Stopy po Černobylu nemizí. Polovina divočáků ze Šumavy je radioaktivní

Téměř polovina odlovených divočáků ze Šumavy stále vykazuje nadlimitní hladiny radioaktivity. Divočáci žerou podzemní houbu jelenku obecnou, která má schopnost fixovat radioaktivitu z půdy. Ta se na Šumavu dostala po havárii v Černobylu. Veterináři proto těla zvířat zabírají a poté likvidují.

Jelenku obecnou člověk v půdě najde stěží, prasata ji ale vyryjí. Nejvyšší nálezy radioaktivity v jejich svalovině proto vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi.

Radioaktivita se na Šumavu dostala po havárii jaderného reaktoru v Černobylu v dubnu 1986. Radioaktivní mrak se tehdy podle vědců natřikrát přenesl nad Evropou. Potíže s radioaktivitou v mase divokých prasat proto znají i myslivci na německé straně Šumavy.

Cesium je teprve v polovině svého rozpadu

„Hodnoty mají během roku výrazné výkyvy, podle toho jak migrují prasata. V dlouholetých průměrech je hladina kolem 40 až 50 procent nadlimitních radionuklidů stabilní. Cesium má poločas rozpadu 30 let, takže jsme zhruba v polovině rozpadu této radioaktivní dávky,“ vysvětlil vedoucí oddělení bezpečnosti potravin Státní veterinární správy Jiří Drápal.

Radioaktivní potrava může pro člověka znamenat nebezpečí vzniku rakoviny. O riziku lze ale podle odborníků mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok.

Množství radioaktivních látek v mase lze snížit i způsobem jeho úpravy. Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 procent.