Z hlediska meteorologického přinesl rok 2021 vícero překvapivých a také rekordních událostí. Měnily někdy představy meteorologů o tom, co naše atmosféra vůbec dokáže.
Ničivé moravské tornádo
Z českého pohledu se událostí číslo jedna stalo mimořádně silné a ničivé tornádo o síle F4, které 24. června večer zasáhlo Břeclavsko a Hodonínsko. Vyžádalo si šest obětí a stovky zraněných, škody přesáhly 15 miliard korun. I z celoevropského pohledu šlo o nebezpečnou událost, která se vyskytuje jen zcela výjimečně. Rychlosti větru mohly dosahovat 300 až 380 km/h, jak vyplynulo z následného pečlivého terénního průzkumu. Šlo o nejsilnější tornádo, které kdy české území postihlo.
I přes svou tragickou bilanci je zdrojem mimořádně cenných informací o chování tornád ve středoevropském prostoru nejen pro české meteorology, ale i z pohledu světové meteorologické komunity. Mimochodem s touto bouřkovou situací souvisí i výskyt dosud největších krup zaznamenaných v Polsku – měly velikost až 13,5 centimetru!
Únor plný zvratů vystřídalo studené jaro
Další události letošního roku v Česku už (naštěstí) nedosáhly takové extremity. Přesto v paměti meteorologů určitě utkvěl letošní únor. Ke konci první dekády totiž přinesl příliv arktického vzduchu od severu doprovázeného slušnou sněhovou nadílkou zejména v nížinách Čech. A po dlouhé době bylo možné vyrazit na běžky i v Praze. Studené počasí ale dlouho nevydrželo, od poloviny února k nám začal proudit teplý vzduch a často padaly i teplotní rekordy, maxima přesáhla i 17 °C.
Mimochodem u našich slovenských sousedů v přílivu tohoto teplého vzduchu koncem února s teplotou 20,6 °C přepsali i absolutní zimní rekord. I přes teplý závěr února a poměrně brzký výskyt prvního letního dne (31. března) zažilo Česko studené jaro. Postaraly se o to hlavně duben a květen, které skončily jako teplotně silně podnormální měsíce. I během května jsme registrovali ranní mrazy, a to nejen u země.
Teplý a bouřlivý červen
Po chladném jaru se ale začátkem června situace dramaticky obrátila – už 2. 6. se teplota přehoupla nad dlouhodobý průměr a s výjimkou 13. 6. tam vydržela po celý měsíc. Červen se tak stal třetím nejteplejším od roku 1961, v pražském Klementinu se zapsal mezi dvě procenta nejteplejších červnů za 245 let.
Teplý červen napomohl i četnému výskytu bouřek. Opakovaně se přitom vyskytovaly i situace s velmi silnými bouřkami včetně supercel (a to nejen při situaci s tornádem) a ničivým větrem. Koncem června zasáhlo velkou část Česka dokonce derecho, tedy dlouhotrvající bouřkový systém doprovázený velmi silným větrem na mnoha místech, který napáchal značné škody. Několik epizod se silnými bouřkami se vyskytlo také v první polovině července.
Suchý podzim vystřídala pořádná sněhová nadílka v nížinách Moravy
Na rozdíl od minulých let jsme letos po dlouhé době neřešili sucho. Srážek bylo většinou průměrné, nebo dokonce mírně nadprůměrné množství. Až na podzim dorazily měsíce s podprůměrnými srážkami, zejména září a říjen, kdy nespadla ani polovina normálu. Vzhledem k malému výparu během podzimu už ale sucho nenabylo většího významu. A navíc ho poněkud „zkrotilo“ prosincové sněžení, kdy v první dekádě měsíce napadlo nezvykle velké množství sněhu, především v nížinách Moravy (i přes 15 centimetrů).
Ráno 10. prosince ležel sníh téměř všude, v moravských nížinách šlo o nezvykle mohutnou sněhovou pokrývku:
Které události „otřásly“ (nejen) meteorologickou komunitou ve světě?
Poprvé v historii pozorování (tedy od roku 1950) padal na nejvyšším bodě grónského ledovcového štítu (3216 metrů) déšť. Příčinou byl příliv vlhkého a teplého vzduchu od jihu mezi hlubokou tlakovou níží nad Baffinovým ostrovem a tlakovou výší jihovýchodně od Grónska. Už dříve sice na této stanici teplota několikrát přesáhla nulu (13. 7. 2012 a 28. 7. 2012 tam naměřili 2,2 °C), ale zatím nikdy to nebylo doprovázeno deštěm.
Německo a Belgie zažily nejhorší povodně od 60. let minulého století. Na západě Německa spadlo 14. července za 24 hodin víc než 150 mm vody, na východě Belgie to bylo přes 270 mm za 48 hodin. Srážky přinesla pomalu se pohybující tlaková níže, která nasávala teplý a mimořádně vlhký vzduch od východu, což vedlo k výskytu intenzivních trvalých dešťů. Záplavy si vyžádaly víc než dvě stě obětí a škody přesáhly 10 miliard eur.
Jen o pár dnů později zasáhly extrémní deště město Čeng-čou vzdálené asi 700 km jihozápadně od Pekingu. Za 24 hodin tam napršelo 644,6 milimetru – víc, než tam spadne v průměru za celý rok. A za 72 hodin to bylo dokonce 788 milimetrů. Rekordní byla i hodinová intenzita deště, přesáhla 200 milimetrů, což je nejvyšší hodnota pro celou Čínu. Výsledkem brutálních záplav bylo přes třicet obětí a desetimiliardové škody (v amerických dolarech).
A povodně ještě jednou – na severu jižní Ameriky pršelo v první polovině letošního roku velice často a vydatně. Výsledkem byly nejhorší povodně v centrální Amazonii – řeka Rio Negro ve městě Manaus dosáhla nejvyšší úrovně v historii pozorování.
Výjimkou letošního roku nebyly vlny horkého počasí. Naprosto bezprecedentní vlnu veder zažila Britská Kolumbie na západě Kanady a přilehlá oblast severozápadu USA. Na konci června se v tlakové výši vyplněné horkým vzduchem hned třikrát přepisoval absolutní celostátní kanadský rekord. Ve městě Lytton naměřili 27. června 46,6 °C, o den později 47,9 °C a o další den později dokonce 49,6 °C. Lze říci, že jde o událost, která se ze statistického hlediska vyskytne jednou za 500 až 1000 let. Město samotné pak zasáhly zničující požáry. Vlna veder si vyžádala nejméně sedm set předčasných úmrtí.
A neuplynulo ani pět měsíců a stejnou oblast zasáhly extrémně vydatné deště – za 24 hodin spadlo téměř tři sta milimetrů vody, což způsobilo katastrofální ničivé povodně. Samotný Vancouver se na kratší dobu ocitl téměř odříznutý od okolí (přerušená byla doprava na všech třech hlavních dálnicích i všech železnicích vedoucích do města).
Vlnu veder zažil také Balkán, jižní Evropa a Středomoří. A to včetně Turecka, kde 20. 7. naměřili nový absolutní rekord (49,1 °C). V Řecku koncem července zaznamenali vůbec nejteplejší červencovou noc na evropském kontinentě – na ostrově Kalymnos nekleslo minimum pod 34,3 °C. A ještě tepleji bylo v srpnu, kdy na stanici Siracusa v Itálii naměřili 11. srpna 48,8 °C. Pokud bude hodnota potvrzena Světovou meteorologickou organizací, půjde o absolutní kontinentální rekord.
V Tunisku stejný den vyšplhala teplota dokonce na 50,3 °C – a přepsala tak tuniský rekord. Horké počasí na jihu Evropy v kombinaci se suchem vedlo k dramatickému nárůstu výskytu ničivých lesních požárů – ty zasáhly jak Řecko, kde vyhnaly z letovisek i turisty, tak jih Francie, Španělsko, Portugalsko nebo Itálii. Vyžádaly si bohužel i řadu obětí.
Rok sucha
Také letos trápilo řadu oblastí urputné sucho. Už od loňského roku až do letošního srpna přetrvávalo na jihozápadě USA. Stalo se nejhorším v historii země, rozsahem bylo ještě o 10 % horší než předchozí nejzávažnější sucho.
Nedostatek srážek trápil i subtropickou oblast jižní Ameriky – hlavně povodí řeky Paraná, kde šlo o nejhorší sucho od roku 1944. A v kombinaci se studeným počasím v červenci značně poškodilo brazilskou produkci kávy (a zvýšilo její cenu). Asi nejhorší dopady na obyvatele má ale přetrvávající sucho na Madagaskaru, které působí nedostatek potravin a podvýživu obyvatel.
Nejteplejší červenec v dějinách
Letošní červenec se podle hodnocení organizace NOAA (respektive Národního centra pro environmentální informace) stal globálně vůbec nejteplejším měsícem od začátku pozorování (tedy od roku 1880) s odchylkou +0,93 °C oproti průměru za 20. století. Rekordní teplo v červenci je pozoruhodné zejména v kontextu přetrvávající mírné fáze jevu La Niña v Pacifiku, který naopak atmosféru mírně ochlazuje. Z pevnin bylo horko především v Asii a Evropě.
A konečně také tropické cyklony se letos zapsaly do historie. Atlantická hurikánová sezona podruhé za sebou vyčerpala plný seznam přichystaných jmen (od A po W). Silný byl dubnový tajfun Surigae na Filipínách. A výjimečná situace nastala i v Indickém oceánu – tropická cyklona poprvé zasáhla severní pobřeží Ománu. Šlo o Shaheen, která si v říjnu vyžádala 13 obětí a v Ománu při ní spadlo až přes 290 milimetrů vody – roční průměrný úhrn přitom nedosahuje ani sta milimetrů.
Samozřejmě že výčet výše uvedených událostí by mohl pokračovat hodně dlouho. Činností člověka způsobená změna klimatu zvyšuje četnost i intenzitu výskytu extrémních jevů. A také jejich dopady na společnost. Extrémní jevy se tak stávají stále častější součástí našich životů.
