Izraelci a Palestinci by vedle sebe měli umět žít. Ne jako milenci, ale jako sousedé, řekl v mimořádném Interview nejslavnější izraelský spisovatel Amos Oz. Hovořil také o své poslední knize Jidáš, která se dočkala českého vydání. Román vypráví příběh o Ježíšovi a Jidášovi, o morálce a fanatismu. Jidáše Oz nevyobrazuje jako zrádce, ale člověka, který chtěl uspíšit vykoupení světa, protože věřil, že Ježíš je božím synem.
Izraelci a Palestinci jednou budou žít bok po boku jako Česko a Slovensko, říká spisovatel Oz
Spisovatel Amos Oz: Izrael a Palestina budou jednou žít jako sousedé (zdroj: ČT24)
Děj knihy se odehrává v zimě na přelomu roku 1959 a 1960. Podle Oze byla 40. léta nejbouřlivějším obdobím v židovských dějinách. „Druhá polovina 50. let naproti tomu byla obdobím rána po večírku. S velice prozaickými problémy jako nedostatek jídla, oblečení, běžného zboží. Bylo to období, kdy si všichni uvědomili, že založení židovského státu není počátkem království nebeského,“ vysvětlil svou volbu.
Zároveň tato doba podle jeho slov dobře ilustruje situaci rozděleného Jeruzaléma mezi Izraelem a Jordánskem. „Ostnatý drát, zdi, minová pole, odstřelovači pálící na lidi napříč linií příměří. Bylo to velice tragické město. Plné bolesti a smutku, ale zároveň velice krásné a přitažlivé,“ vzpomínal Oz.
Noční Izrael vyobrazený v knize se podle Oze také příliš neliší od toho současného. „Denní Izrael je velice sebevědomý, někdy arogantní, někdy dokonce agresivní a pánovitý. Noční Izrael, tehdy i dnes, je pořád uprchlickým táborem. Plný lidí, kteří přežili katastrofy, nebo jejich dětí. Je plný nočních můr, nejistoty z budoucnosti a viny a bolesti z minulosti. Proto se tenhle román odehrává skoro celý v noci,“ vysvětlil.
Oz: V každé z postav je něco ze mě, ani jedna z nich ale nejsem já
Tři hlavní postavy příběhu – Antalia, Wald a Šmuel Ash – společně tráví celou zimu zavření v jedné světnici. „Tenhle stav fyzického i duševního obležení, to odříznutí možná vystihuje hlubší sloje izraelské duše,“ řekl Oz. V domě je ale přítomen i duch Antaliina otce Abravanel.
Hrdinové románu se od sebe velice odlišují. Wald je moudrý, cynický Žid z Evropy, Šmuel mladý a nadšený socialista, Abravanel sefardský žid otevřený arabské kultuře, Antalia zraněná žena rozhněvaná na mužské pokolení. „Naprosto odlišní lidé, kteří jsou k sobě na začátku až nepřátelští, můžou během tří měsíců skoro začít milovat jeden druhého. Skoro se stanou rodinou. Jsou navzájem propojení, je to malý zázrak lásky a soucitu.“
Krom Abravanela je podle Oze v románu také duch Ježíše a Jidáše. „Nechodí po domě zahalení v bílých prostěradlech, ale jsou zapojení do probíhajícího dialogu. A do velké míry tu jde o dialog idejí.“ Kniha ale nereflektuje názory autora na politiku, Blízký východ nebo křesťanství: „V každé z těch postav je něco ze mě, ani jedna z nich ale nejsem já.“
Jidáš jako nejvěrnější stoupenec Ježíše
Knihou také prostupuje historicko-filosofická debata o Ježíšovi a Jidášovi. Oz přečetl Nový zákon, když mu bylo šestnáct let. „Zamiloval jsem se do Ježíše, i když s ním v mnoha věcech nesouhlasím,“ řekl. „Když jsem se při čtení dostal k Jidášovu příběhu, k třiceti stříbrným, k jeho polibku Ježíše, vůbec nejslavnějšímu na světě – ještě slavnějšímu než polibek Romea a Julie – nenáviděl jsem ten příběh.“
Podle spisovatele právě tento příběh stojí za křesťanským antisemitismem. „Můj románový hrdina Šmuel Ash se snaží odstranit hrozbu tohoto jedovatého příběhu tím, že představí Jidáše úplně jinak než jako zrádce,“ uvedl. Podle Šmuela byl Jidáš nejvěrnějším stoupencem Ježíše, věřil v něj víc, než Ježíš věřil v sám sebe. „Jidáš ho přesvědčil, aby se vydal do Jeruzaléma ne pro třicet stříbrných, ale protože chce uspíšit vykoupení světa, protože opravdu věří, že Ježíš je Bůh, nebo syn Boží,“ vysvětlil.
Některé recenze románu tvrdí, že se jím Oz snaží očistit. Za jeho ideje, které se částečně shodují s idejemi postavy Abravanela, byl totiž v posledních dekádách nazýván zrádcem. „Já – tak jako můj románový Abravanel – jsem byl mnohokrát nazván zrádcem. A jsem na to hrdý,“ řekl. „Nenazvali mě zrádcem za to, že bych propagoval svět bez hranic, ale za prosazování historického kompromisu mezi Izraelci a Palestinci. Nikoliv společnosti bez hranic, ale řešení dvou států. Rozdělení domu na dvě obytné jednotky. Ne stát se milenci, ale sousedy.“
Dříve či později podle Oze dojde k tomu, že Izraelci a Palestinci budou žít bok po boku jako Česko a Slovensko. „A to ze stejných důvodů. Izraelci a Palestinci spolu nemůžou žít jako jedna šťastná rodina, protože nejsme ani šťastní ani rodina. Jsme dvě nešťastné rodiny,“ konstatoval.