Kábul – Běžně přemýšlejí rodiče sedmiletých holčiček nejspíš o barvě aktovky a jakou vybrat školu. Afghánky z válečných oblastí ale často trápí starosti úplně jiné generace: svatby nebo dokonce protézy. Děti patří totiž ve válce vždycky k nejzranitelnějším. Boje s Talibanem zásadně poznamenaly i život dvou sedmiletých děvčátek. Jejich příběhy mají šťastný konec – spoň prozatím.
Malé Afghánky bojují s nepřízní osudu. A některé vítězí
Horizont: Afghánky Šabíbí a Nachma si prošly peklem (zdroj: ČT24)
Dvě nevinné tváře, ve kterých se odráží život v rozvrácené zemi. Dva boje s nepřízní osudu. Šabíbí a Nachma se nikdy nepotkaly. Jedna věc je přesto spojuje – nekončící násilnosti v Afghánistánu jim oběma připravily stejně krušné chvíle. Šabíbí pocítila válku na vlastní kůži. Při výbuchu granátu přišla o oko a pravou ruku. „Když jsem ji poprvé viděla, byla vyhladovělá, skoro bez života. Nepodívala se mi do očí. Neusmála se,“ prohlásila ředitelka nadace Děti války Amel Najjarová.
Díky nadaci, která pomáhá dětem z válečných zón, se mohla sedmiletá dívka léčit ve Spojených státech. Stačily tři měsíce a z malé Afghánky je úplně jiný člověk, a to nejen kvůli protéze. Šabíbí se naučila kreslit, číst, psát a mluvit anglicky. Znovu se raduje ze života. „Předpověď je skvělá. Má opravdu velkou naději vést normální život,“ míní lékař Mark Urata.
Jenže k tomu dobré zdraví nestačí. Šabíbí se teď vrací domů – do vesnice, kterou ovládají povstalci z hnutí Taliban. Radikálové vzdělávání žen zakazují a neváhají ho trestat smrtí. Dívce určitě nepomůže ani to, že přičichla k americké kultuře. „Víme, že se vrací doprostřed válečné zóny, navíc v době voleb, kdy přibývá sebevražedných útočníků,“ poznamenala Najjarová.
Nachma se měla provdat, aby splatila otcův dluh
Opačným směrem – před každodenním násilím v provincii Hílmand – utekla loni Nachma s celou rodinou. Plachá dívka se v neznámém prostředí pořád drží u svého otce. Tak blízko sebe přitom už dávno být nemuseli. V uprchlickém táboře na kraji Kábulu na ně žádné štěstí nečekalo. Tádž Mohamed nenašel práci, v tuhé zimě mu zemřel tříletý syn a vážně onemocněla manželka. Aby zaplatil léčbu, půjčil si 2,5 tisíce dolarů. Když nemohl peníze splatit, provdal tehdy šestiletou Nachmu za věřitelova syna – za umoření dluhu. „Bylo to těžké rozhodnutí. Každé dítě jednou odejde, ale vzdávat se ho takovým způsobem bylo ohromně těžké,“ prohlásil Mohamed.
Zachráněná Afghánka Nachma
O obchodu se dozvěděli humanitární pracovníci, ale i americká právnička Kimberley Motleyová, která už pět let obhajuje v Kábulu pronásledované afghánské ženy. Přesvědčila radu starších, aby svatbu zrušila. Nachma se vrátila domů a dluh uhradil neznámý dárce. „Mám z toho radost, ale ráda bych dohlédla na to, aby získala vzdělání a byla úspěšná,“ podotkla právnička. „Když jsem nemohl zaplatit dluh, cítil jsem se, jako by mě někdo hodil do ohně. Pak mě z něj někdo vytáhl – to byla Kim. Byla na mě tak hodná, že teď udělám, cokoli řekne,“ tvrdí otec školačky.
Nachmu a jejího bratra už přijal afghánský hudební ústav – škola, která se stará o sirotky a nejchudší děti. Nabídka potěšila i dívčina otce. Zkušený muzikant dřív hrál na národní nástroj rabáb. Na rozdíl od většiny afghánských mužů chce Tádž podporovat vzdělání dcery, která dostala druhou šanci. Změnit myšlení tradičně mužské společnosti ale potrvá celé generace. Nachmu i Šabíbí ještě čeká hodně nejistá budoucnost.