Evropský parlament schválil zřízení úřadu evropského veřejného žalobce, který bude vyšetřovat trestné činy poškozující finanční zájmy Evropské unie a v budoucnu také přeshraniční teroristickou činnost. Vznik úřadu je výsledkem takzvané posílené spolupráce dvacítky unijních zemí včetně České republiky, další země evropského bloku se ale mohou kdykoli později připojit.
Finanční podvody bude vyšetřovat evropský prokurátor, rozhodli europoslanci
V současné době podvody související s unijními financemi vyšetřují a stíhají pouze orgány jednotlivých členských zemí, jejich pravomoc je proto omezena hranicemi daného státu.
Podle Evropského parlamentu přišly finanční podvody evropské daňové poplatníky v celounijním součtu z roku 2015 na 637,6 milionu eur (16,5 miliardy Kč). Nezávislý úřad evropského žalobce by tomu měl v budoucnu zabránit.
„Boj proti poškozování rozpočtu je nesmírně důležitý, neboť jde o poškozování samotných daňových poplatníků,“ prohlásila po hlasování česká europoslankyně Michaela Šojdrová k důvodům, proč návrh podpořila. Ne všichni její evropští zákonodárci ale se vznikem evropské prokuratury souhlasí, jedním z nich je i její český kolega Evžen Tošenovský.
„Vytvoření evropského prokurátora je pro mě nepřijatelné. Jsou oblasti, které by měly zůstat ve výlučné kompetenci členských států a toto je jedna z nich. Pokud jde o přeshraniční dimenzi, je zde prostor pro efektivnější spolupráci, nikoli nadřízenost orgánů EU. Myslím, že rozumnější by bylo finančně a personálně posílit výborně fungující Eurojust (unijní agentura pro soudní spolupráci),“ uvedl Tošenovský.
Centrála úřadu žalobce bude sídlit v Lucemburku, v jednotlivých státech ale budou působit takzvaní pověření žalobci. Po souhlasu europarlamentu musí formálně vznik prokuratury posvětit také členské státy. Předpokládá se, že úřad zahájí práci nejdříve za tři roky.
Na vzniku úřadu se celá Unie neshodla
Státy EU o vzniku úřadu, se kterým se původně počítalo už od roku 2009, vyjednávaly čtyři roky. Když letos v dubnu unijní země potvrdily, že se v plném počtu 28 nedokázaly shodnout, rozhodlo se 20 z nich pro zřízení úřadu v režimu takzvané posílené spolupráce, který umožňují unijní smlouvy.
Jde o Belgii, Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Estonsko, Finsko, Francii, Itálii, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Dánsko, Irsko a Británie mají v této oblasti vyjednanou výjimku, ostatních pět států EU se může k posílené spolupráci připojit, pokud o to budou mít zájem.