Chorvatsko vstoupilo do Evropy

• ama

1. 7. 20131. 7. 2013|Zdroj: ČT24

Chorvaté slaví vstup své země do EU

Zdroj: ČTK/AP/Darko Bandic

Záhřeb - Dnešním dnem se Evropská unie rozšířuje o dalšího člena - Chorvatsko. Počet členských zemí tak stoupl na 28. Po Slovinsku je druhou někdejší jugoslávskou republikou, která splnila podmínky unijního členství. Historicky největší rozšíření EU o deset zemí, včetně Česka, provázelo v květnu 2004 ještě bouchání šampaňského, ale už tehdy bylo mnohým jasné, že „Spojené státy evropské“ asi jen tak vybudovány nebudou. Trhliny v tomto projektu, který při prvním rozšíření unie v roce 1973 vypadal nadějně, na dřeň odhalila světová finanční krize.

Oficiální část oslav začala v neděli ve 23:00, její součástí byly výstupy herců a dalších umělců. O půlnoci Záhřeb osvětlil velký ohňostroj a zazněla Beethovenova Óda na radost, neformální hymna EU. Vstup do unie slavilo v centru Záhřebu několik tisíc lidí včetně tří desítek hlav států.

• Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy: „S úderem půlnoci vaše země překročila důležitý práh. Nadobro to změní život vaší země.“
• Chorvatský prezident Ivo Josipović: „Vstup Chorvatska do Evropské unie potvrzuje, že každý z nás je součástí evropského demokratického a kulturního souboru hodnot.“

Základní údaje o Chorvatsku, které se stalo 28. členem EU:

• Oficiální název: Chorvatská republika
• Rozloha: 56 542 kilometrů čtverečních (přibližně jako všechny kraje v Čechách a k tomu Vysočina)
• Počet obyvatel: 4,28 milionu
• Národnostní složení: 90 procent obyvatel se v roce 2011 přihlásilo k chorvatské národnosti, hlavní menšinou jsou se 4,36 procenta Srbové (asi 187 000 lidí), méně než procento obyvatel se prohlásilo za Muslimy (Bosňáky), Italy, Albánce, Romy, Maďary nebo Slovince; 0,22 procenta obyvatel (přibližně 9 600) se hlásí k české národnosti
• Náboženství: 86 procent římští katolíci, 4,5 procenta srbští pravoslavní, 1,5 procenta muslimové
• Oficiální jazyk: Chorvatština
• Hlavní město: Záhřeb (790 tisíc obyvatel)
• Nezaměstnanost: 20,9 procenta (duben 2013)
• Měna: kuna (HRK) = 100 lipa (kurz se pohybuje kolem 3,5 koruny za jednu kunu)

Jedna z posledních překážek vstupu Chorvatska do unie padla začátkem března, když se vyřešil dlouholetý spor se Slovinskem kolem banky Ljubljanska. Chorvatsko bude mít 12 poslanců v Evropském parlamentu - kvůli tomu se jednoho poslance bude muset vzdát 12 zemí, včetně Česka.

Chorvatsko je vyhlášeným místem pro dovolenou, turistika se podílí na hrubém domácím produktu téměř 15 procenty. Loni zemi navštívilo zhruba 10,5 milionu zahraničních návštěvníků, z toho téměř desetinu tvořili Češi.

Cesta Chorvatska do EU trvala od podání přihlášky 10 let

Už v roce 2001 podepsalo Chorvatsko dohodu, která předpokládala vytvoření zóny volného obchodu a zavazovala zemi postupně slaďovat své právo s legislativou unie. V roce 2003 podalo Chorvatsko přihlášku do EU a rok nato mu byl udělen status kandidáta. V roce 2005 zahájila unie vstupní rozhovory. V prosinci 2008 ale Slovinsko jednání zablokovalo, a to kvůli sporu s Chorvatskem o vytyčení společné hranice a přístup na moře. V září 2009 je opět odblokovalo. V roce 2011 byla v Bruselu podepsána smlouva o přistoupení Chorvatska k EU. Země uspořádala o vstupu do země referendum - „pro“ byly dvě třetiny hlasujících. Účast činila 47 procent. 21. června 2013 pak Německo jako poslední země EU dokončilo ratifikaci smlouvy o vstupu Chorvatska do unie, a ta vstoupila v platnost 1. července.

Rozšiřování EU:

• 1. ledna 1958 - Zakládajícími členy ES se staly Francie, západní Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko.
• 1. ledna 1973 - Vstoupily Británie, Dánsko a Irsko
• 1. ledna 1981 - Vstoupilo Řecko
• 23. února 1982 - Referendum schválilo vystoupení Grónska, které v roce 1979 získalo vnitřní samosprávu na Dánsku; oficiálně vystoupilo k 1. únoru 1985
• 1. ledna 1986 - Vstoupily Španělsko a Portugalsko
• 3. října 1990 - Sjednocením Německa přistoupilo východní Německo
• 1. ledna 1995 - EU se rozrostla o Rakousko, Finsko a Švédsko
• 1. května 2004 - „Maxirozšíření“ EU o Česko, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko, Slovinsko; Kypr do EU vstoupil formálně celý, ale evropská legislativa se vztahuje jen na řeckou část ostrova
• 1. ledna 2007 - Vstoupily Bulharsko a Rumunsko
• 1. ledna 2012 - Z EU vystoupil ostrov Svatého Bartoloměje, francouzské zámořské území v Karibiku a stal se přidruženým územím EU.
• 1. července 2013 - Vstoupilo Chorvatsko
• Vstupní rozhovory s EU vedou: Turecko, Island, Černá Hora
• Status kandidáta členství EU mají: Makedonie, Srbsko
• Další adepti členství v EU: Albánie

Vstup Chorvatska do unie bude na delší dobu zřejmě poslední, protože bohaté státy jako Norsko či Švýcarsko o členství zájem nemají a východoevropské země spolu s Balkánem nejsou ještě připraveny. V přístupových rozhovorech sice postupoval rychle Island, který má většinu legislativy s EU již sladěnou, vyjednávání ale letos pozastavil s tím, že počká na výsledek referenda. To se uskuteční zřejmě v příštím roce.

Kandidátský status má vedle Islandu ještě Turecko, Černá Hora, Makedonie a Srbsko. Přístupové rozhovory Brusel zatím nezahájil s Makedonií a Srbskem, nejpozději v lednu 2014 ale EU s Bělehradem začne oficiálně vyjednávat.

České země a Chorvatsko pojí nejen turistika, společného mají víc 

České země a Chorvatsko pojí řada historických vazeb - od příbuzných národních mýtů přes společné dějiny v habsburské říši až například po nezanedbatelný podíl Čechů na zrodu turistiky na Jadranu. Právě jako oblíbené místo pro trávení letní dovolené je balkánská země mezi dnešními Čechy nejpopulárnější.  

Oslav vstupu Chorvatska do Evropské unie se v neděli zúčastnil i český prezident Miloš Zeman.

Méně známé je ale třeba to, že bez českého vlivu by asi nevznikl jeden z nejslavnějších fotbalových týmů v Chorvatsku. Hajduk Split, šestinásobný chorvatský mistr, který tituly sbíral i za časů Jugoslávie, se totiž v roce 1911 zrodil v pražské hospodě U Fleků. Zasloužila se o to skupina chorvatských studentů, nadšených zápasy Sparty a Slavie. Cesta za vyšším vzděláním do Prahy přitom v té době nebyla mezi Chorvaty ničím výjimečným. Na Karlo-Ferdinandovu univerzitu je přitahoval nejen podobný jazyk, ale také liberálnější prostředí předlitavské části tehdejšího Rakouska-Uherska.

Území dnešního Chorvatska z velké části spadalo do uherské části monarchie, která smutně proslula tvrdou maďarizací. Na druhou stranu ale už od 18. století proudily na jih tisíce českých rolníků, kteří na úrodných rovinách Slavonie hledali lepší obživu. Jejich potomci žijí dodnes zejména kolem Daruvaru. K české národnosti se v Chorvatsku hlásí na deset tisíc lidí. Před druhou světovou válkou to bylo nejméně čtyřikrát více.

Historie zná i migraci druhým směrem. A to nejen za občanské války v 90. letech. Na jihu Moravy již v 16. a 17. století usadili Chorvati, kteří utekli před tureckou hrozbou, ale i útlakem od pánů. První z nich pocházeli od města Karlovac. Povědomí o svém původu si zhruba tisícovka lidí udržela dodnes, přestože byli po druhé světové válce vysídleni do Sudet.

Chorvatsko má za sebou izolaci i úspěchy

Chorvatsko, jedna ze zemí bývalé Jugoslávie, bojovalo o větší autonomii už na přelomu 60. a 70. let. Titův režim ale jakékoli nacionalistické „úchylky“ potlačoval. Smrt jugoslávského vůdce i hospodářské problémy země však otevřely cestu k tomu, aby se koncem 80. let vážně debatovalo o nové podobě federace. Neúspěch jednání nakonec vedl 25. června 1991 k vyhlášení nezávislosti obou republik.

Ještě před vyhlášením referenda o nezávislosti, které se za srbského bojkotu konalo v květnu 1991, ale vypukly ozbrojené srážky. Zpočátku byly lokální, v oblastech obývaných Srby. Následně přerostly v regulérní válku, do které na srbské straně zasáhla i federální Jugoslávská národní armáda. S její podporou se Srbům podařilo ovládnout asi třetinu chorvatského území, kde vyhlásili vlastní stát. Po těžkých bojích, které poškodily i Dubrovník či Vukovar, bylo počátkem roku 1992 uzavřeno příměří.  

I přes přítomnost sil OSN konflikt pokračoval, byť s výrazně menší intenzitou. V létě 1995 pak chorvatská armáda podnikla mohutnou ofenzivu Bouře, při které ovládla dosud Srby ovládané území. Provázely ji násilnosti, které vyvolaly hromadný úprk srbského obyvatelstva. Odhady počtu uprchlíků se pohybují mezi 150 000 až 250 000 lidmi. Válka skončila na podzim 1995, poslední část území na východě ve Slavonii ale převzal Záhřeb až v lednu 1998.

Bývalá Jugoslávie

Zdroj: ČT24

Symbolem samostatného Chorvatska se staly dálnice

Jedním ze symbolů samostatného Chorvatska se stala výstavba dálnic, které výrazně ulehčily dopravu v zemi, jejíž ekonomika z velké části závisí na turistickém ruchu. Na počátku 90. let měřily chorvatské dálnice zhruba 300 kilometrů, dvě třetiny ale připadaly na spojení od hranic se Slovinskem k Bělehradu. Cestu k moři, které láká do Chorvatska většinu návštěvníků, ulehčoval jen čtyřicetikilometrový úsek jižně od metropole. Po skončení války se tak rozběhla mohutná výstavba nových úseků.  

Chorvatsko dnes disponuje přibližně 1200 kilometry kvalitního silničního spojení. Daní za to je ale výrazné zadlužení, které nepomáhá umořit ani vybírané mýtné. Vláda proto zvažuje prodej koncese na provozování dálnic do rukou zahraničních investorů na desítky let za několik miliard eur.