Francouzská politická scéna se otřásla v základech a zřejmě vstupuje do nové éry. Tak zní převažující interpretace výsledků 1. kola francouzských prezidentských voleb, v nichž uspěli centristický kandidát Emmanuel Macron a populistická nacionalistka Marine Le Penová. Oběma politikům, byť ideově tolik rozdílným, se podařilo totéž: porazit tradiční systém dvou nejsilnějších stran (socialistů a republikánů), z jejichž řad vycházely v minulých dekádách všechny dosavadní hlavy francouzského státu.
Francii čeká duel bořičů tradičního systému zavedených politických stran
Za rok jsme kompletně změnili situaci ve francouzské politice.
„Francouzi vyjádřili velkou nedůvěru tradičním politickým stranám. Tyto dvě strany představovaly základní pilíře páté republiky a ukázalo se, že francouzští voliči chtějí něco jiného,“ okomentoval výsledky velvyslanec České republiky ve Francii Petr Drulák. „Předvolební kampaň přinesla řadu překvapení, ale postup Le Penové a Macrona do druhého kola příliš velkým překvapením není. Naznačovaly to všechny průzkumy,“ dodal.
Stejně jako v případě hlasování o brexitu či v případě amerických (a také rakouských) prezidentských voleb, dali voliči rázně najevo svou nespokojenost se stávajícím politickým establishmentem.
Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung připomněl, že v nedělním hlasování se více než 40 procent voličů vyslovilo pro kandidáty krajní levice a pravice. „Macronovo vítězství bylo tak těsné, že v předchozích dvou prezidentských volbách by se s takovým ziskem hlasů do druhého kola vůbec nedostal,“ upozornil deník.
Naděje na změnu?
Nemalá část voličů toužících po vzniku nové politické scény hodila hlas právě kandidátovi hnutí En Marche!. „Politika je i o naději na změnu. Marketingově a osobnostně tu naději na změnu lze spojit s generačním vystoupením, a to se nejlépe podařilo panu Macronovi,“ uvedl Pavel Fischer, ředitel společnosti STEM a někdejší velvyslanec České republiky ve Francii.
En Marche ! je konglomerát, který bude potřebovat programově vyjasnit, co je důležité, aby neztratil svou dynamiku či ji ještě případně posílil.
„Čím patrně zaujal, byla slova o tom, že chce dělat jiný styl politiky. A tím, jak byli voliči unaveni tradičními politickými stranami, tak ho do jisté míry vnímali jako bezpečnou volbu. Je to centrista, který bude dělat věci jinak,“ doplnil Drulák.
Podle Jana Eichlera je Macron především velmistrem slibů. Aspoň takový dojem na něho zatím devětatřicetiletý liberál dělá. „Papír snese všechno. Čtyřicet procent jeho programu je to, co měl ve svém programu Francois Hollande před pěti lety a nestihl je splnit. Je to velký eklektik a velký kompilátor,“ vyjádřil se analytik z Ústavu mezinárodních vztahů.
Kritické hlasy na adresu vítěze prvního kola často zmiňují jeho možnou neukotvenost, snahu zavděčit se masám či absenci propracovanějšího volebního programu. Britský list The Guardian naopak připomíná, že Macronova kampaň byla – v porovnání s ostatními kandidáty – vedena v nejoptimističtějším duchu. „Dokázal přitáhnout pozornost velkého počtu lidí, těch, kteří se předtím nikdy o politiku nezajímali,“ všimnul si deník.
A podle The New York Times je paradoxní, že kandidát, který se distancoval od tradičních politických uskupení, si před druhým kolem užívá většinové podpory stávajících politických elit nejen ve Francii, ale i v jiných členských zemích Evropské unie včetně samotného Bruselu.
Důležitost parlamentních voleb
Na francouzské politické scéně se dá každopádně očekávat velké zemětřesení, při kterém budou vznikat nová spojenectví a zanikat ta stará. Poražené velké strany se otočily proti Le Penové. Pravicový kandidát Francois Fillon i socialista Benoit Hamon, který nedostal ani sedm procent hlasů, podpořili Macrona.
Macron, který si už v předvolební kampani zadal za úkol stmelit levici a pravici, patrně i tak prohloubí trhliny mezi socialisty, jejichž liberální křídlo ho podpořilo a levicové těžce pohořelo s Hamonem. Podobnou gravitační silou zapůsobí na pravicové republikány Le Penová, která bude přitahovat jejich radikální část, zatímco umírněnější se částečně přikloní k Macronovi.
Fillon dá ve druhém kole hlas Macronovi
Bude v zájmu konečného vítěze, aby se za něho postavilo co nejsilnější politické uskupení, které se pokusí uspět v nadcházejících červnových parlamentních volbách. Ty jsou mnohdy označovány za jakési „třetí kolo“ prezidentských voleb.
„Volební klání neskončí druhým kolem prezidentských voleb, ale až v polovině června, až budeme mít za sebou legislativní volby. Pro každého francouzského prezidenta je nezbytné, aby k prosazování svého programu měl parlamentní většinu. Je otázkou, do jaké míry se Macron nyní vypořádá s velkým úkolem: postavit politické hnutí, které bude hrát klíčovou roli v té parlamentní většině,“ shrnul Petr Drulák důležitost parlamentních voleb.
Nová dělící linie: globalisté vs. nacionalisté
Příznivci Marine Le Penové
Podle švýcarského listu Le Temps se ve druhém kole prezidentských voleb, jež se uskuteční v neděli 7. května, proti sobě postaví dvě výrazně odlišné vize budoucí podoby Francie. Ta prosazovaná Macronem „počítá s inkluzivní francouzskou společností, která je otevřená světu a jeho výzvám“, taková, která se nestaví ke globalizaci zády.
Le Penová naopak varuje před důsledky „divoké globalizace, která ohrožuje naši civilizaci“ a jako alternativu nabízí nacionalistům a patriotům „Francii s hranicemi, co ochrání pracovní místa a kupní sílu jejích obyvatel“.
„Francie se může stát méně či více otevřenou, méně či více demokratickou a pro nebo proti evropskou zemí. S Macronem by si zvolila otevřenost, demokracii a Evropu,“ podotknul zmiňovaný The Guardian.
Jeden hot a druhý čehý
Ve druhém kole má každý z kandidátů úkol být tím, kdo sjednocuje. Z tohoto pohledu je výchozí pozice Macrona poměrně silná, protože on už od začátku sjednocuje – právě tím, že je centrista.
U vítězného tandemu by se těžko daly hledat větší protiklady. Jde skutečně o vyznavače protichůdných představ o dalším směřování země jak z hlediska vnitřní politiky a ekonomiky, tak v rámci Evropské unie. Bývalý bankéř a ministr ekonomiky socialistické vlády Macron chce přinést nové liberální recepty pro příliš sešněrované ekonomické prostředí a v zahraničí politice se hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a dalšímu rozvoji EU.
Le Penová naproti tomu preferuje ochranářská opatření, uzavření hranic, tvrdé omezení imigrace, opuštění eura nebo rovnou i unijních struktur. Ostatně jak vyplynulo z šetření společnosti Harris Interactive, jejím voličům nejvíce leží na srdci témata jako imigrace a boj proti terorismu, zatímco u podporovatelů Marcona je to problematika zaměstnanosti a dalšího vývoje Evropské unie.
Nemyslím si, že by za Emmnauela Macrona došlo k nečekaným vztahům - to spíše patří do volební rétoriky Marine Le Penové. Pokud by aplikovala svůj program, pro Francii by to byl skok do velkého neznáma.
Pokud se v druhém kole za dva týdny potvrdí dosavadní předvolební průzkumy, měl by Macron posbírat více voličů a porazit Le Penovou s téměř dvoutřetinovou většinou.
Společnost Harris Interactive dává exministrovi hospodářství naději na 64 procent hlasů oproti 36procentní podpoře pro Le Penovou. Z průzkumu společnosti Ipsos Sopra vyplynul mezi oběma soupeři rozdíl o čtyři procenta menší, tedy 62 ku 38 procentům.