Ankara – Evropa s Amerikou ztrácí dech a ke slovu se dostávají dlouho opomíjené země. Nejde však jen o rostoucí ekonomický vliv, tyto státy se hlásí o světový podíl na moci. Jedním z takových států je Turecko. Tato velmi sebevědomá země chce hrát prim na Blízkém východě, v severní Africe a na Balkánu. Geograficky už tuto oblast ovládala, tehdy ještě jako Osmanská říše.
Z Turecka se stává nová Osmanská říše
Turecká ekonomika roste téměř stejným tempem jako čínská nebo indická. Nebývalý hospodářský růst zvyšuje turecké sebevědomí i v zahraniční politice. Na evropské cestě ale Turecku růže nekvetou. V červnových tureckých volbách nebyl už vstup do EU ani volebním tématem. Turecko postupně opouští svou dřívější proevropskou orientaci a buduje vlastní unii ve východním a jižním Středomoří.
„S Evropou jednáme, ale bohužel je to z její strany tak zanedbávané a tak necitlivě vedené, že za to Turecko platí příliš vysokou morální cenu. To se veřejnosti nelíbí. Cítí se uražena,“ tvrdí Recep Tayyip Erdogan, turecký premiér. Pocit ponížení se promítá i do nálady Turků. Odmítají být druhořadou zemí stojící na prahu Evropské unie. Mezi Evropou a Asií tak roste politická, vojenská a hospodářská velmoc a Evropa, ať už v rámci svého „křesťanského klubu“ ,nebo mimo něj, musí s Tureckem počítat.
Turecko jako regionální velmoc (zdroj: ČT24)
Turecko chce hrát roli lídra regionu
Nejasný přístup Evropy a nedávné tvrzení některých jejích vůdců, že evropská politika multikulturalismu nefunguje, nahrávají tureckému nacionalismu a imperiálním ambicím. Turecko proto přehodnotilo svou zahraniční agendu a chce hrát roli nového lídra regionu.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí:
„Turecko se cítí jako vedoucí moc regionu a chce svůj vliv uplatnit. Ovšem nejenom v severní Africe, nýbrž například taky na Balkáně.“
Turecko chce tvořit most mezi Západem a islámským světem. Turecká zkušenost úspěšného prolnutí demokracie a islámu se stává vývozním artiklem, stejně jako výrobky tureckého textilního nebo automobilového průmyslu.
Egemen Bagis, turecký vyjednavač s EU:
„Turecko nikdy nebylo tak demokratické, jako je dnes. Někomu je trnem v oku, že se z Turecka stává silná země.“
Turci mají recept na demokratický muslimský stát
Ankara se nově vzhlíží v roli mentora zemí, které prošly bouřlivým „arabským jarem“ a neváhá být bojovníkem proti syrským represím ani zastáncem Palestinců. „Není to jen záležitost Palestiny a Palestinců. Je to boj všech zemí a národů za spravedlnost, zákon a lidskost,“ prohlásil Erdogan.
Analytici už začínají mluvit o neo-osmanské zahraniční politice. Turecký premiér, taky přezdívaný „sultán z Istanbulu“, neztrácí čas. Chce hrát důležitou roli při formování nových režimů v severní Africe. Minulý týden zamířil do Egypta a s ním přijelo i 6 tureckých ministrů a 200 manažerů. „Vztahy obou zemí se budou jen zlepšovat. Ze zeměpisného hlediska může být Turecko pro Egypt bránou do Evropy a Egypt zase pro Turecko bránou do Afriky,“ prohlásil egyptský premiér Isám Šaráf.
190911
Turecký premiér bere roli regionální velmoci nesmírně vážně a neváhá být ani nositelem doktríny: „Jsme proti autoritárním, totalitárním a autokratickým systémům. Jsme na straně demokracie.“ O demokracii ale asi nepřesvědčí miliony Kurdů, jejichž území, i mimo svoje státní hranice, dlouhodobě bombarduje. Ankaře nevěří ani Arméni. Turecko totiž dál odmítá uznat genocidu z roku 1915. Dalším evergreenem je okupace severního Kypru a na idylu demokracie v Turecku vrhají stíny i cenzura médií a omezování náboženských svobod.
Největší islamistické hnutí před Tureckem varovalo
Erdogan je umírněný muslim, který se vyslovil pro zřetelné oddělení náboženství od státu a sekulární stát, v němž by věřící i nevěřící měli stejná občanská práva. Egypťany vyzval, aby tyto principy, vyvozené z „tureckého modelu“, zapracovali do připravované ústavy.
Recep Tayyip Erdogan, turecký premiér:
„Nebojte se sekularismu. Doufám, že v Egyptě bude sekulární stát.“
Největší egyptská islamistická organizace Muslimské bratrstvo však vyjádřila nespokojenost s Erdoganovými výroky o roli islámu. „Přijímáme Turecko a Erdogana jako respektovaného vůdce, ale nemyslíme si, že on nebo jeho země by měli vést region nebo navrhovat jeho budoucnost,“ prohlásil místopředseda politické strany Svoboda a spravedlnost, kterou založilo právě Muslimské bratrstvo. Region prý nemůže vést jeden člověk nebo jedna země. Mluvčí bratrstva podle televize Al-Arabíja výroky tureckého premiéra označil za vměšování do vnitřních záležitostí země. Zkušenosti z jiných zemí údajně nelze do Egypta jednoduše přenášet.
Po Egyptě navštívila turecká delegace Tunisko, kde arabská revolta letos v lednu začala. Posledním cílem severoafrického turné tureckého premiéra byl Tripolis. Ani Libyjci na pomoc bratrského Turecka nezapomněli. Turecký premiér dále vystoupil před ministry zahraničí Ligy arabských států, kde kritizoval Izrael a podpořil vznik nezávislého palestinského státu, což je postoj, který v arabských zemích nachází širokou odezvu.
Regionálním nepřítelem je podle Turecka Izrael
Turecko rovněž oživilo obavy ze společného regionálního nepřítele – Izraele, se kterým přerušilo vojenskou spolupráci a omezilo diplomatické vztahy. Spory mezi Ankarou a Tel Avivem vypukly kvůli incidentu z loňského května, kdy se mezinárodní flotila aktivistů pokusila prorazit izraelskou námořní blokádu pásma Gazy. Jejich postup zastavilo izraelské námořnictvo, které při zásahu zabilo devět Turků. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nyní nad smrtí aktivistů vyslovil politování, odmítl se ale za incident omluvit s odůvodněním, že vojáci pouze bránili bezpečnost židovského státu.
Benjamin Netanjahu
Ankara izraelskou omluvu nadále vyžaduje. Začátkem září kvůli postoji Izraele vypověděla jeho velvyslance a vzápětí oznámila, že se židovským státem zcela přerušuje vojenské vztahy a obchod s vojenským materiálem. Premiér Erdogan zároveň pohrozil, že pokud by se do pásma Gazy plavili další aktivisté na tureckých lodích, jeho země vyšle válečná plavidla, aby flotilu doprovázela. Izrael obratem označil výrok za vážný a nebezpečný.
USA na konflikt zareagovaly výzvou adresovanou oběma státům, aby tuto diplomatickou přestřelku zastavily. Současné ochlazení vztahů mezi Ankarou a Tel Avivem staví totiž Spojené státy do obtížné pozice. Izrael je jejich strategický spojenec, což komplikuje americká vyjednávání s Tureckem, které je členem Severoatlantické aliance. Spojené státy Turecku navrhly diplomatickou pomoc, Turecko ji ale odmítá. „Nemáme zapotřebí zprostředkování v žádné podobě,“ citovala agentura AFP z prohlášení šéfa turecké diplomacie Ahmeta Davutoglu. „Nejsme v situaci, která by vyžadovala zprostředkování. Požadavky Turecka jsou jasné,“ zdůraznil Davutoglu.
Turky s Izraelem spojuje láska k hudbě
Turci a Izraelci jsou sice v posledních měsících na nože, ale i přesto existují židé, které muslimové v Istanbulu vidí rádi. Mír tu propaguje heavy-metalová kapela Orphaned Land neboli sirotčí země. Parta chlapů s dlouhými vlasy a tetováním po celém těle si podmaňuje publikum a temný chraplavý křik do mikrofonu za zvuku kvílících kytar vyvolává nadšenou odezvu.
190911
Kdekoli v Evropě by takový obrázek nikoho nepřekvapil. Tahle pětice z Izraele ale vystupuje jako míroví vyslanci na Blízkém východě, kterým se v Istanbulu dostává víc než vřelého přijetí. „Muzika má tu moc proniknout do těla jako kulka, ještě před tím, než někoho začnete soudit. Normálně si vždycky každého zařadíte podle daných stereotypů a podle toho k němu přistupujete. Já jsem Izraelec, oni byli vedeni k tomu, aby se mi vyhýbali. Jsem nepřítel, jsem ten zlej. Ale hudba má sílu to změnit,“ vypráví zpěvák kapely Kobi Farhi.
Orphaned Land založili dnes oficiálně uznávanou odnož proslulého hudebního směru oriental metal. V textech se vypořádávají s kulturními a náboženskými mýty. Podobnost a jednotu všech tří monoteistických náboženství dokládají tím, že ve skladbách citují zpěvy z koránu, tóry nebo bible. „Nám v nošení triček s lebkou nic nebrání. Ale i ve velmi moderních zemích jako Jordánsko nebo Egypt je to problém. Hned ve vás vidí vyznavače ďábla a neznaboha. Jeden z našich egyptských fanoušků dokonce seděl 6 měsíců ve vězení, protože měl doma naše CD.“
Doma jsou Orphaned Land skoro neznámí. V muslimských a arabských státech napříč regionem si ale získali tisíce fanoušků. Do většiny zemí přitom osobně přijet nemohou. Několikrát ročně proto koncertují v Turecku, kam se jejich příznivci snadno dostanou. Kapela vydala už čtyři alba. Nejraději však hraje naživo. Kromě Turecka zvažuje show v Egyptě a s metalovými souputníky z Alžírska a Tuniska se chystá i na turné po Evropě.
Židy a muslimy spojuje heavy metal (zdroj: ČT24)