Španělský soud začal rozplétat zkázu tankeru Prestige

La Coruña – Přesně 10 let po havárii tankeru Prestige u španělských břehů začal ve španělské La Coruni proces s těmi, kdo nesou odpovědnost za tuto největší ekologickou katastrofu ve španělské historii. Do moře tehdy vyteklo 64 tisíc tun těžkého topného oleje, škody na životním prostředí a ztráty pro ekonomiku činí 4,4 miliardy eur (112 miliard korun). Hlavní obžalovaný kapitán tankeru dnes na úvod procesu ale jakoukoliv vinu odmítl. Proces za účasti 27 prokurátorů a 70 advokátů potrvá nejméně sedm měsíců, vyslechnuto bude 140 svědků včetně bývalých členů vlády a stovka expertů. Soudní spis má 250 tisíc stran.

Obžalobě čelí řecký kapitán tankeru Apostolos Manguras, první důstojník lodi Filipínec Ireneo Maloto (místo jeho pobytu je neznámé), strojník Nikolaos Argyropuros a tehdejší generální ředitel španělského obchodního námořnictva José Luis López-Sors, který řídil odtažení tankeru s unikajícím olejem dále na moře. Mangurasovi a Argyropurosovi hrozí 12 let vězení, Lópezovi-Sorsovi pět. Hlavní obžalovaný Manguras dnes jakoukoli vinu na katastrofě odmítl, neboť prý nebyl podrobně informován o špatném stavu plavidla. Zdůraznil, že technických prohlídek tankeru se neúčastnil.

Apostolos Manguras, kapitán tankeru Prestige
Zdroj: ISIFA/EPA/Cabalar

Sedmasedmdesátiletý kapitán Manguras, jemuž hrozí až 12 let vězení, je obžalován kromě odpovědnosti za škody i ze ztěžování záchranných prací; na tankeru zůstal ještě dva dny po vyslání nouzového signálu. Strávil téměř tři měsíce ve vazbě, propuštěn byl na kauci tři miliony eur. Je viněn ze zodpovědnosti za špatný stav 26 let starého tankeru s jednoduchým trupem. Takové tankery jsou dnes v EU od určitého stáří již zakázány. Prestige plul pod bahamskou vlajkou, patřil liberijské firmě Mare Shipping a provozovali jej řečtí rejdaři Universe Maritime.

Co se tehdy vlastně stalo?

Tanker Prestige směřoval z lotyšské Rigy přes Gibraltar do Singapuru a vezl 77 tisíc tun těžkého topného oleje. Odpoledne 13. listopadu 2002 v bouři explodovaly dva tanky, z nichž začal náklad unikat. Kapitán vyslal asi 50 km od Finisterre nouzový signál; španělské, a poté francouzské a portugalské úřady ale z obav před znečištěním odmítly tanker ve svých přístavech přijmout.

Tehdejší španělský ministr rozvoje Francisco Álvarez nařídil, aby bylo plavidlo odtaženo co nejdále na moře. Tanker během šesti dnů putoval nejprve na sever a pak zpět na jih (přes 400 km). Devatenáctého listopadu se asi 250 km od španělského pobřeží rozlomil na dvě části a za čtyři hodiny se potopil do hloubky 3 800 m, kde leží dosud.

Prvních 20 tisíc tun vyteklo do moře už 13. a 14. listopadu, do potopení plavidla z něj vyteklo dalších asi 19 tisíc tun a při rozlomení tankeru dalších 12 tisíc tun. Poté více než dva měsíce vytékalo do moře denně asi 125 tun nákladu, než se podařilo otvory ve vraku utěsnit. Celkem vyteklo do moře 64 tisíc tun těžkého topného oleje. Odčerpání zbývajících 13 600 tun začalo o dva roky později v červnu a trvalo přes čtyři měsíce. Operace v takové hloubce (3,5 km) byla svého druhu první na světě. Zbytek oleje, který už nešlo odčerpat, byl poté likvidován speciálními bakteriemi.

Největší ekologická katastrofa v dějinách Španělska

Ropná skvrna znečistila asi 2 600 km španělského a portugalského pobřeží, v lednu zasáhla též jih Francie. Postižena byla flóra a fauna tamního pobřeží, včetně oblastí národního parku v Galicii, znečištěny byly turistické pláže (například všechny pláže v Baskicku) a citelné ztráty zaznamenal rybářský průmysl. V důsledku ropné skvrny zemřelo několik desítek tisíc ptáků.

Zasažené pobřeží následně čistily tisíce dobrovolníků a po roce měla Galicie dokonce ještě více pláží s modrými vlajkami (označení EU pro nejkvalitnější pláže) než před havárií. Spousta dobrovolníků se pak v následujících letech potýkala se zdravotními problémy, většinou šlo o plicní a kardiovaskulární choroby.

Po havárii tankeru se snesla vlna kritiky na španělskou vládu za pozdní reakci. Tehdejší španělský premiér José María Aznar navštívil postiženou oblast až po měsíci od havárie a navíc delegoval problém na svého vicepremiéra a dnešního premiéra Manuela Rajoye. I on zpočátku katastrofu bagatelizoval a ještě 23. listopadu mluvil jen o malých lokálních skvrnách.

Vydáno pod