hlavního viníka nankingského masakru byl označen generál Iwane Macui, který dostal trest smrti. Popravčí četa čekala i na velitele 6. armádní divize Hisaa Taniho a dva podporučíky, kteří ve městě soutěžili ve stínání zajatců.

Soudnímu přelíčení ale unikl další velitel japonské armády v Nankingu princ Asaka Jasuhiko, na kterého se jakožto člena císařské rodiny vztahovala imunita. Americká armáda zaručila imunitu i japonskému císaři Hirohitovi, který nemusel před tribunálem ani vypovídat jako svědek, což znemožnilo poodhalit jeho roli v masakru.

Nanking je pro japonskou společnost stále mimořádně citlivé téma 

Vypořádání se s odkazem nankingského maskru zabránil začátek studené války, ve které se Japonsko stalo důležitým spojencem USA. Američané proto přehlíželi nepotrestání řady viníků a neměli zájem na zveřejňování podrobností z masakru. Kvůli uchování dobrých vztahů s Japonskem netlačila na Tokio ani komunistická Čína.

Výklad událostí, ke kterým v Nankingu došlo na přelomu let 1937 a 1938, je dodnes v císařství nanejvýš citlivou záležitostí. Střetávají se zde ti, kteří trvají na japonské omluvě za zvěrstva spáchaná japonskou armádou, a ti, kteří vše považují jen za výplod čínské propagandy. 

Prezident Miloš Zeman navštívil památník obětí z Nankingu letos v květnu v rámci své návštěvy Číny.