Kolumbijská vláda nechce riskovat smrt své bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourt, která přežívá už 6 let v zajetí. Partyzáni z Revolučních ozbrojených sil (FARC) ji zajali 23. února 2002 a spolu s dalšími čtyřmi desítkami politiků, vojáků a policistů patří mezi dlouholetá prominentní rukojmí, která chce kolumbijská guerilla vyměnit za několik stovek svých vězněných spolubojovníků. Podle informací z posledních měsíců je Ingrid vážně nemocná. Tropická nemoc leishmaniasis a žloutenka typu B ji v hlubokém pralese přivedla na pokraj sil, a 46letá politička bojuje na hranici života a smrti.
Latinské oči Filipa Kandy: Zachraňte Ingrid!
Přelomové rozhodnutí?
Kolumbijská vláda totiž tento týden přišla s naprosto přelomovým rozhodnutím: za její osvobození slibuje propustit stovky vězněných partyzánů FARC, včetně těch, kteří si odpykávají dlouhodobé tresty za zločiny kvalifikované jako terorismus či účast na únosech rukojmích. Až do této doby byla kolumbijská vláda vždy ochotna jednat jen o propuštění těch partyzánů, kteří byli odsouzeni za méně závažné zločiny. Pro účastníky kolumbijského konfliktu a jeho pozorovatele jde skutečně o přelomové rozhodnutí. Dlouhá léta se táhlý ozbrojený konflikt v Kolumbii vyznačoval právě neústupností obou stran ze svých požadavků. Pohne se teď vyjednávání a situace kolem rukojmích? Dostane se ještě zaživa Ingrid (a stovky dalších rukojmích) na svobodu?
Je zcela jasné, že kolumbijskou vládu k jejímu kroku vedly informace o žalostném zdravotním stavu bývalé prezidentské kandidátky, která je podle mnoha zdrojů skutečně na pokraji života a smrti. Je ale také nepochybné, že kolumbijskou vládu nakonec rozhýbal tlak ze zahraničí. Ingrid Betancourt má vedle kolumbijského také francouzské občanství a její osvobození si vyhlásil jako jednu ze svých priorit již při své inauguraci francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Do jednání mezi vládou a partyzány (pokud lze hovořit o jednání) je částečně zapojeno i Španělsko, Švýcarsko a také Venezuela. Na propuštění šesti rukojmích na konci loňského a počátkem tohoto roku měl největší zásluhu právě venezuelský prezident Hugo Chávez. O kolumbijském konfliktu teď ví i zbytek světa o něco víc po nedávné roztržce mezi Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou, kterou způsobila úspěšná operace kolumbijské armády. Při ní byl dopaden a zabit vysoký člen vedení FARC Raúl Reyes, ofenzíva se ale uskutečnila až za kolumbijsko-ekvádorskými hranicemi.
Nyní je řada na FARC. Příští dny musejí ukázat, zda nejstarší, nejsilnější a nejlépe organizovaná guerilla na kontinentě bude ochotna hozenou rukavici sebrat a ustoupit z některých dalších jejích podmínek. Jednou z nich je například demilitarizace dvou okresů na jihozápadě země (Pradera a Florida) s asi 100 tisíci obyvateli. Na této podmínce až dosud FARC vždy velmi lpěly a naopak vláda ji vždy odmítala.
Teď je však situace trochu jiná. FARC mají určitě také zájem na tom, aby Ingrid nezemřela v jejích rukou. Mohly by teď nabídky využít a vyjít ze situace i pro ně důstojným způsobem. Navíc poslední dění na kolumbijském „bitevním“ poli navíc naznačuje, že FARC procházejí určitou krizí. Čelí četným dezercím ve vlastních řadách a v posledních měsících utrpěly několik závažných ran, jednou z nich bylo právě už zmíněné dopadení a smrt jejich „mluvčího“ a muže číslo 3 celé jejich organizace, Raúla Reyese. Byl to vůbec největší úspěch kolumbijské armády v tomto boji za poslední desítky let. Navíc i skutečnost, že zmíněný úder až dosud nevyvolal žádnou vážnou odvetu ze strany FARC (a doufejme, že k ní nedojde, hlavně co se bezpečnosti zadržovaných rukojmích týče), by mohla potvrzovat tezi, že organizace je vojensky oslabena a mohla by tedy přistoupit na dílčí dohody.
Jeden z nedávno propuštěných rukojmích, bývalý kongresman Luis Eladio Pérez, který prožil v zajetí FARC 6 let, vidí současnou situaci optimisticky: „FARC, nehledě na ztrátu Raúla Reyese, mají zájem dosáhnout dohody. Venezuelský prezident Hugo Chávez je stále velmi přítomný procesu vyjednávání. A hlavně, vůbec poprvé vidím u kolumbijského prezidenta Uribeho snahu jít s věcmi kupředu,“ říká propuštěný politik. Svou podporu vyjednávání a veškerého úsilí vedoucího k propuštění rukojmích vyjádřila opakovaně také Evropská Unie, tentokrát vydali prohlášení předsedající Slovinci. A nebude to dlouho trvat a o situaci v daleké Kolumbii se bude muset vážně zajímat i Česká Republika, její předsednické období v Evropské Unii se nezadržitelně blíží. Bude třeba se s tématem blíže seznámit. Jednu z prvních možností teď Česko bude mít třeba na Summitu Evropské unie a Latinské Ameriky v květnu v peruánské Limě, kam také delegace z České republiky míří.
