"Otec přišel domů z práce, měl zvláštní výraz ve tváři, obvykle byl velmi rezervovaný. Smál se a říkal: Mám falešný deník Le Soir. Vzal noviny a začal číst nahlas. Skoro nemohl, protože se tolik smál," vzpomíná na 9. listopad 1943 Edouard Reniére. Autoři parodického výtisku chtěli původně noviny vydat až 11. listopadu, tedy v den 25. výročí německé porážky v první světové válce. Z technických důvodů tak ale nakonec učinili o dva dny dříve.
Parodie zabrala. Pouhá třicítka Belgičanů uštědřila říšskému ministru propagandy Goebbelsovi velkou ránu. O tom, jak si v Bruselu dokázali vystřelit z nacistů, se za chvíli dozvěděla celá okupovaná Evropa - díky rozhlasovému vysílání z Londýna. Akce ale měla tragickou dohru: čtyři organizátoři se už z koncentračních táborů nevrátili. Pamětníci jsou ale přesvědčeni, že nezahynuli nadarmo - povzbudili totiž nalomenou morálku celé Belgie.

Ve francouzském Lyonu pak po vzoru Bruselu zopakovali odbojáři totéž a Belgičané příběh falešného Le Soir v roce 1955 zfilmovali. „Belgie stejně jako Česká republika jsou malé země. Je to ten duch malých lidí, co je zašlápnou mocní. Proto se u nás vyvinul takový zvláštní humor,“ vysvětluje redaktor Le Soir Pascal Martin.

Reportáž Bohumila Vostala
Původní Le Soir přestal vycházet 18. května 1940 – pár dnů po německé okupaci Belgie. Znovu jej pak začali vydávat belgičtí kolaboranti a udělali z něj propagandistický list, který šel na ruku okupantům. Deník si tehdy vysloužil přezdívku „Ukradený Soir“, nicméně si udržel slušný náklad 300 tisíc kusů. Právě tehdy v něm například Hergé publikoval komiksy se svým slavným Tintinem.