Volební místnosti v Německu se uzavřely. Účast byla prakticky stejná jako před čtyřmi lety

V Německu se uzavřely volební místnosti. Němci v neděli rozhodovali o složení nového parlamentu a o tom, zda zemi v dalších čtyřech letech povede kancléřka Angela Merkelová. Její konzervativní unie CDU/CSU byla tak velkým favoritem, že se z předvolební kampaně už v její rané fázi stala nudná záležitost. Pozornost se tak přesunula na ty další v pořadí v čele s protiimigrační a protiislámskou Alternativou pro Německo (AfD), která se zřejmě poprvé v historii dostane do Spolkového sněmu a stane se třetí nejsilnější stranou v zemi. Volební účast byla podobná minulým volbám.

Řada německých politiků včetně prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera vyzvala voliče k vysoké účasti. Příkladem jim už šlo několik předsedů stran. Už krátce po otevření volebních místností odevzdali svůj hlas předsedové menších stran Christian Lindner ze Svobodné demokratické strany (FDP) a Cem Özdemir ze strany Zelených.

Kolem desáté hodiny dopoledne přišel volit v domovském městě Würselen poblíž Cách také předseda sociální demokracie a vyzyvatel kancléřky Merkelové Martin Schulz. Když se ho novináři ptali, kolik hlasů jeho SPD dostane, odvětil: „Dost na to, abych se stal kancléřem.“

Martin Schulz
Zdroj: Geert Vanden Wijngaert/ČTK

Výrazně více důvodů k optimismu má kancléřka Merkelová, která přišla hlasovat odpoledne za doprovodu svého manžela Joachima Sauera v centru metropole. Ani mlha a deštivé počasí neodradily desítky novinářů, aby ji při tom sledovaly. Kancléřka ale svou volbu nikterak nekomentovala.

Volební účast je zatím velmi podobná minulým volbám před čtyřmi lety. Ve 14:00 evidovali členové volebních komisí zhruba 41,1 % hlasujicích, v roce 2013 to bylo 41,4 %. 

Zpravodaj ČT: Klidné volby. Německo po nich neočekává žádnou revoluci (zdroj: ČT24)

Kandiduje nejvíce stran od sjednocení Německa

O přízeň zhruba 61,5 milionu oprávněných voličů se uchází celkem 42 stran, což je nejvíce od znovusjednocení Německa. Reálnou šanci dostat se do parlamentu má ale jen šest uskupení.

Téměř nikdo přitom nepochybuje o tom, že nejsilnější znovu bude CDU/CSU, která má v průzkumech podporu kolem 36 procent voličů. Jisté je i druhé místo pro sociální demokraty (SPD), kteří si mohou myslet na zisk těsně nad dvaceti procenty.

„Mutti Merkel“ to znovu zvládne

Angela Merkelová se během svého působení ve vrcholné politice stala vzorem prozíravého a pragmatického vůdce. Její strategie spočívá ve vyčkávání, mlčení a pokud možno udržování statu quo. Týdeník Die Zeit dokonce zavedl pro takový přístup termín merkelismus. „Chová se tak dlouho zdrženlivě, sune se vpřed po malých krůčcích – až nakonec může pasivitu prodat jako výhodu,“ vysvětlil.

Dlouhodobou podporu veřejnosti si dokázala získat širokým záběrem témat, která si CDU postupně dokázala vzít za své. Například rozhodnutím upustit od jaderné energie připravila o hlavní téma Zelené. Navzdory někdejším slibům také podpořila zavedení mýta na německých dálnicích a letos s tichým souhlasem umožnila projít zákonu o manželství homosexuálních párů.

Nejtěžším okamžikem celé její politické kariéry byla bezesporu uprchlická krize v létě 2015. Rozhodnutí otevřít hranice a vpustit do země tisíce migrantů bez jakékoliv kontroly vypadalo jako fatální chyba. Němce se snažila uklidnit větou „Wir schaffen das!“ („Zvládneme to!“), což jí vyneslo propad popularity o 20 procentních bodů. Za rozhodnutím si v nadcházejícíh letech pevně stála, ale nebyla by to Merkelová, kdyby před pár dny přece jen nepřiznala, že o oprávněnosti tohoto kroku čím dál častěji pochybuje.

Efekt Schulz po slibném startu rychle pohasnul

Sociální demokracie vstupovala do předvolebního boje s jedním velkým handicapem – čtyřmi lety spolupráce ve velké koalici. Přetěžkého úkolu najít novou cestu se měla zhostit nová tvář – Martin Schulz, dlouholetý předseda Evropského parlamentu, kterého po mnoha letech v Bruselu dvě třetiny Němců ani neznaly.

Schulz vystřídal v roli volebního lídra Sigmara Gabriela, který byl až příliš spojován s vládní koalicí. Sice se v prvním okamžiku kýžený „Efekt Schulz“ dostavil a sociální demokraté se v průzkumech přiblížili konzervativní Unii, postupně ale začala kouzlo nové tváře válcovat skutečnost, že SPD nedokázala v kampani přijít s vlastním nosným tématem.

Ve výsledku to vypadá, že SPD může „překonat“ svůj historicky nejhorší volební výsledek z roku 2009, kdy brala 23 procent hlasů.

Horizont ČT24: Největší výzvy německých voleb (zdroj: ČT24)

Těsný boj o pozice a možnost zapojit se do vládnutí

O co jasnější se zdá být obsazení prvních dvou pozic, o to zajímavější by mělo být klání o třetí místo, o které se utkají hned čtyři strany.

Nejhorší výchozí pozici mají Zelení, kteří se v průzkumech pohybují kolem osmi procent, což je méně, než na kolik dosáhli v posledních volbách (8,4 procenta). O něco lépe je na tom Levice, druhá ze současných opozičních stran, pro kterou by mohlo hlasovat mezi devíti a deseti procenty voličů, tedy více než v roce 2013 (8,6 procenta).

Polepšit by si každopádně měly Svobodná demokratická strana (FDP) a Alternativa pro Německo, které v končícím volebním období v parlamentu chyběly. Pro liberály má neděle představovat definitivní tečku za traumatem posledních voleb, při nichž se 4,8 procenta poprvé vypadli ze Spolkového sněmu. Letos by mohli svůj zisk zhruba zdvojnásobit.

Ještě o něco silnější podporu – mezi devíti a jedenácti procenty – má AfD, která se podle řady pozorovatelů stane první pravicově populistickou stranou ve Spolkovém sněmu. Svou odlišnost od ostatních stran AfD, která přitahuje řadu protestních voličů, dávala jasně najevo i v předvolební kampani, kterou postavila především na tvrdé kritice migrační politiky kancléřky Merkelové a její vlády.

Byla to právě AfD a její příznivci, kteří do jinak poklidné kampaně přinesli vyhrocené emoce a naštvání, jimž dávali volný průchod na předvolebních mítincích šéfky křesťanských demokratů, kterou častovali jako zrádkyni národa nebo lhářku. I to je důvod, proč všechny ostatní strany s AfD dopředu vyloučily spolupráci.

Horizont ČT24: AfD míří do Spolkového sněmu (zdroj: ČT24)

Německo-německá hranice je tu stále… i u volebních uren

I 27 let po sjednocení země se stále projevují zřetelné rozdíly ve volebních výsledcích v bývalých zemích západního a východního Německa.

CDU/CSU v roce 2013 na západě spolkové republiky získala 42,2 procenta hlasů, zatímco na východě 38,5 procenta, Zelení si na západě přišli na 9,2 procenta a na východě na 5,1 procenta. Sociální demokraté v tomto srovnání propadli o téměř deset procentních bodů, když na západě dostali 27,4 procenta hlasů, ale na východě jen 17,9 procenta.

Výsledky voleb do Spolkového sněmu v zemích bývalého západního Německa
Zdroj: Der Bundeswahlleiter

Politolog Eric Linhart dramatický rozdíl u SPD vysvětluje mimo jiné tím, že voliči na východě země dodnes sociální demokraty trestají za tvrdé reformy pracovního trhu (takzvaná Agenda 2010), kterou mezi lety 2003 až 2005 prosadila tehdejší vláda sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Levice je zase na východě Německa silnější, protože vzešla ze Strany demokratického socialismu, která byla přímou nástupkyní východoněmecké totalitní Sjednocené socialistické strany Německa, a je tak řadou voličů vnímána jako zástupkyně zájmů východního Německa.

Silnou podporu v zemích bývalé NDR má ale i Alternativa pro Německo. „Něco se zlepšilo, ale není to ráj, který se tehdy lidem sliboval, a proto je právě na východě větší procento lidí, kteří obecně nejsou spokojeni s politickým systémem a demokracií, tak jak nyní v Německu funguje,“ vysvětluje politolog Eric Linhart. Právě tito voliči pak častěji tíhnou k volbě protestních stran, kterou AfD je.

Výsledky voleb do Spolkového sněmu v zemích bývalé Německé demokratické republiky
Zdroj: Der Bundeswahlleiter

Spolkový sněm se zřejmě rozroste

Pokud se všechny předpoklady naplní a Angela Merkelová bude i po čtvrtých volbách v řadě kancléřkou, vyrovná se velikánům německé politiky Konradu Adenauerovi (v čele vlády 1949-1963) a Helmutu Kohlovi (1982-1998), který ji v 90. letech do vrcholné politiky přivedl.

Dosavadní průzkumy a modely také napovídají tomu, že příští Spolkový sněm bude největší v dějinách spolkové republiky. V důsledku zvláštností volebního systému může mít kolem 685 poslanců, dosud jich přitom bylo 630.

Sledovat se bude také chování zhruba milionu voličů s tureckými kořeny, které turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vyzval k tomu, aby nevolili CDU, SPD a Zelené. Zajímavé bude i to, jakým způsobem volby ovlivní lidé, kteří se rozhodnou hlasovat poštou. Podle některých odhadů by jich mohla být až třetina. 

Volby do Spolkového sněmu
Zdroj: ČT24