Praha - Za 125 let existence turistického značení v Česku už dobrovolníci vyznačili na 40 tisíc kilometrů turistických tras. Vůbec první z nich vznikla v květnu 1889 mezi Štěchovicemi a Svatojánskými proudy. Kvůli vzniku přehrady se ale nezachovala. Druhá trasa vznikla jen o pár měsíců později a projít si ji můžete i dnes.
První dochovaná trasa vede z Berouna na Karlštejn. Značená je červeně a pyšní se číslem 001. V době, kdy vznikla, bylo zvykem značit trasy spíše záseky na stromech nebo hromádkami kamení. „Okolí Prahy a Karlštejn, to byla atraktivní záležitost z hlediska turistiky, takže se začalo se značením tady,“ říká Jaroslav Vlasák, ústřední inspektor značení z Klubu českých turistů. Z počátků značení stezek se dochovala dokonce i více než sto let stará fotografie s názvem První označovací družstvo při práci.
Novou trasu k označení může navrhnout každý
Česká sít turistického značení je jedna z nejhustších a nejpropracovanějších na světě. Na jejím udržování se podílejí tisíce lidí. Značky hlavně obnovují a kontrolují. Někdy se totiž vloudí chyba a značka zkrátka zmizí, kvůli pokácenému stromu nebo třeba nové omítce. Každou trasu podle Karla Markvarta z Klubu českých turistů projde jednou za tři roky značkařská skupina. Součástí jejich práce je ale i vymýšlení nových tras a jejich rušení. „Návrh na novou trasu může dát každý. Snažíme se takovým nápadům, pokud jsou dobré, vyhovět,“ dodal Markvart.
A jak se vyznat ve značení?
Červená, modrá, žlutá a zelená - turistické značky, které se k jednotlivým trasám nepřiřazují náhodně. Pokud chcete dojít k nejzajímavějším místům, vydejte se po červené či modré. Ty totiž značí hlavní trasy. Žlutá a zelená jsou pak pouze trasy místní, přístupové, říká Vlasák. Z hlediska obtížnosti se ale neliší.
Barvy stromům neškodí, velikost značek má svá pravidla
Na značení turistických tras se podílejí i dobrovolníci z řad turistů. Musí ale respektovat značkařská pravidla. „Značka na pěších turistických trasách musí mít rozměr deset centimetrů,“ říká Vladimír Maršík, instruktor značení z Klubu českých turistů. Dříve byly značky větší. I barva musí být speciálně vyrobená. „To jsou písmomalířské barvy a rozhodně neškodí přírodě ani stromům,“ dodává Maršík. K práci turistů značkařů patří nejen malování, ale taky lepení samolepek na pouliční lampy, nebo kontrola nástěnných map a rozcestníků. Na Vysočině spravují tři tisíce kilometrů tras. Každý rok na jaře před začátkem turistické sezony jich obnoví třetinu.
Klub českých turistů (KČT) byl založen v roce 1888 skupinou lidí kolem Vojty Náprstka. Jednou z aktivit klubu je právě značení pěších tras, ale i cyklotras či hipotras. Dnes KČT sdružuje téměř 40 tisíc turistů po celém Česku.
