New York - Před deseti lety padla na bagdádském náměstí Fírdus k zemi socha Saddáma Husajna. Tato událost byla důležitým symbolem pro Iráčany i vojáky, kteří bojovali pod vlajkou hvězd a pruhů. Třeba Tomas Young si přál bojovat proti těm, kteří 11. září 2001 zaútočili na Ameriku. Místo do Afghánistánu byl ovšem poslán právě do Iráku, kde byl po pár dnech zraněn. Teď chce zemřít hlady – následky zásahu totiž paralyzovaného veterána provázejí dodnes.
Do armády vstoupil Young dva dny po útoku. Jenže místo v Afghánistánu se v roce 2004 ocitl v Iráku - v zemi, která podle něj proti Spojeným státům nic neměla. Už pátý den dostal zásah. Snažil se sebrat pušku, ale nedokázal pohnout rukama. „Cítil jsem, že je něco špatně, tak jsem křičel, ať mě někdo dodělá,“ vzpomíná Young.
Lékaři mu nakonec zachránili život, ale Tomas zůstal paralyzovaný. Z vozíku spustil tažení proti americké přítomnosti v Iráku. Kulka, která zůstala v páteři, pak ničila veterána dál. Přestal se hýbat úplně, mluví jen s obtížemi a potravu přijímá hadičkou. Proleženiny má až na kost a užívá přes 30 prášků denně. „Vidím, jak mi tělo chátrá,“ konstatoval veterán.
„Je to mnohem těžší pro něj než pro mě. Já musím jen přihlížet a to je hrozné,“ podotkla jeho manželka Claudia Cuellerová. Třiatřicátník už ale nechce dál trpět. Vzhledem k tomu, že si jinak život vzít nedokáže, rozhodl se zemřít hlady. Podporuje ho manželka i matka. „Tomas jako býval dřív, už je stejně z velké části pryč. To už jsem oplakala,“ poznamenala jeho matka Cathy Smithová. Paralyzovaný Young si den, kdy začne držet hladovku, zatím nevybral.
Sebevraždu v USA spáchá zhruba 22 veteránů denně. Pod tlakem jsou i vojáci v aktivní službě. Americká armáda přiznala, že vloni zemřelo vlastní rukou víc vojáků než v boji, tedy 350.
