Praha – Evropa i Spojené státy hrozí Rusku sankcemi za okupaci Krymu. Podle expertů a insiderů je však vysoce nepravděpodobné, že by po nich skutečně sáhly. Případné sankce by totiž poškodily obě strany. Jak pro USA, tak pro Evropu je Rusko důležitým obchodním i politickým partnerem.
Sankce Západu vůči Rusku? Nepravděpodobné, říkají experti
GALERIE
videogallery_423866
Obchodní sankce, které by vyslaly jasný signál Rusku, že nesmí prosazovat své mocenské zájmy silou na úkor suverénních států, nejspíš nehrozí. Evropa zůstává vysoce závislá na energetických dodávkách z Ruska. Obchodní výměna mezi Ruskem a Spojenými státy je sice omezená, v Rusku mají nicméně významné aktivity některé americké společnosti, například ropný gigant Exxon Mobil či výrobce letadel Boeing.
„Bude Rusko odstřiženo od zbytku světa? To je velmi nepravděpodobné, protože Rusko dodává světu ropu, plyn a další suroviny,“ upozornil například šéf Americké obchodní komory v Rusku Alexis Rodzianko. „Sankce poškozují obě strany. Stranu, která je uvaluje, možná dokonce ještě více než stranu, která jim čelí,“ dodal.
Jan Šír z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy zase poukazuje na to, že Spojené státy si nemohou dovolit přijít o důležitého vojenského a politického partnera. „Spojené státy jsou nyní přetíženy svými globálními závazky, které mají všude jinde po světě. V mnoha ohledech jsou do značné míry závislé na součinnosti Ruska – narážím na Afghánistán, narážím na Sýrii. (…) Je tady prostor pro výměnné obchody, které nemusí být nutně ve prospěch Ukrajinců,“ zdůraznil v rozhovoru pro ČT24.
Obavy z toho, že Západ proti Rusku nijak zásadně nevystoupí, potvrzují i některé diplomatické zdroje. „Realisticky musíme přiznat, že Krym je v ruských rukou,“ řekl agentuře Reuters informovaný západní diplomat.
Jan Šír, expert UK na východní Evropu
„Vzhledem k tomu, že Ukrajina nemá spojenecký závazek s nikým, tak nemůže spoléhat na to, že někdo kvůli ní půjde do války. Teď ta strategie spočívá v tom odstrašit Rusko od eskalace, protože do války nikdo nepůjde.“
GALERIE
Ruské ozbrojené síly na ukrajinském Krymu
Hrozí se jen slovně
Navenek však Spojené státy i Evropská unie tvrdí opak. Postup ruské armády, která o víkendu převzala kontrolu prakticky nad celým ukrajinským poloostrovem Krym, odsoudil například americký ministr zahraničí John Kerry. Označil ho za „neuvěřitelný akt agrese“ a pohrozil Moskvě hospodářskými sankcemi. Naznačil rovněž možnost vyloučení Ruska ze skupiny G8.
Ostrými slovy na adresu Ruska nešetřila ani německá kancléřka Angela Merkelová. Kroky Ruska vůči Ukrajině považuje za „nepřijatelnou intervenci“ a „porušení mezinárodního práva“. Jenže i k tomuto vyjádření jsou experti skeptičtí. "Já si myslím, že je to více méně určené pro veřejnost. Angela Merkelová musí ukázat, že jednání Putina odmítá, zároveň ale ví, že
proti němu nemůže nic udělat, tak se snaží alespoň v těch formulacích se vyjadřovat ostře," upozornil politolog Petr Robejšek.
Po sankcích dále volá i český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. EU chce přimět k tomu, aby s Ruskem nejednala o uvolnění vízové povinnosti. Už o víkendu si přitom na kobereček pozval ruského velvyslance v Praze. Po důraznějších diplomatických nástrojích, které mohl podle expertů použít, ale nesáhl. „Dovedl bych si představit, že by ruskému velvyslanci předal nótu, která by obsahovala vyhoštění některých diplomatů,“ podotkl Šír.
V podobném duchu jako doposud se tak nakonec zřejmě ponese také společný postup, který dnes Evropa v Bruselu nalinkuje. Podle Robejška se bude spíš jednat jen o silné verbální odsouzení ruského chování na Ukrajině, konkrétní kroky, které by mohly Moskvu bolet, budou minimální. „To, co vidíme v extrémnější formě v Sýrii, kdy západní státy nejsou skutečně schopné něco podniknout, se zrovna tak odehrává i v tomto případě,“ míní politolog.
Schwarzenberg: Rychlou a razantní reakci EU neočekávám
G7 odsoudila Rusko a zastavila přípravy na summit v Soči
Ruská Ukrajina? Kořeny sahají do 17. století
Východní Ukrajina patří do sféry ruských zájmů dlouhodobě. Tzv. levobřežní Ukrajina, tedy oblasti na levém břehu Dněpru, byla připojena k Rusku už v roce 1654. Zhruba o 150 let později se pod ruskou nadvládu dostal i západ země. Od Ruska se Ukrajina osamostatnila jen krátce, a to na počátku 20. století. Pak ji opět pohltila sovětská moc. Výsledkem je, že Rusové na Ukrajině dnes tvoří 17 % populace. Ruština je přitom mateřským jazykem téměř třetiny obyvatel a drtivá většina Ukrajinců je bilingvní - více o historii Krymu.
Rozdělení Ukrajiny podle převládajícího jazyka
S podobnou situací se ale potýkají i další země bývalého Sovětského svazu. Moskva přitom používá ruské obyvatelstvo mimo své území jako záminku pro rozšiřování svého vlivu zpět do někdejších satelitů. Vojensky tak například zasáhla v roce 2008 v Gruzii. Teď do značné míry podobné kroky opakuje.
„Gruzie přece jenom byla na kordy s jižní Osetií od počátku 90. let, zdaleka nekontrolovala celé to území. Přestože Krym byl také poměrně neklidným území za éry ukrajinské postsovětské samostatnosti, zdaleka takových intenzit jako nějakého ozbrojeného střetu to nedosáhlo. V krymském případě to (zásah ruské armády – pozn. red.) působí mnohem flagrantněji, mnohem zlověstněji,“ upozornil historik Ústavu pro studium totalitních režimů David Svoboda.
Pokud Moskva nedostane včas přes prsty, mohl by podle expertů brzy následovat podobný scénář i v dalších zemích někdejšího sovětského impéria. Podle Šíra by mohly být v ohrožení například pobaltské státy.
Krymská autonomie odmítá novou vládu v Kyjevě, která nahradila kabinet promoskevského prezidenta Viktora Janukovyče, jehož před týdnem ukrajinský parlament odvolal pod tlakem mohutných demonstrací a krvavých střetů. Moskva tvrdí, že musí na Ukrajině chránit životy ruských občanů a krajanů. Ze zhruba dvou milionů obyvatel Krymu je 58 procent Rusů. Rusko má také na poloostrově dlouhodobě pronajatou velkou námořní základnu. Ruská státní tisková agentura ITAR-TASS v neděli informovala o zprávě ruské pohraniční stráže, že z Ukrajiny do Ruska odešlo během ledna a února přibližně 675 000 Ukrajinců a že jde o známky „humanitární katastrofy“.
