Není mým úkolem poučovat politiky, ale říct lidem, co pro ně dělají, uvedl reportér Petr Vašek

Petr Vašek původně studoval politologii, v posledním ročníku se ale rozhodl nastoupit i na žurnalistiku. „Rozmýšlel jsem se, co bych tak chtěl dělat. Říkal jsem si, že bych chtěl psát o politice pro nějaký širší okruh lidí,“ vysvětluje svůj přechod k novinařině, u které už pak zůstal. Přestože původně chtěl psát, na škole si vybral zaměření na televizi a v roce 2005 byl i na dvoutýdenní stáži v České televizi.

Nabídku na pokračování od tehdejší vedoucí domácí redakce Světlany Zárubové (dnes Witowské) ale odmítl. Místo toho se rozhodl pokračovat v Hospodářských novinách, kde psal nejprve komentáře nebo dělal ankety mezi manažery. Později se ho ovšem ujal nový vedoucí domácí redakce Jindřich Šídlo. „Měl jsem obrovské štěstí, že se mi tři a půl roku věnoval, cepoval mě a hodnotil mi články. Strašně moc mi toho dal a posunul mě,“ vzpomíná Vašek s tím, že ho naučil mimo jiné vyhýbat se frázím.

„Prošlo to jako nůž máslem, vytrhnout někomu trn z paty nebo – nedejbože – zakopat válečnou sekeru, což se mi jednou povedlo napsat do nějakého článku. Byl strašně naštvaný,“ vybavuje si Vašek. V redakci musel mít každý den vlastní téma, na čemž se ale nic nezměnilo ani po příchodu na Kavčí hory. „Už během dne si hledám témata na další dny, někdy i na víkend, kdy se nic neděje,“ dodává.

Nejen na víkend připravuje Vašek reportáže o státním rozpočtu, ve kterém se vyzná i lépe než někteří politici. „Určitě jsou desítky lidí, kteří ho znají lépe než já, ale kdybych ho neznal lépe než většina poslanců, tak by asi bylo něco špatně,“ odpovídá novinář, kterého k nejdůležitějšímu zákonu roku přivedl už zmíněný Šídlo. „Bylo to někdy na začátku roku 2007,“ datuje Vašek, který se ale nepovažuje za ekonomického novináře. „Rozpočet mě baví, protože je to nejdůležitější politický zákon,“ přiznává.

Nejlepší rok v novinách

Druhou nabídku na práci v České televizi dal Vaškovi v roce 2006 tehdejší i dnešní ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, který ho tehdy učil televizní publicistiku. „Řekl jsem to Jindřichovi a druhý den jsem měl na stole smlouvu na dobu neurčitou,“ vysvětluje, proč dal znovu přednost Hospodářským novinám. „(Šámal) mi řekl, že mu student nikdy práci v domácí redakci ČT neodmítl. Pak mi popřál hodně štěstí a řekl mi, že se sem vrátím. A měl pravdu,“ usmívá se Vašek, který nakonec do ČT přišel v roce 2010.

Mezitím ale ještě jednu možnost pracovat ve veřejnoprávní televizi odmítl. Dal mu ji Jindřich Šídlo, když se v roce 2009 stal v ČT vedoucím domácí redakce. „Strašně mi to lichotilo,“ popisuje Vašek, který v tu dobu pravidelně psal „otvíráky“ nejen o probíhající ekonomické krizi. „Říkal jsem si, že bych odcházel na vrcholu. Dodnes považuju rok 2009 za ten nejlepší, co jsem v novinách měl. A asi jsem neměl odvahu to opustit,“ vysvětluje.

V televizi zamířil hned do domácí redakce, kde začal dělat reportáže do Událostí. „Mluvil jsem naprosto příšerně, rychle a oktávu výš než teď. Měl jsem pištivý, rychlý hlas,“ popisuje začátky, během kterých se musel sžívat i s jiným přístupem k jazyku. „Televizní je jednoduchý, má krátké věty a jde hned k věci,“ říká s tím, že během prvního půl roku zhubl asi třicet kilo.

„Chtěl jsem zhubnout i kvůli televizi, zároveň se mi to vymklo z ruky. Lidé mě nepoznávali. Vím, že (Miroslav) Kalousek si z toho několikrát dělal srandu, že by mě mohli ukazovat jako příklad toho, jak se dají úspěšně utahovat opasky,“ směje se Vašek, který právě s politiky tráví většinu pracovního času. „Nejjednodušší strategie, kterou se všichni učí v prvním ročníku žurnalistiky, je chovat se ke všem úplně stejně. Slušně, mile, s respektem. To, že jsou mezi nimi animozity, je jejich věc, ne moje,“ dodává.

Babiš i Kalousek mu nabízeli práci

Novináři musí mít podle Vaška od politiků dostatečný odstup, zároveň by se s nimi ale měli umět bavit i neformálně. „Snažím se držet tématu, o kterém se bavíme,“ nabízí svůj recept a upozorňuje na tykání. „Spousta politiků mi ho nabídla, já jsem ale vždycky odmítl. Musím korektně říct, že jsem si za tu dobu tykal asi s třemi politiky, ale to jen kvůli tomu, že jsem se s nimi potkal už na vysoké škole,“ dává za příklad bývalého sociálně demokratického ministra zahraničí Tomáše Petříčka.

Někteří politici Vaškovi dokonce nabízeli práci na ministerstvech. „Andrej Babiš mi několikrát nabízel post náměstka ministra financí. Pětkrát jsem mu to odmítl. Miroslav Kalousek mi přes tehdejšího mluvčího Ondřeje Jakoba nabídl, abych pracoval na tiskovém oddělení. To jsem také odmítl,“ přibližuje a dodává, že další politik ho zase zval na vernisáž.

„Můj úkol není poučovat politiky, jak to mají dělat, ale co nejlépe říct lidem, co pro ně dělají,“ shrnuje Vašek svoji práci, která ho stále baví. „Když jsem psal do Hospodářek první velké věci, které od nás ostatní citovali, tak jsem jedné své kolegyni říkal, že dokud mi bude fungovat tenhle pocit, tak to budu moct dělat,“ říká s tím, že člověk by měl dělat hlavně práci, která ho naplňuje. „Práce, kterou dělám, mě baví. Zároveň si zkouším i další formáty jako komentování,“ uzavírá reportér.

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundclound, Podcasty Google, Apple a YouTube.