Pro české turisty není Mars demodé. Plundrují ho ve filmu Benjamina Tučka

Od prvního letu na Měsíc se lidstvo chlubilo, že do roku 2000 bude létat na Mars. Zatím na to nedošlo. S jednou výjimkou, filmový let si dopřál režisér Benjamin Tuček se svojí filmovou posádkou.

Video Události v kultuře
video

Rozhovor: Benjamin Tuček, Halka Třešňáková a Jiří Havelka o Marsu

Komedii Mars natáčel s herci z divadla Vosto5 uprostřed pouště v americkém Utahu, přímo v modulu pro simulaci pobytu na rudé planetě. V kinech se bude snímek promítat od 18. října, Benjamin Tuček ho ale už představil na právě skončeném festivalu v Karlových Varech a spolu s Jiřím Havelkou a Halkou Třešňákovou také v rozhovoru pro Události v kultuře.

Točili jste na vědecké základně pro simulaci pobytu na Marsu. Jak dalece jste si to užili, museli jste třeba dodržovat jasně daná pravidla?

BT: Natáčeli jsme ve skutečném simulátoru pobytu na Marsu, kde se už od devadesátých let střídají posádky různého zaměření od geologů přes sociology až po psychology. My jsme byli první posádka, která tam dostala šanci točit film. To byl také cíl, se kterým jsme tam jeli, a proč nás vybrali – zajímalo je, jestli je to vůbec možné uskutečnit. Výsledkem toho bylo zjištění, že možná nejlepší možné budoucí posádky na Marsu jsou filmové štáby, protože každý musí plnit víc než jen svou roli, při omezeném počtu lidí a zásobách to je nezbytné. 

HT: Doplnila bych, že jsme vstávali v pět hodin ráno, abychom ve skafandrech točili venku, protože v deset už to bylo nesnesitelné kvůli sluníčku. Pak jsme se přesunuli do interiéru habitatu, kde jsme točili třeba do půlnoci, do jedné ráno. 

Co se nakonec ukázalo jako největší problém?

JH: Sociální sžívání se na tak malém prostoru, při jehož opuštění navíc platí striktní pravidla. Každý měl jen mikrokajutku, myslím, že jsme si chvilku ladili, jak to vlastně celé organizovat. A potom bylo nejnáročnější neplýtvat vodou. 

Do vesmíru už se Češi podívali v satirickém seriálu Kosmo. Jak to napadlo vás?

Na filmu jsem velmi úzce spolupracovali s Ondřejem Doulem, vesmírným architektem, který v  habitatu pobýval už na seriózní vědecké misi předtím a dostal tenhle nápad. On je opravdový vědec, pracuje pro NASA a podílí se na vývoji pilotovaných letů na Mars. Měli jsme tedy toho nejlepšího poradce, a protože mi bylo líto, aby tam těch dvacet dní natáčení jen tak zevloval, nakonec ve filmu hraje robota.

Jaká témata jsou skrytá za příběhem?

BT: Ve filmu se prolíná několik rovin. Film se odehrává v době, kdy na Mars už nikdo nelétá, protože je demodé, jedou tam jenom Češi, aby se tam oženili. Pod touhle základní historkou je několik rovin, z nichž jedna je soužití androida s lidmi a to, jakou roli sehraje umělá inteligence při osidlování jiných planet. V našem filmu to má konkrétní podobu, která se dá vyjádřit otázkou, jestli lidé chtějí mít sex s roboty.

A druhá linka je kolonizace. Do Utahu jsme jeli z Denveru v Coloradu a vlastně jsme kopírovali cesty osadníků a kolonizátorů Divokého západu. Film jsme vlastně točili na Divokém západě. S tím souvisí myšlenka, že každá kolonizace je podobná, že vždycky je na úkor něčeho a že s ní vždycky souvisí plundrování přírodních zdrojů. Myslím si, že se to bude nevyhnutelně opakovat kdekoli ve vesmíru a v našem filmu to má ten rozdíl, že zatímco na Divokém západě byli indiáni, na Marsu pravděpodobně nejsou.