Bývalý nacistický koncentrační tábor Osvětim-Březinka prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Baráky, ve kterých se během druhé světové války tísnily statisíce vězňů, chátrají a vyžadují zásah konzervátorů. Během holocaustu zemřelo v Osvětimi přes milion lidí, převážně Židů.
Aby svět nezapomněl. Restaurátoři zachraňují osvětimské baráky před rozpadem
Horizont ČT24: Rekonstrukce baráků v Osvětimi (zdroj: ČT24)
Zásah do silně zničených staveb je nutný. Na první pohled musí ale být neviditelný. O to víc jsou konzervátorské práce náročné. „Prakticky konzervujeme každý centimetr čtvereční všech dílů budovy,“ popisuje vedoucí restaurátorů Anna Łopuská.
Německý nacistický vyhlazovací tábor v Březince byl postaven na území několika vesnic, jejichž obyvatelé se museli vystěhovat. Opuštěné domy sloužily jako stavební materiál. Kvalita důležitá nebyla, vězňové museli stavět hlavně rychle.
obrázek
Z více než tří set dřevěných i zděných baráků se zachovalo 45. Práce začaly v tom, kde byli shromažďováni těžce nemocní vězni, kteří později mířili do plynových komor.
Restaurátorské práce v Osvětimi
Zdi nesmějí být rozebrané a znovu postavené. Ani za použití původních cihel. „Jde především o ruční práce, protože případné nasazení strojů by mohlo přispět ke zničení budovy,“ popisuje restaurátorka Ewa Cyruliková.
Práce na jednom baráku trvají zhruba dva roky. Nenarušené zůstanou vnitřní i vnější zdi, stejně jako všechny trámy uvnitř.
Muzeu se podařilo na restaurátorské práce získat finanční dary ze zahraničí. Od roku 2009 jsou na účtu téměř 3,5 miliardy korun. Největším dárcem je Německo. Mezi 36 zeměmi, které konzervátorské práce financují, je i Česko.
Příspěvky na rekonstrukci baráků v Osvětimi
Muzeum hledá osobní věci esesáků
Bývalý nacistický vyhlazovací tábor patří k nejnavštěvovanějším místům v Polsku. Jen loni sem přijely víc než dva miliony lidí. „Velice málo máme ale dokumentů, které se týkají každodenního života esesmanů a jednotky působící v táboře,“ říká mluvčí Muzea Osvětim-Březinka Bartosz Bartyzel.
Vůbec prvním exponátem tohoto druhu je dopis, který vlastnoručně napsal jeden z řadových esesáků z ostrahy tábora.
Dopis jednoho z esesmanů, který získalo Muzeum Osvětim-Březinka
List s datem 1. dubna 1944 napsal tehdy dvacetiletý Stefan Dilmetz ze 7. strážní roty svému kamarádovi, rovněž esesákovi Ludwigu Fitterlingovi. K dopisu přiložil pohlednici s německými tanky, na jejíž druhou stranu připsal přání veselých velikonočních svátků.
Na obsahu je patrné, že si mladý esesák uvědomoval, že se pošta cenzuruje: „Včera jsem dostal s velkou radostí a vděčností Tvůj dopis z dovolené. Taky nechci odkládat, abych Ti napsal pár řádků. Jsi nyní zase na dovolené. Přeji Ti hodně zábavy, protože taková dovolená je opravdu příjemná, přestože je jen krátká. I tak je to malá změna, která umožní na chvíli zapomenout na vojenský život,“ napsal Dilmetz a vyjádřil politování, že se během čtyřdenní dovolené nestačí setkat, ale možná se to povede jindy, případně po válce. Dopis končí nacistickým pozdravem „Heil Hitler“.
Dopis poslala do Polska dárkyně, která chtěla zůstat v anonymitě. Jde o první reakci na výzvu muzea, které požádalo německou a rakouskou veřejnost o poskytnutí dokumentů, snímků či soukromých dopisů esesáků, které by umožnily lépe pochopit jejich mentalitu.