Francie udělala symbolickou tečku za loňskými útoky na redakci Charlie Hebdo. Znovu se otevřela tiskárna, ve které se zabarikádovali oba vrazi a kterou zničila následná policejní operace. Otevření se zúčastnil i prezident Francois Hollande. Majitele tiskárny i jednoho z jejích bývalých zaměstnanců vyznamenal Řádem čestné legie.
Když bratři Chérif a Said Kouachiové vtrhli loni v lednu do tiskárny Création Tendance Découverte, v podniku byl pouze jeho majitel Michel Catalano a grafik Lilian Lepere. Ten se na poslední chvíli stihl schovat ve skříňce, z níž pak asi osm hodin sms zprávami informoval rodinu a policii. Catalana útočníci asi po hodině propustili. Obléhání ukončil až policejní útok, během kterého byla tiskárna prakticky zničena.
Přeživší a politici se nyní opět sešli na místě, které se stalo jedním ze symbolů barbarství.
„Teď to bude i symbol toho, co dokáže lidská vůle. Lidská vůle není jen okamžik vzdoru, to je pouze prvotní akt. Je to také vůle něco postavit, znovu postavit,“ uvedl prezident Hollande.
Na opravu tiskárny přispěli dárci z celé země
Catalanovi pomohly s opravou podniku stovky dobrovolných dárců z celé Francie. I díky jejich podpoře může snít o tom, že s novou tiskárnou zvýší i obrat celé firmy. Nakročeno už má. Na znovuotevření podniku čekal dlouhých dvacet měsíců. Během nich se mu ale podařilo zdvojnásobit počet zaměstnanců.
Na jejich bezpečí bude nově dohlížet desítka kamer. Michel také po loňské zkušenosti nechal vybudovat nouzový východ. I když samozřejmě doufá, že dramatické okamžiky, z kterých se dodnes úplně nevzpamatoval, se už nebudou nikdy opakovat. Také proto tiskárna vypadá úplně jinak než před atentáty.
„Udělali jsme to tak, aby mi tady nic nepřipomínalo ty těžké okamžiky, které jsem prožil,“ říká Catalano.
Přesto si Michel svou novou kancelář zřídil v místnosti, kde se před vrahy ukryl Lilian Lepere. Dnes už pro Michela nepracuje, stále se snaží vyrovnat se svým traumatem. „Pro mě je důležité, že je naživu. Je pro mě důležité, že se z toho začíná dostávat, protože to není snadné,“ ví Michel.
Kromě neodbytných vzpomínek mu kalí radost i to, že se znovuotevření tiskárny nedožil jeho otec. Přesto je pyšný na to, co dokázal. Nejvyšší francouzské vyznamenání mu jen potvrdilo, že k tomu má dobrý důvod.
