Vláda v Berlíně popřela informaci magazínu Spiegel, že se chce distancovat od rezoluce německého parlamentu uznávající arménskou genocidu, aby zlepšila vztahy s Tureckem. Ankara měla podle listu německým poslancům na oplátku umožnit návštěvy německých vojáků na základně v Incirliku. Německo-turecké vztahy v posledních měsících procházejí nejhlubší krizí za desítky let.
Německý parlament rezoluci o tom, že masakry Arménů Osmanskou říší za první světové války byly genocidou, přijal naprosto jednoznačně začátkem června. Turecko se považuje za nástupnický stát Osmanské říše a podobné rezoluce tvrdě odmítá a pobouřeně na ně reaguje.
Stejně tomu bylo i v případě Německa, odkud Ankara povolala svého velvyslance na konzultace. Omezila také návštěvy německých činitelů u vojáků Bundeswehru v Turecku, kteří se zde podílejí na boji proti Islámskému státu.
Vládní mluvčí pouze zdůraznil, že rezoluce je nezávazná
Podle Spiegelu se úřad kancléřky Angely Merkelové a ministerstvo zahraničí dohodly na tom, že se ústy vládního mluvčího Steffena Seiberta kabinet od rezoluce distancuje. Seibert měl prohlásit, že rezoluce Spolkového sněmu, pro níž s výjimkou jediné poslankyně hlasovali úplně všichni přítomní zákonodárci, není pro německou vládu nikterak právně závazná a jde jen o politickou deklaraci parlamentu.
Mluvčí ale v průběhu dne vyloučil, že by jej takový úkol čekal. Uvedl, že nic takového mu nepřísluší a znovu připomněl, že rezoluce je nezávazná. „Německý Spolkový sněm má právo a možnost vyjádřit se ke každému tématu (…) Vládě nepřísluší plést se do záležitostí jiného ústavou daného orgánu,“ uvedl.
Pro tureckou stranu bylo podle Seiberta důležité, aby se vyjasnilo, jak je rezoluce právně v Německu vnímána. Zda turecká strana v poslední době při bilaterálních jednáních přímo vznesla požadavek na určitou formu distance, nechtěl potvrdit.
Kancléřka Angela Merkelová i ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier za rezolucí parlamentu podle svých mluvčích stojí. Červnového hlasování se ani jeden z nich nezúčastnil.
Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier naopak distancování od rezoluce nevyloučil. „Německý Spolkový sněm má veškeré právo a svobodu vyjadřovat se k politickým otázkám,“ uvedl po setkání se šéfem NATO Jensem Stoltenbergem. Zároveň poznamenal, že ne každá rezoluce je právně závazná. K dalšímu postupu vlády v této věci se ale nevyjádřil.
Zvažovaný krok už jasně odmítla Steinmeierova vládní i stranická kolegyně Manuela Schwesigová, která je ministryní pro rodinu. Za rezolucí jako členka vlády stojí. Nikdo z kabinetu by se podle ní neměl chtít vykroutit. Za rezoluci se podle agentury DPA jasně postavili i poslanci Křesťanskodemokratické unie (CDU) kancléřky Merkelové nebo šéf svobodných demokratů (FDP) Christian Lindner.
Dohodě s Tureckem, které odmítá návštěvy německých vojáků, přestože jde o spojeneckou zemi NATO, předcházely podle Spiegelu debaty o tom, kdo se za německou stranu od rezoluce distancuje. Ministr Steinmeier prý tuto roli odmítl, u kancléřky Angely Merkelové to nepřipadalo v úvahu, protože by takové vystoupení bylo vnímáno jako ponížení se před tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem.
Informace o údajném distancování vyvolaly bouřlivou debatu
Vzhledem k tomu, že dosud členové vlády vůči Turecku argumentovali tím, že jde o svobodné vyjádření vůle německého parlamentu, stala se už teď Merkelová a s ní i vláda terčem kritiky za ústupky vůči Ankaře.
Místopředseda Alternativy pro Německo (AfD) Alexander Gauland uvedl, že není možné, aby se vláda distancovala od parlamentu, kterému je zodpovědná. Merkelová podle něj znovu pokleká před Erdoganem, což Německo poškozuje.
Na tom, že masakry Arménů během první světové války a zejména v roce 1915 byly genocidou, panuje široká shoda historiků. Zemřelo během nich kolem 1,5 milionu lidí.
- Masakr Arménů za první světové války považuje za genocidu více než 20 zemí. Jsou to například Řecko, Francie, Rusko, Slovensko a také Německo, kde existuje silná turecká komunita.
- Mnozí historici uvádějí, že o život přišlo na 1,5 milionu Arménů. Události jsou označovány za první cílenou snahu o likvidaci jiného etnika ve 20. století.
- Turecko sice uznává, že při vojenských operacích tehdy zahynulo až půl milionu Arménů, ale tvrdí, že šlo o výsledek chaosu vyvolaného boji.
- Jednalo se prý o deportace z frontových oblastí, a pokud došlo k úmrtím, byl to důsledek válečných útrap a jednotlivých excesů.
- Podle Ankary také Arméni Turky provokovali tím, že sami vraždili turecké obyvatelstvo a zrazovali svůj stát spoluprací s ruskými vojsky, jež byla válečným nepřítelem osmanské říše.
- Turecko čelí v posledních letech evropské kritice, výzvu k formálnímu uznání genocidy obdrželo už i od Evropského parlamentu.
