Vatikán – Biskupskou synodu završil na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu papež František blahořečením bývalého papeže Pavla VI. Obřadu se mší se zúčastnily tisíce věřících a přišel i Františkův předchůdce v čele katolické církve Benedikt XVI.
František blahořečil bývalého papeže Pavla VI.
Papež pronesl před zaplněným náměstím latinskou formuli věnovanou blahořečení a ustanovil svátkem Pavla VI. od nynějška 26. září, tedy den jeho narození. Pavel VI. se stal dalším bývalým nejvyšším představitelem katolické církve na cestě ke svatořečení.
Beatifikace, jak se prohlášení za blahoslaveného nazývá, představuje druhý stupeň kanonizačního procesu, tedy prohlášení za světce v římskokatolické církvi. Ta se tak zaručuje za to, že daná osoba je v nebi. Již jako blahořečené jí může být zasvěcen kostel či oltář.
Biskupská synoda, která se dnes beatifikací Pavla VI. završila, v sobotu schválila revidovaný dokument o přístupu církve k otázkám rodiny. V původním návrhu se skupina liberálních kardinálů snažila prosadit Františkem podporovaný „progresivní“ přístup, který mimo jiné zahrnuje vstřícnější postoj k homosexuálům a k rozvedeným osobám, jež uzavřely nový manželský svazek.
Papež Pavel VI.:
- občanským jménem Giovanni Battista Montini, stál v čele katolické církve v letech 1963 až 1978. Pokračoval v odkazu svého předchůdce Jana XXIII. a dovedl do konce jím započatý druhý vatikánský koncil. Později také uvedl v život na koncilu přijaté církevní reformy. Kontroverze vyvolalo především papežovo rozhodnutí zakázat věřícím antikoncepci. Jako relikvie, tedy hmotné pozůstatky života blahoslaveného, sloužily při beatifikační mši dvě košile potřísněné krví, které měl Pavel VI. na sobě při pokusu o atentát na Filipínách v roce 1970. Psychicky narušený člověk se ho tehdy pokusil probodnout nožem. Jako zázrak spojený s osobou Pavla VI., který je předpokladem blahořečení, loni vatikánská kongregace uznala uzdravení nenarozeného dítěte.
František po sobotním hlasování podle Radia Vatikán ocenil otevřenost a odvahu při projevování názorů účastníků synodu. Rozdílnost těchto postojů, jež mohou plynout z různých „pokušení“, přitom podle něj není nic špatného. „Pokušeními se nemáme nechat děsit či rozrušovat, ba ani odrazovat, protože žádný učedník není větší než jeho mistr. Jestliže byl tedy pokoušen Ježíš, který byl nazván dokonce Belzebubem, nemohou jeho učedníci očekávat lepší zacházení,“ prohlásila hlava katolíků.
Podle některých pozorovatelů na synodě nakonec nad liberály vedenými německým kardinálem Walterem Kasperem a podporovanými samotným papežem převážilo konzervativní křídlo katolické církve. I přes zdánlivou porážku Františkova křídla se prý však synoda dá v jistém smyslu považovat za papežovo vítězství. Podařilo se mu prý totiž nastolit novou debatní kulturu uvnitř církve, která je přístupnější menšinovým názorům a otevřenější běžným věřícím.