Praha – Šestasedmdesátiletý Argentinec Jorge Mario Bergoglio přijal po svém zvolení papežem jméno František s odkazem na sv. Františka z Assisi. Ten žil na přelomu 12. a 13. století na Apeninském poloostrově a stal se patronem nejen Itálie, ale také chudých a zvířat. Čím tento synek bohatého kupce a dobrodruh inspiruje i téměř 800 let po smrti?
„Papežův“ František: Floutek 12. století, který se napravil
František se narodil ve středoitalském městě Assisi zřejmě v roce 1181, při křtu ale dostal jméno Giovanni (Jan) po Janu Křtiteli. Jeho otec byl zámožný obchodník se suknem a často cestoval do Francie, syn proto výborně uměl francouzky – odtud přezdívka Francesco („Francouzek“), toto jméno později použil jako své jméno v řádu františkánů. Díky bohatství svého otce František v mládi nikdy nepoznal nouzi, vedl život rozmařilého bohéma, který se pouští do každého dobrodružství, hodně pil a hodlal se stát rytířem. Podle dnešních měřítek bychom ho zřejmě řadili mezi takzvané zlatomládežníky.
Zlom přichází v roce 1201, kdy se zúčastnil válečné výpravy proti Perugii, která ovšem končí nezdarem a František strávil celý rok v zajetí, kde vážně onemocněl. Právě zde velmi pravděpodobně začíná jeho duchovní přerod. František měl údajně časté sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že bude jeho posláním služba Ježíši Kristu. V mladickém nadšení se pak rozhodl vykonat pouť do Říma, kde však zažívá obrovské zklamání – na jedné straně vidí bohatství církve, na druhé chudobu lidí. František se po této zkušenosti jal rozdávat svůj majetek a pomáhat chudým – to se ovšem nelíbilo jeho bohatému otci, který ho kvůli tomu vydědil.
"Chválen buď, můj Pane, skrz ty, kdo z tvé lásky odpouštějí
a snášejí nemoci a protivenství.
Blažení jsou ti, kdo věrně v míru vytrvají,
neboť ty je budeš korunovat v nebi."
úryvek básně Píseň tvorstva, kterou sv. František napsal v roce 1224
Z Františka se stává nejchudší z chudých a na chudobě postavil i františkánský řád. Začátky však pro něj nebyly lehké, František nebyl zvyklý na samotu poustevnického života a sklízel posměch svých rozmařilých přátel. Byl ale rozhodnutý vytrvat.
Světci a svědci (zdroj: ČT24)
Trval na tom, že se má člověk nejen zříci osobního majetku a žít v chudobě, ale má se vzdát i společného majetku (např. v církevním řádu) a pokud vzniká, tak ho zase rozdat chudým. „František říká, že náš svět není iluze, ale je skutečný, bolest je bolestí skutečných lidí. To pocítil nejen v Perugii, kdy ležel mezi raněnými a místo skvělého vítězství zažíval bídu, ale i tehdy, kdy potkává malomocného a žije mezi žebráky,“ uvedl v dokumentu Světci a svědci pedagog a publicista Jiří Zajíc.
Hlásání absolutní chudoby ovšem nebylo mezi lidmi zrovna populární, lidé se tak na jeho kázání příliš nehrnuli. Odtud pochází známá legenda, že když nenalezl posluchače mezi lidmi, odešel do lesa a kázal lesní zvěři, která mu pozorně naslouchala.
Sv. František z Assisi si vysloužil přezdívku „prosťáček boží“ a také „bratr radosti“. Byl patronem chudých, sociálních pracovníků, kupců, krejčích a soukeníků, ale také patronem Itálie, zvířat a lvíčat, nejmladších skautů, a ekologů. Přírodu totiž chápal jako prostor, kde se projevuje boží otcovství. Málokdo ví, že František z Assisi postavil první vánoční betlém, kde přivítal Vánoce v roce 1223. Byl to jeho další pokus o přiblížení se Kristu. Chtěl vzdát poctu dítěti, které si pro svůj příchod na svět zvolilo ty nejchudší podmínky – jako pravý minorita.
V roce 1209 stanovil základní pravidla svého řadu a inspiroval také svou dlouholetou přítelkyni sv. Kláru k založení ženské odnože tohoto řádu – tzv. klarisek. V roce 1218 pak František založil také tzv. třetí řád pro věřící, kteří ho sice chtěli následovat, ale nemohli nebo nechtěli se vzdát světského života. František toužil hlásat slovo boží po celém světě a nabádal k tomu i své následovníky. Stal se tak do jisté míry zakladatelem organizované misijní činnosti.
Postupem času se však Františkův fyzický stav začal zhoršovat. Podle legendy se na jeho těle začala objevovat stigmata (rány na rukou, nohou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš Kristus na kříži). Na sklonku života i oslepl, nakonec umírá v roce 1226 ve svých 45 letech na zemi v chatrči přikryt vypůjčeným pláštěm. Už dva roky poté ho papež Řehoř IX. prohlásil za svatého.
Papež František – hlas chudých
Nově zvolený papež má se sv. Františkem z Assisi společnou starost o chudé – věřící mu přezdívají „hlas chudých“. Podle odborníků bude ve své funkci akcentovat roli církve v sociální oblasti. Vztah k postiženým dokázal například před dvěma lety, když navštívil hospic, kde políbil a omyl nohy dvanácti lidem trpícím onemocněním AIDS.
Podle kardinála Miloslava Vlka je patrné, že nový papež není ani tak teolog, ale je především pastýř – člověk, který se sklání k chudým lidem a má pro ně pochopení.
Papež František se vydal k soukromé modlitbě