Kyjev – Ačkoliv pevné mantinely Sovětského svazu zvětrávaly už od druhé poloviny 80. let, historie na konečný zánik komunistického impéria musela čekat až na začátek další dekády. Oficiálně se přitom 70 let trvající svaz nerozpadl při vrcholném setkání v některé ze světových metropolí, ale na tajné schůzce představitelů tří největších sovětských zemí v nenápadné vesnici obklopené lesem při polsko-běloruské hranici. Jeden z aktérů Bělověžské smlouvy, bývalý ukrajinský prezident Leonid Kravčuk, vzpomíná na setkání ve vesnici Vikuli jako na dohodu tří reálně uvažujících státníků, kteří pouze stvrdili vůli občanů svých zemí.
Nabídnutou šanci jsme využili, tvrdí o pádu SSSR Kravčuk
K setkání ve Viskuli u Bělověžského pralesa přicestoval kromě Kravčuka také předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič a Boris Jelcin, v té době již čerstvě zvolený šéf Kremlu. Podle formálních plánů měli projednat ekonomické problémy Sovětského svazu, podle Kravčuka však všichni dobře věděli, k čemu setkání na rozmezí Polska a Běloruska mělo sloužit. „Věděli jsme, že Sovětský svaz nemůže déle existovat. A národ to pochopil, ne ten ukrajinský, ale i ten ruský, běloruský a jiní. Pochopili, že je třeba nové řešení, (…) protože Gorbačov chtěl zanechat Sovětský svaz takový, jaký byl, jen ho chtěl trochu napudrovat,“ vzpomínal v rozhovoru pro ČT24 první prezident svobodné Ukrajiny.
Vážnou diskuzi o osudu skomírajícího impéria, ovšem bez účasti Michaela Gorbačova, plánovala trojice státníků již několik týdnů. Vhodná chvíle přišla na začátku prosince 1991, kdy novým prezidentem zvolili Ukrajinci právě Kravčuka. Ten do rezidence Viskuli odcestoval 7. prosince, o den později už měl spolu s Jelcinem a Šuškevičem připravenou smlouvu k podepsání. Výměna názorů tehdy netrvala dlouho.
„Jelcin se mě zeptal, jestli budu souhlasit s podepsání nové svazové smlouvy, kterou oni už předběžně schválili, pokud Gorbačov bude souhlasit s našimi ukrajinskými návrhy. Já jsem mu odpověděl protiotázkou: 'Borisi, představte si, že skoro 90 procent Rusů hlasuje v referendu za nezávislost a zvolili Vás prezidentem, Vy byste podepsal smlouvu, která ruší úřad prezidenta?' - On se na mě podíval a řekl: 'Ne'.“
Bělověžská dohoda z 8. prosince 1991 ukončila existenci Sovětského svazu a nahradila jej tzv. Společenstvím nezávislých států, tedy volným spolkem postsovětských republik. O čtrnáct dní později, 21. prosince, byla v Alma-Atě podepsána zakládající listina, čímž Sovětský svaz přestal definitivně existovat.
Po 50 letech přerod nástupnických států ze závislých satelitů na autonomní země neprobíhal snadno a ani Ukrajina nebyla výjimkou. Čistě politická opozice zde chyběla, a proto musela vzniknout z dosavadního zdroje – komunisté se rozdělili na konzervativní a reformované křídlo. V řadách liberálních Národních komunistů stanul také Kravčuk. „Byla to ohromná zodpovědnost. Nepředstavoval jsem si podrobně, co bude dál, jen jsem bral na vědomí, že Ukrajina má historické právo být samostatným státem. Chtěl jsem, aby lidi chápali, že to nebude lehké, ale zároveň jsem nechtěl, aby ztráceli naději,“ dodal.
Ukrajina si podle exprezidenta prošla za 20 let těžkým obdobím, které je stále zatížené dlouhými dekádami předchozí nesvobody, budoucnost země však Kravčuk vidí pozitivně a s nadějí, která ho ostatně vedla i při procesu znovuzrození svobodné Ukrajiny. „Největší úspěch je to, že je tu nový stát, který poprvé v historii trvá s těmito hranicemi už 20 let. Ano, je to složité, ta historie prochází duší, hlavou i srdcem a starší generace to nemůže pochopit. Je tu 14 milionů důchodců, kteří jsou pamětníci… Myslím, že současná Ukrajina žije a rozvíjí se. To je největší úspěch. Roste nová generace, která se dostane k moci. Nynější vláda není schopná řešit zásadní historické problémy,“ komentoval současné politické představitele.
20 minut
Interview ČT24
