Fernando, Veronica, Luis a Soren studovali filozofii na Mexické Národní univerzitě (UNAM), největší v Latinské Americe. Spolu s další studentkou filozofie Lucií Morett se vypravili v únoru do Ekvádoru. Tam se vydali na sever země ke hranicím s Kolumbií a dorazili do tábora největší kolumbijské povstalecké organizace FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), stále ještě na území Ekvádoru. To vše ze studijních důvodů, tvrdí dnes jejich obhájci a rodiny. Na Filozofické fakultě UNAM se totiž věnovali studiím politických režimů a společenských otázek Latinské Ameriky. První čtyři ale v táboře povstalců do 24 hodin nalezli smrt. Jediná Lucía Morett s vážnými zraněními přežila. Studenti krátce před osudným okamžikem poznali Raúla Reyese, třetího nejvýš postaveného vůdce kolumbijské guerilly. Pak ale přišel letecký útok kolumbijské armády, její vůbec nejúspěšnější operace v celé čtyřicetileté historii kolumbijského ozbrojeného konfliktu. Zpráva o dopadení a smrti významného povstaleckého vůdce a dalších 16 partyzánů obletěla svět a dostala se i do České republiky. Mezi oběťmi však bohužel byli i čtyři výše zmínění mexičtí studenti.
Latinské oči Filipa Kandy: Mexické dozvuky andské krize
V následujících dnech po kolumbijském zásahu se v důsledku události rozhořela politická válka mezi Ekvádorem a Kolumbií (kvůli útoku kolumbijské armády na území Ekvádoru, jednou z obětí byl také Ekvádorec), a krátce nato i mezi Kolumbií a Venezuelou (v počítači zabitého guerillového vůdce se našly důkazy o financích, které měl FARC zaslat venezuelský prezident Chávez). Několik dní se svět obával skutečného vojenského konfliktu v Andách. Zažehnala ho až jednání na nadcházejícím summitu amerických států. O tom všem se už informovalo dost a dost. Až později ale vyšlo najevo, že vzájemná roztržka by mohla postihnout další zemi - Mexiko. Právě tehdy se přišlo na to, že mezi zabitými partyzány byli 4 mexičtí studenti.
Co ale skutečně v táboře FARC dělali? Podle kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho šlo jasně také o partyzány. „Podporovali a byli ilegálně v táboře ilegální ozbrojené organizace,“ museli tedy počítat s veškerými následky. Podle obhájců a rodin mrtvých studentů ale byli v táboře ze studijních důvodů.
Studenti UNAM a spolužáci Lucie a jejích přátel v tom mají jasno. Plakáty a transparenty na budovách a chodbách univerzity říkají jasně: „Uribe Asesino - Vrah Uribe“. Studenti se navíc cítí poškozeni, jak na ně nyní hledí část médií a veřejnosti. Mnozí teď totiž označují šmahem všechny studenty UNAM a zvlášť filozofie za rebely, podivné existence, levičáky a stoupence pochybné revoluce a terorismu. „Studovat je zločin?“ brání se teď studenti. Student, podobně jako novinář, se totiž musí často přímo na místě stýkat s předmětem studia či své reportáže. Jinak si jen těžko udělá objektivní obraz.
Ukazuje to i na to, jak je práce novináře a studenta, pokud ji dělají kvalitně a jdou do hloubky, těžká, tvrdá a komplikovaná. A navíc je pravdou, že tak často musí činit na vlastní nebezpečí. Sám jsem v minulosti také z novinářských důvodů navštívil a poznal tábory povstalců. Jak jinak bych je mohl natočit, poznat jejich myšlenky, cíle, pohnutky, a udělat s nimi rozhovory. Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem tam byl na vlastní nebezpečí. Pokud by v těch chvílích došlo k nějakým neočekávaným událostem, k útoku armády, k přepadení polovojenskými oddíly, těžko bych z následků mohl někoho vinit. Stejně tak bych se ale musel bránit nařčení, podobně jako mexičtí studenti, že svou přítomností podporuji partyzány a terorismus, že jsem jedním z nich. Zabití mexičtí studenti skutečně mohli chtít s kolumbijskými partyzány spolupracovat, hypoteticky mohlo jít o první kontakt před jejich rekrutováním. Kolumbijská armáda o tom ale nepředložila důkaz.
Na mexické Univerzitě UNAM většina studentů verzi svých kolegů obhajuje. „Znal jsem některé z nich dobře„, říká student filozofie Ricardo de Santiago. “Lucía pracovala na mnoha výzkumných projektech, působila v univerzitním divadle, pochází z dobře situované a zabezpečené rodiny. Proč by měla mít potřebu odejít bojovat někam do pralesů v úplně jiné zemi?"
Celý březen se teď Lucía Morett zotavovala v nemocnici v Quitu. Tento týden ji propustili. Domů už ale nechce. Žádá o politický azyl v Ekvádoru či jiné zemi. Tvrdí, že v Mexiku by neměla záruky vlastní bezpečnosti. Mnozí ji kvůli jejím kontaktům a prožitky s partyzány teď považují za jednu z nich. V Mexiku by se podle všeho pro Lucii rýsovala nepříjemná budoucnost a možná i bezpečnostní rizika. Takže v Mexiku asi rozhovor s Lucií nenatočím. A studentka teď podle svých právníků zvažuje dokonce i žalobu na kolumbijského prezidenta Uribeho za smrt jejích spolužáků.
Nastane krize také v mexicko-kolumbijských vztazích? Myslím, že nikoli. Jestli něco na postoji mexické vlády zaujme, tak je to skutečnost, jak pozdě a laxně Mexiko na tragédii svých spoluobčanů v zahraničí reagovalo. Jaký kontrast třeba s reakcí Ekvádoru (při útoku zahynul jeden Ekvádorec). Kolumbijské ministerstvo zahraničí se poprvé k situaci vyjádřilo až 29. března, téměř měsíc po vojenské operaci! Mexická vláda své studenty ani příliš neobhajuje. Jejich spolužáci z UNAM tak o čistotu své pověsti bojují především sami. A to i přesto, že podle názoru mnohých právníků mají studenti a jejich rodiny legitimní právo na odškodnění. Kolumbijská vláda ho odmítá i přesto, že letecký útok vedla jeden a půl kilometr za hranicí své země.
- Univerzitní studenti autor: Filip Koubek, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/161/16097.jpg
- Budova mexické univerzity autor: Filip Koubek, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/161/16098.jpg
- Mexická univerzita autor: Filip Koubek, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/161/16096.jpg