Jevgenij Primakov zemřel v Moskvě ve věku 85 let. Podle mluvčího Kremlu zpráva rozesmutnila ruského prezidenta Putina. „Prezident vyjádřil hlubokou soustrat rodině Jevgenije Maximoviče a jeho známým,“ dodal Dmitrij Peskov.
Jevgenij Primakov se narodil 29. října 1929 v Kyjevě, vyrůstal ale v Gruzii. Vystudoval arabistiku a stal se blízkovýchodním zpravodajem státních médií. V roce 1988 přestoupil do politiky, kde se brzy dostal do vrcholných funkcí:
- 1989–1990 člen Ústředního výboru KSSS a předseda jedné z parlamentních komor
- 1991–1996 ředitel rozvědky SVR
- 1996–1998 ministr zahraničí
- 1998–1999 předseda vlády
Politickým vrcholem Primakovovy dlouhé kariéry byl premiérský post, který zastával poměrně krátce. Boris Jelcin ho jmenoval v září 1998, aby ho na jaře dalšího roku nahradil Sergejem Štěpašinem. V té době si však Jevgenij Primakov již vydobil uznání jako diplomat a ministr zahraničí. Již koncem 80. let se stal poslancem, v roce 1991 v době kuvajtské krize ho Michail Gorbačov poslal vyjednávat se Saddámem Husajnem. Že se ve vrcholných funkcích udržel i poté, je podle komentátora Českého rozhlasu Plus Libora Dvořáka neobvyklé vzhledem k Primakovově provázanosti s Gorbačovovým režimem. „Primakov byl člověk z okruhu gorbačovských lidí, které Jelcin z pochopitelných důvodů neměl rád. O Primakovových kvalitách svědčí, že ho jako jednoho z mála gorbačovských lidí dlouho u moci na významných postech nechal,“ podotkl.
Do čela vlády se ale Primakov dostal z nouze – prezidentu Jelcinovi tehdy poslanci neschválili premiéra Viktora Černomyrdina, Primakov potom byl kompromisním kandidátem. I přes krátký mandát se musel Primakov v premiérské funkci vyrovnat s obtížnými zahraničněpolitickými událostmi – v době, kdy vedl ruskou vládu, vstoupily první tři bývalé státy Varšavské smlouvy (Česko, Maďarsko, Polsko) do Severoatlantické aliance a vzápětí NATO intervenovalo v Jugoslávii. Primakovovo Rusko zaujalo jednoznačně kritické stanovisko. V době, kdy začalo bombardování Srbska, letěl zrovna na návštěvu do Spojených států, ale kvůli útoku ji zrušil a vrátil se do Moskvy – let vstoupil do historie pod názvem Primakovova smyčka. „Reakce tehdy byla poněkud neobvyklá, ale z hlediska Primakova samotného pochopitelná. On nikdy nestranil extrémům a americké bombardování zbytkové Jugoslávie nebylo nic, s čím by mohl souhlasit,“ podotkl Libor Dvořák.
Libor Dvořák: Primakov vytvořil pocit stability
Primakovova vláda ale především uspěla v domácí politice, kde se ocitla krátce po defaultu a měnové reformě. Úspěšně provedla ekonomické reformy a zemi stabilizovala. Nelze se proto divit, že byl Jelcin podezírán, že premiéra odvolal proto, že byl příliš oblíbený. „Tehdy průzkumy veřejného mínění, které byly mnohem validnější než dnešní, mluvily o tom, že 81 procent si tuto premiérskou demisi nepřálo,“ uvedl komentátor rozhlasu.
Po Jelcinově rezignaci se Jevgenij Primakov nejprve stal tváří protiputinovské strany Vlast, ale nakonec se v prezidentských volbách Vladimiru Putinovi nepostavil a naopak se stal jeho poradcem. Vrátil se také do vrcholné diplomacie, angažoval se například v Iráku před zahájením americké intervence v roce 2003. Letos v zimě však varoval před zahraničněpolitickým směřováním Ruska kvůli ukrajinské krizi. Obával se, že země míří do izolace, jejímž důsledkem by mohla být ztráta velmocenského postavení.
