Spisovatel, disident, chartista a politický vězeň Jaromír Šavrda zemřel v bytě ve Výškovické ulici v roce 1988. Jeho manželka Dolores Šavrdová tam žila do roku 2012, kdy také zemřela. Když členové okrašlovacího Spolku Za krásnou Ostravu přemýšleli o oslavách 25. výročí pádu komunistického režimu, logicky dospěli k Šavrdovým. Oslovili ostravskou sochařku Šárku Mikeskovou, aby vytvořila pamětní desku, která bude připomínat jejich hrdinství před panelákem, ve kterém manželé žili. Je to malá betonová deska s motivem labyrintu a vzpomínkovým textem napsaným písmem starých klapkových psacích strojů. StB jich Šavrdovým zabavila několik.
Beton, labyrint a písmo starého psacího stroje
„Beton je příznačný pro normalizační dobu i šeď sídliště. Labyrint symbolizuje dobu nesvobody, ve které Šavrdovi žili a snažili se nějak důstojně existovat,“ vysvětlovala symboliku pamětní desky Mikesková. Pro její text - V tomto domě žili manželé Šavrdovi, těžce zkoušení v dobách normalizace - vybrala písmo psacích strojů, které užívali autoři samizdatů i státní tajná policie.
Instalace pamětní desky je pro členy okrašlovacího spolku, lidi z občanského sdružení PANT, klubu Fiducia, signatáře Charty 77 z Ostravska a další příležitostí Šavrdovy připomenout. Bývalý prezident Václav Havel udělil posmrtně Jaromíru Šavrdovi Řád T. G. Masaryka, ostravští zastupitelé ocenili jeho památku čestným občanstvím. V Ostravě je po něm také pojmenovaná ulice. Sdružení PANT začalo před několika lety udělovat Cenu Jaromíra Šavrdy lidem, kteří se zasazují o dodržování lidských práv.
Jaromír Šavrda (1933–1988) vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Pracoval mimo jiné jako knihovník a učitel, v letech 1968 až 1969 také jako novinář. V době normalizace mu režim nakonec dovolil pouze práci skladníka. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Jeho špatné zdraví zásadně podlomily dva pobyty ve vězení, ke kterým byl odouzen za opisování knih. Po prvním výkonu trestu v trvání 55 měsíců se i s manželkou Dolores aktivně zapojil do Charty 77. Nedlouho poté byl zatčen znovu a odsouzen na 25 měsíců. Václav Havel a další bojovníci proti tehdejšímu režimu marně usilovali, aby byl s ohledem na špatné zdraví propuštěn. Byl jedním ze zakladatelů Společnosti přátel USA, spolupracoval se samizdatovými vydavatelstvími Libri prohibiti nebo Petlice. Psal poezii i prózu. Například jeho sbírka Přechodné adresy vznikla ve vězení. Po jeho smrti tmelila severomoravský disent až do roku 1989 jeho žena Dolores.
