Alina Treigerová se narodila na Ukrajině, ale její současné bydliště je Oldenburg v Německu. Ve 33 letech už se stihla zapsat do dějin – jako první žena po válce se v Německu stala rabínkou. „Ukrajina je politicky velmi nestabilní. Když se stane něco diskriminačního, nikdo netuší, kde hledat pomoc. Německý stát náboženské a národnostní menšiny chrání,“ míní rabínka.
Treigerová na Ukrajině zažívala výsměch, otce kvůli náboženství vyhodili z práce. Když dostala nabídku studovat v Německu, bála se, že stín minulosti nepřekročí. Nakonec zůstala natrvalo. Útoky zvenku tu prý nezažila - naráží spíš u konzervativnější části židovské obce. „Nejdřív dokázali (židovští přistěhovalci) němčinu těžko strávit, tím se vytvořily jazykové bariéry. Přístup k německému se ale časem a zkušenostmi mění,“ konstatovala rabínka.
Oldenburská židovská obec čítá asi 300 rodin, jde o pestrou národnostní směs.
K židovství se v Německu hlásí na 200 tisíc lidí. Většina přišla po pádu železné opony z bývalého Sovětského svazu. Rodilých Němců je minimum. Manuela Hoffmannová-Bleibergová je jednou z výjimek. Její rodiče přežili Osvětim a posléze zůstali v Berlíně. Ona to nechápala a utekla z domova. V Izraeli se jí ale nedařilo. „V Izraeli to pro mě bylo velmi těžké. Hlavně finančně. Neměli jsme třeba nikdy na vlastní byt,“ podotkla Hoffmannová-Bleibergová. Teď Manuelino berlínské košer občerstvení kvete.
Mladí Židé v Německu hledají nový start
Jezdí sem víc turistů, přibývá ale i Izraelců, co se usadí natrvalo. Bez ohledu na minulost hledají nový start v nové zemi, peníze a práci. Kdysi epicentrum holokaustu má teď i speciální párty scénu. Odhaduje se, že z Izraele už do Berlína přesídlilo na 15 tisíc hlavně mladých lidí.
