Rohingové jsou v Barmě často označováni za Bengálce. Barmské úřady je považují za nelegální přistěhovalce z Bangladéše, kteří do země přišli většinou v dobách britské koloniální nadvlády. Příslušníkům zhruba milionové menšiny barmské úřady proto odmítají udělit občanství a neuznávají je jako etnikum. Oboustranné násilnosti si v Arakanském státě vyžádaly v minulosti tisíce obětí. Po střetech mezi buddhisty a muslimy v roce 2012 byly ze svých domovů vyhnány desetitisíce Rohingů.
Barmská vláda – fakticky vedená nositelkou Nobelovy ceny míru Su Ťij – obvinění ze zvěrstev páchaných vojáky na Rohinzích dlouho popírala a tvrdila, že armáda jedná v souladu se zákony. Vyzývala dokonce mezinárodní společenství, aby přestalo „rozdmýchávat zášť“.
Obrat přineslo až vyšetřování videozáběrů zachycujících policisty při bití rohingských vesničanů. Na záběrech je vidět, jak policisté bijí mladíka, který sedí vedle desítek dalších mužů s rukama na hlavě. Jiný záběr zachycuje tři uniformované policisty, kteří jednoho z mužů na zemi bijí holemi a pak ho kopnou do obličeje.
„Ti, kteří byli identifikováni, byli zatčeni,“ oznámila následně tisková služba Su Ťij. Vláda konkrétně jmenovala čtyři důstojníky a také autora videa, které zachycuje bití mladíka.
Papež: Rohingové prchají z místa na místo a nikdo je nechce
Jak připomíná server The Independent, podmínky, v nichž žijí Rohingové, se dají jen stěží přesně zdokumentovat, protože barmská vláda striktně omezuje přístup do Arakanského státu.
Míra násilí je neuvěřitelná, tvrdí pracovnice OSN
Server zveřejnil svědectví jedné z pracovnic OSN, která hovořila s rohingskými uprchlíky v Bangladéši. Uvedla, že dosud neviděla něco tak šokujícího. „Nikdy jsem se nesetkala s podobnou situací, mluvila jsem s 204 lidmi a každý z nich má za sebou traumatický příběh. Buď jim zapálili dům, znásilnili je, nebo jim odvlekli a zabili příbuzné,“ popsala Linnea Arvidssonová.
V mnoha případech byli vyšetřovatelé OSN prvními lidmi, kterým se Rohingové se svým utrpením svěřili. „Taková míra násilí je neuvěřitelná. A když si uvědomíte, že jsme hovořili jen se 204 lidmi z 88 tisíc, kteří museli opustit domovy… je děsivé domýšlet, ke kolika zločinům tam skutečně došlo,“ upozorňuje Arvidssonová.