Takzvaný Islámský stát se po porážce stáhne do podsvětí a začne koketovat s politikou – podobně jako tomu bylo například u radikálů v Latinské Americe. V rozhovoru pro ČT to mimo jiné uvedl člen jordánské královské rodiny, princ Hasan bin Talál. S představitelem člena mezinárodní koalice proti IS mluvil exkluzivně zpravodaj Jakub Szántó. Celý rozhovor sledujte na ČT24 v sobotu od 18:30.
Jordánsko – nevelká monarchie v divoké části světa aktuálně hostí na 700 tisíc syrských uprchlíků. Strýc jordánského krále v interview hovořil o situaci v regionu, migrační krizi nebo spolupráci s Českou republikou. V těchto dnech navštívil Prahu.
V jakém stavu se podle vás celý region Blízkého východu nachází?
Myslím, že celý region se nachází uprostřed chaosu a hoří. Hlavním zdrojem toho všeho je nedostatek naděje – tak jako v Jemenu, kde zuří plameny a odkud přicházejí špatné, i když občas i dobré zprávy.
Slyšeli jsme, že východní část Mosulu byla osvobozena, ale v kontextu Sýrie, Iráku nebo Jemenu panují obavy, že konec teroristických operací, ať už Islámského státu, mudžahedínů – nebo jak si všichni říkají, ve skutečnosti nebude vůbec žádný konec.
Šíří se názor, že udržovat válku je vlastně o dost levnější. Dá se investovat do zbraní, do těch, kteří je používají… že prý to je levnější než udržování míru, jak to nabízí třeba levantská iniciativa, která by mohla pomoci vybudovat lepší budoucnost.
Zmínil jste velice důležité téma: jak bude region vypadat po porážce Islámského státu. Jeden z jeho zakladatelů byl Jordánec – abú Musa al Zarkáví, a zároveň také v jeho řadách bojuje údajně až 250 tisíc Jordánců. Co se podle vás stane, až Islámský stát přestane existovat jako organizovaná síla?
Jsem přesvědčený, že Islámský stát nepřestane existovat – stejně jako kterákoliv z těchto teroristických organizací. Podívejte se třeba na Balkán, kde už se ozývají hlasy z dob občanské války. Stáhnou se do podsvětí a propojí se s různými politickými organizacemi tak, jak jsme tomu byli zvyklí v mnoha jiných státech světa – v Latinské Americe či v oblasti Afrického rohu.
Ale jestli se mě ptáte, co s nimi bude po jejich návratu domů, jestli budou rehabilitováni? Uvědomte si, že tady v zemích Visegrádské čtyřky máte HDP na hlavu mezi 7 a 8 tisíci dolary. V pěti arabských zemích levantského regionu – Jordánsku, Sýrii, Iráku, na palestinských územích a v Libanonu mluvíme o méně než 2 tisících dolarech.
Já netvrdím, že ten problém je jen o rozdílech mezi těmi, kteří mají, a těmi, kteří nemají. Ale sociální nerovnost a nedostatečné prosazování zákonů je jedním z hlavních důvodů, proč lidé migrují. Mimo jiné i toto přispělo k tomu, proč se Středozemní moře proměnilo v to, čemu dnes někteří říkají moře smrti.
Jestli dovolíte, vaše Výsosti, pojďme se nyní podívat na výrazně příjemnější téma – na vztahy s Českou republikou a Jordánským královstvím. Česko významně pomáhá v jordánských uprchlických táborech pro Syřany, přitom obchodní výměna je zatím velmi nízká. Jaké jsou tedy podle vás naše vzájemné vztahy?
Byl bych velmi rád, abychom rozšířili naši spolupráci v oblastech nových start-upů a podnikání. Podívejte se třeba na desítky firem, které založili Syřané. Tihle lidé se z uprchlíků, kteří přijímají mezinárodní pomoc, rychle stávají přispěvateli do celého systému. Myslím si, že právě toto změní celkové uvažování o uprchlících.
Třeba země Visegrádské čtyřky mají velmi silný názor, že je třeba přistěhovalectví zabránit, ale zároveň chápou, že je třeba udělat všechno pro to, aby lidé z Blízkého východu neprchali. Že je třeba vytvořit takové podmínky, aby až čas nazraje, se mohli zase vrátit domů. A zatím je možné vzdělávat jejich děti a pomoci vytvořit podmínky pro lepší budoucnost. Tohle je to hlavní, kde můžeme se zeměmi V4 spolupracovat.
Konec konců vy sami máte s transfery obyvatelstva zkušenosti – od Polska přes Maďarsko, Slovensko, vás samotné. Je to téma, které vyžaduje opravdu hodně zevrubnou diskusi.
Evropská unie právě zažívá příval uprchlíků. V tomto kontextu bych rád zmínil, že sliby dané na konferencích velkých dárcovských zemí, jako byla třeba ta poslední v Londýně, nebyly naplněny v plné výši – tedy s výjimkou Německa a samozřejmě Spojených států.
Myslím, že budoucnost východního Středomoří velmi závisí na tom, jak Evropská unie a také její středo- a východoevropští členové budou schopni spolupracovat a mít ze sebe navzájem užitek. Proto zmiňuji oblast Levanty, V4 nebo Skandinávii. Na této meziregionální úrovni můžeme řešit problémy vody, energetiky nebo životního prostředí v produktivním smyslu.
Strýc jordánského krále a podle oficiálního životopisu i přímý potomek proroka Mohameda v 42. generaci v přímé linii. V letech 1965 až 1999 byl dokonce prvním následníkem trůnu, tedy korunním princem. Je aktivní v mezinárodních hnutích a angažuje se také v mezináboženském dialogu.
