Chráněné oblasti Český kras je pětačtyřicet. Láká na jeskyně i říční kaňon

Český kras se díky svému unikátnímu geomorfologickému profilu proslavil nejprve jako paleontologicky významné území – a to již v 19. století. Vědec Joachim Barrande zde popsal mnoho lokalit s bohatými nálezy fosílií. Mezi nejznámější lze zařadit Koněprusy, Loděnice, Budňanskou skálu v Karlštejně nebo Lochkov. Mnoho druhů zkamenělin bylo poprvé popsáno právě podle nálezů z Českého krasu.

V roce 1972 na Mezinárodním geologickém kongresu v Montrealu byl na skalnatém svahu návrší Klonk u Suchomast vyhlášen dokonce mezinárodní stratotyp (světová hranice), podle kterého se na celém světě určuje hranice mezi prvohorními útvary silurem a devonem.

Kdyby nebylo vápence

Za své specifikum vděčí Český kraj své dominantní hornině – vápenci. Právě díky vápencovému podloží a eroznímu působení Berounky zde vznikl malebný říční kaňon u Zadní Třebaně a především bezmála sedm set jeskyní, byť pouze deset ovšem měří víc než 300 metrů.

Bezesporu nejznámější jsou Koněpruské jeskyně u lomu Čertovy schody, nejdelší jeskynní systém v Čechách s celkovou délkou chodeb přes dva kilometry a roční návštěvností kolem osmdesáti tisíc turistů. Za pozornost ale stojí i systém Srbské jeskyně - Netopýří jeskyně v lomu Na Chlumu s délkou chodeb přes jeden kilometr a k velkým jeskyním patří třeba i Barrandova jeskyně nad údolím Berounky.

„Český kras je největší vápencové území v Čechách a od toho se odvíjí fauna i flora, které je vázána na teplé polohy,“ doplňuje vedoucí správy CHKO František Pojer s tím, že vápenec pohlcuje teplo, které pak vyzařuje do okolí.

Mezi nejvzácnější krasové rostliny patří právě kvetoucí hlaváček jarní nebo včelník rakouský, faunu v Českém krasu reprezentuje například největší brouk Evropy roháč obecný, jedna z posledních českých kolonií sysla a především až dvacítka druhů netopýrů, mimo jiné netopýr černý.