Hostýn - Pevnou obuv i pevné duchovní přesvědčení potřebují poutníci, kteří se dnes ráno vydali na téměř 60kilometrovou pouť z vrcholu Hostýn až na Velehrad, kde 4. července začnou Dny lidí dobré vůle. Osmdesát poutníků s sebou nese i dvoukilový kříž od sochaře Otmara Olivy. Do velehradské bazilky dorazí v pátek odpoledne.
Začátek sedmého ročníku pouti provázelo nevlídné a deštivé počasí. Ani to ale poutníky neodradilo, aby se vydali na cestu přes Rusavu, Lukoveček a Fryšták až do Štípy, kde se v chrámu Narození Panny Marie zúčastnili poutní mše svaté. Odměnou je věřícím, podle jejich slov, duchovní očista.
Všichni účastníci poutě dostali na památku dřevěný cyrilometodějský kříž. Po společné ranní mši na Hostýně se desítky poutníků vydaly na prvních 16 kilometrů, aby navečer dorazili do Štípy. Nároční poutníci nejsou, spokojit se musí s nocováním v tělocvičnách a někdy jen studenou vodou.
Slovácký Velehrad v pátek opět přivítá všechny lidi dobré vůle na benefičním koncertu. Slavnostní koncert bude od 20:00 přenášet i Česká televize. Na prostranství před velehradskou bazilikou vystoupí Zlínská filharmonie, Jiří Pavlica a Hradišťan, Václav a Jan Neckářovi nebo černošský sbor ze Zambie.
Letošní patnáctý ročník Dnů dobré vůle má za hlavní téma rodinu a její význam pro společnost. Součástí akce je pravidelná sbírka na podporu vybraných projektů. Během předchozích 14 let se takto podařilo získat více než 10 miliónů korun.
Mučili ho nacisté i komunisté
Stovky lidí se dnes odpoledne ve velehradské bazilice rozloučily s duchovním Josefem Cukrem, který navzdory svému jménu neměl zrovna nejsladší život. Během války se aktivně zapojil do protinacistického odboje, za což byl internován do koncentračního tábora, kde mu hrozil i trest smrti. „Prvních pět ran při výslechu jsem ještě spočítal, pak už ne. Několikrát jsem upadl, pak jsem ještě dostal do zubů, o které jsem přišel. Dostal jsem takovou ránu, že jsem písařce přeletěl přes psací stroj. A ona se smála,“ popsal gestapácké praktiky Cukr v dokumentu Neznámí hrdinové.
Ačkoliv přežil útrapy války, jezuitský duchovní byl zatčen i v 50. letech, kdy byl v rámci vykonstruovaného procesu odsouzen za velezradu na 11 let do vězení. „Nacisté měli zákony a tento řád zachovávali. Kdežto u komunistů si každý dělal, co chtěl,“ porovnal oba totalitní režimy Cukr. „Jeden a půl dne mě vyslýchali a to bylo jen samé řvaní,“ zavzpomínal ve svých pamětech duchovní.
V 50. letech musel pracovat na Jáchymovsku v uranovém dole. Přestože byl v roce 1960 propušten na amnestii z kriminálu, nadále mohl působit jen v dělnických profesích. Povolení duchovní služby dostal až v roce 1968. Po revoluci se z rukou Václava Havla dočkal státního vyznamenání Za zásluhy.
Josef Cukr se narodil 3. ledna 1917 v Boršicích nedaleko Uherského Hradiště. Do jezuitského řádu vstoupil roku 1936, během války se zapojil do protinacistického odboje. Zatčen byl roku 1944 a po násilném výslechu byl odeslán do koncentračního tábora Terezín, a později převezen na Pankrác.
Po válce dokončil svá studia na Heythrop College v Anglii, kde byl 12. září 1946 vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do Československa. Roku 1950 byl ale společně s dalšími řeholníky zatčen a později přiřazen k jednotkám PTP na Slovensku. Roku 1953 byl zatčen podruhé a ve vykonstruovaném procesu byl za údajnou velezradu a špionáž odsouzen k 11 letům vězení.
Teprve od roku 1968 mohl opět působit jako kněz. V roce 2001 odešel Josef Cukr do jezuitské rezidence na Velehradě, kde se staral o knihovnu. Zemřel 26. června 2014.
