Bosenští náboženští představitelé si stěžují, že v cestě poklidnému soužití komunit stojí politika. Muslimové, židé i křesťané chtějí zapomenout na rozpory, které v 90. letech vyústily ve válku. V Sarajevu se nedávno konala muslimsko-židovská konference, na kterou se sjelo kolem 120 představitelů z celkem 27 zemí.
Bosňáci, židé a křesťané usilují o poklidné soužití. Překážkou jsou podle nich politici
Stovky mešit, kostelů a synagog svědčí o bosenské multikulturní minulosti, která trvala více než pět století. V Sarajevu vedle sebe žijí ortodoxní Srbové, katoličtí Chorvaté i muslimští Bosňané, a město si tak vysloužilo přezdívku „malý Jeruzalém“. Vůdci těchto náboženských skupin se ale shodli na tom, že politici jejich soužití dostatečně nepodporují.
Hlava bosenské islámské komunity Mufti Husein Kavazovic říká, že lidé nemohou dosáhnout klidu sami. „Je na politických elitách, aby udělaly více. Pro začátek by bylo dobré, kdyby přestaly se svou ideologickou manipulací náboženství za účelem dosažení vlastních politických cílů. Na nás samozřejmě je, abychom jim to nedovolili,“ vysvětluje.
Bosenské státní zastupitelství v červenci podalo žalobu na předsedu a tři členy komise, kteří stáli v čele nedávného státního referenda. Lidé měli hlasovat o tom, zda bude 9. leden vyhlášen jako státní svátek. Den by tak oslavoval prohlášení Bosenské Republiky srbské jako nezávislé na hlavním městě Sarajevu. Návrh ale zvedl vlnu negativních reakcí, protože právě vyhlášení samostatnosti Srbů předcházelo v roce 1992 ničivé občanské válce.
Ačkoliv Ústavní soud Bosny a Hercegoviny prohlásil referendum za protiústavní a zakázal jej, bosenští Srbové se hlasování i tak zúčastnili a svátek prosadili. Čtyři politici a zároveň členové komise nyní stojí před soudem a čelí obvinění za znevážení soudního rozhodnutí a uspořádání zakázaného referenda.
Tyto nedávné rozepře vyvolaly mezi Bosňáky obavy, že by bosensko-srbská metropole Banja Luka mohla směřovat k postupnému odtržení od Bosny. Spory tak opět rozpoutaly napětí mezi etniky a vedly k násilným výhrůžkám. Náboženští představitelé nechtějí, aby k podobným kauzám docházelo i ve spojitosti s náboženstvím. Brání se tomu, aby politici využívali náboženských ideologií pro své cíle a společnost tím rozvraceli. Usilují naopak o poklidné soužití všech bez rozdílu.
Křesťanské a muslimské svatostánky v těsném sousedství
„To, že tady máme různé kultury a náboženství je velmi důležité. Na základě toho můžeme budovat a ověřovat naši vlastní identitu“, řekl Nektarije, diákon ortodoxního kláštera v Zitomislici.
Zástupce jednoho z nejstarších klášterů v Bosně Zeljko Brkic řekl: „Bosna může přežít jedině jako multi-etnický stát, nezáleží na tom, jak moc se nás politici snaží přesvědčit, že to není možné.“
Přestože vlastenci všech tří etnik stále trvají na výjimečnosti svých vlastních skupin, náboženští představitelé chtějí zahojit jizvy, které válka mezi lety 1992 až 1995 způsobila. Tehdy v bojích zemřelo na 100 tisíc civilistů a miliony dalších lidí musely opustit své domovy.
Jakob Finci, prezident židovské komunity v Bosně, poukazuje na Sarajevo jako příklad ukázkové spolupráce. Připomíná třeba muslimy, kteří během druhé světové války pomáhali ukrývat Židy, nebo na židy, kteří poskytovali jídlo lidem všeho vyznání během tříletého obléhání Bosny Srbskými silami.
„Sarajevo je nejlepší důkaz toho, že společné soužití je možné a že to reprezentuje jedinou možnou cestu pro náš další život,“ řekl.
Následky bojů během války v Bosně jsou patrné dodnes
Dřívější napětí mezi etnickými skupinami vyústilo ve válku
Stopy po střelbě a bojích připomínají místním poměrně nedávnou válku na každém kroku. Budovy ve městech zůstávají doposud neopravené a přetrvávají také ekonomické problémy. Stále platí i minové nebezpečí, a to hlavně v horách a neobydlených místech, která stála nebyla zcela pročištěna.
Ačkoliv nyní představitelé různých vyznání volají po poklidném soužití, právě etnická různorodost obyvatel byla dříve jedním z důvodů ozbrojených střetů. Občanské rozpory tehdy navázaly na boje provázející rozpad Jugoslávie.
Státy tehdejší Jugoslávské federace postupně vyhlašovaly nezávislost a stejně tak tomu mělo být v Bosně. V roce 1992 se ale rozhořel konflikt mezi pravoslavnými Srby, katolickými Chorvaty a muslimskými Bosňáky. Zatímco Chorvati a Bosňáci podporovali myšlenku samostatnosti, Srbové byli proti.
Ilustrační foto
Vláda vyhlásila referendum a nechala tak o budoucnosti hlasovat občany. Srbové se rozhodli referendum bojkotovat. Protože ale tvořili menšinu, nedokázala jejich neúčast v hlasování nic změnit, a byla tak vyhlášena nezávislost. V Bosně následně začaly první nepokoje, které přerostly v občanskou válku.
Výsledkem byly více než tříleté konflikty, které se podařilo uklidnit až v roce 1995 podepsáním dohody o příměří. K vyjednávání o míru došlo až poté, co se do záležitosti vložila Severoatlantická aliance. Bosna se od války doposud potýká s vysokou nezaměstnaností, ekonomickými problémy a úbytkem obyvatel. Lidé se nyní snaží opět dosáhnout poklidného soužití.