Vznik dokumentačního centra coby „viditelného mementa proti exodům a vyháněním“ schválila v březnu německá vláda, ale nekonkretizovala, kdo by měl zasednout v jeho orgánech. Přesto schválení vzniku instituce, jež by měla v centru Berlína poskytovat výstavní prostory a přednáškové sály, uvítaly jak BdV, tak i Sudetoněmecké krajanské sdružení (SDL) jako průlom v politice vůči vyhnancům.
„Je naší vůlí, aby v hlavním dohlížecím grémiu byl zastoupen Svaz vyhnanců s jeho zemskými sdruženími a zemskými svazy předsedkyní BdV Erikou Steinbachovou,“ uvádí se v prohlášení, které spolkové shromáždění BdV schválilo drtivou většinou hlasů. Hlavním bodem programu zasedání ústředního orgánu BdV v Berlíně bylo potvrzení Steinbachové ve funkci předsedkyně této střešní organizace, která sdružuje jednotlivé krajanské spolky odsunutých Němců. Steinbachová získala 51 z 62 platných odevzdaných hlasů, a byla tak zvolena šéfkou sdružení už pošesté na další dva roky.
Steinbachová, která je poslankyní za vládní Křesťanskodemokratickou unii (CDU), je hlavně v Polsku považována za nepřijatelnou osobu. Čtyřiašedesátiletá Steinbachová se narodila v roce 1943 v tehdy okupovaném severním Polsku německým přistěhovalcům.
Německá vláda možné zapojení BdV do příprav podoby nové instituce přestala zmiňovat, zjevně hlavně s ohledem na Polsko. Centrum má být pobočkou státního německého Historického muzea a má připomínat osudy všech nuceně vysídlovaných národností, tedy nejen Němců. Podle německého ministra kultury Bernda Neumanna má být kladen důraz i na příčinu nedobrovolných přesunů obyvatelstva, jíž byla světová válka rozpoutaná nacistickou diktaturou.
Polsko a Česko se dlouho obávaly, že centrum bude prezentovat Němce vyhnané ze zemí střední a východní Evropy jako oběti a relativizovat vinu Německa na druhé světové válce.