Lanovka s nejdelší tradicí v Česku se po sedmi měsících opět rozjela. Dráha z pražského Újezda na Petřín prošla důkladnou rekonstrukcí, při které vzniklo nové těleso u stanice Nebozízek. Původní konstrukce byla v havarijním stavu, a to ze stejného důvodu, který v minulém století provoz několikrát zastavil a vyžádal si i nejdelší, dvacetiletou odstávku lanovky.
Petřínská lanovka (počtvrté) jako nová: Rozjela se po sedmi měsících
Petřínská lanovka loni jela naposled 7. září. Dopravní podnik původně předpokládal, že výluka potrvá do poloviny března, nakonec se ještě o tři týdny protáhla. Lanovka se tak znovu rozjela po sedmi měsících a jednom dnu.
Rekonstrukcí prošly vozy i stanice Újezd, která má nové toalety, úpravy se dotkly i nástupišť, která jsou lépe osvětlená. Zásadní ale byla přestavba trati. Původní vyvýšené těleso bylo sice po neblahých zkušenostech z první poloviny 20. století, kdy provoz opakovaně komplikovala nestabilita svahu, postaveno tak, aby sesuvům odolalo. Přesto se po třiceti letech provozu sesouvalo dolů a navíc se naklánělo ke Smíchovu.
„Byla to oprava vyvolaná havarijním stavem. Víme, že Petřín je nestabilní, museli jsme tak urychleně přistoupit k opravám,“ řekl generální ředitel dopravního podniku Jaroslav Ďuriš.
I s novým tělesem v úseku u stanice Nebozízek – která je rovněž zcela nová – však tentokrát lanovce zůstal charakter, který získala novostavbou v roce 1985. Tehdy, po dvaceti letech váhání a odkladů, byla postavena jako náhrada původní - zničené lanovky - zcela nová dráha.
Trať předchozí lanovky, která začala jezdit v roce 1932, totiž sesuvy v roce 1965 zcela zničily. Nově vzniklo prakticky vše od vozů ze Studénky přes design stanic inspirovaný metrem až po trať vedenou po mostní konstrukci, jejíž piloty dosahovaly až do stabilní vrstvy podloží.
GALERIE
Městská lanovka na pražský Petřín je v Česku odejinělá, ale ne jediná.
V roce 1891 vznikly první dvě lanovky v Čechách
Nicméně ani rok 1932, kdy se u příležitosti všesokolského sletu zrodila předchozí petřínská lanovka, nestojí na počátku její historie. Ta sahá až do roku 1891. Petřínskou lanovku původně postavilo a provozovalo Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny a dráhu postavilo současně s ní.
První petřínská lanovka měla vodní pohon a v provozu vydržela necelých dvacet let, patrně navíc s přestávkami v době první světové války. Ve 20. letech již nejezdila kvůli finančním problémům dodavatele, který neměl na vodu.
Petřínská lanovka má sice nejstarší tradici ze všech současných lanových drah, které v Česku jsou, první však nebyla. Prvenství patří – byť jen o dva měsíce – další pozemní lanovce, která jezdila v Praze, a to od řetězového mostu na Letnou. Původně měla také vodní pohon, po dvanácti letech byla elektrifikována. Její provoz skončil v době první světové války. Později nahradilo krátkou lanovku pohyblivé schodiště, které vydrželo deset let. V současnosti jsou na úbočí Letné pouze zarostlé zbytky tělesa lanové dráhy a na místě, kde se do ní nastupovalo, ústí Letenský tunel.
Další dvě pozemní lanovky jsou v Karlových Varech
Petřínská lanovka je v současnosti výjimečná i tím, že je to nejdelší pozemní lanovka v Česku. Pozemní lanové dráhy jako takové ovšem v zemi nejsou příliš rozšířené, kromě pražské jsou už jenom dvě v Karlových Varech – jedna vede na Dianu, druhá je podzemní a její zhruba stometrová trasa vede z Divadelního náměstí k Imperialu. V Karlových Varech bývala i třetí pozemní lanovka, která vedla také k Imperialu, ale od Slovenské ulice. Ta však již neexistuje.
Občas bývá mezi pozemní lanovky řazen ještě šikmý výtah v areálu pražského hotelu NH (dříve Mövenpick).
Visuté lanovky stojí ve třech městech
Ačkoli všechny ostatní lanovky, které v Česku jezdí, jsou visuté, tři z nich přesto stojí ve městech a vozí turisty k zajímavým vyvýšeným cílům. Nejnovější z trojice visutých městských lanovek stojí v Ústí nad Labem. Jde o kabinovou lanovku na Větruši z roku 2010.
Dalším městem s lanovkou jsou Mariánské Lázně. Dráha je v Česku jediná svého druhu, jde o pulzační kabinkovou lanovku, na které jezdí kabinky ve skupinách. V mariánskolázeňském případě jsou skupiny dvě, lanovka tedy vlastně kombinuje princip oběžné a kyvadlové lanové dráhy. Mariánskolázeňská lanovka ovšem neslouží výhradně jako městská dráha pro turisty. Je u ní totiž i sjezdovka.
Nejstarší visutá městská lanovka potom stojí v zoologické zahradě v Praze. I přes opakované poškození při povodních jde stále o původní lanovou dráhu z roku 1977 a jeden z posledních přežívajících exemplářů kdysi hojně rozšířeného typu jednosedačkových lanovek SL-1 od Transporty Chrudim.