V uplynulém týdnu Caracas a Venezuela znovu zažily masové protestní manifestace. Ulicemi znovu pochodovaly desítky tisíc lidí, s vlajkami nad hlavou, s transparenty, s hněvem i s odhodláním. Pokolikáté už? Za vlády současného prezidenta Huga Cháveze Friase se protestní pochody staly rutinním folklórem.
Latinské oči Filipa Kandy: Pochodující Venezuela - tentokrát za svobodu tisku
Sám jsem jich zažil několik desítek: od dubna 2002, oněch horkých dnů, kdy v dosud ne zcela objasněném puči Chávez rezignoval na svůj úřad a po 48 hodinách se znovu triumfálně vrátil. Přes prosinec 2002 a leden 2003, kdy celou zemi ochromovala dlouhá generální stávka. Přes pochody v období referenda v srpnu 2004 a prezidentských voleb v červenci 2006. Venezuelská opozice pochoduje už pres 5 let!
Protestní pochody jsou už dávno součástí kultury této tropické země. Země zažila pochody desítek tisíc, stovek tisíc, i víc než milionu lidí. Venezuela bude asi jedinou zemí, kde vyvinuli a užívají sofistikované metody na výpočet účastníků pochodu. Změří se délka průvodu, od jeho čela až ke konci (téměř vždy prochází po hlavních širokých ulicích, či městských dálnicích), šířka průvodu a pak i hustota lidí na metr čtvereční. Následný výpočet počtu účastníků pochodu pak bývá velmi přesný. K ničemu převratnému ale víc než 5 let masových pochodů přesto nevedlo. Prezident Chávez je stále u moci a za tu dobu dokonce kolem sebe soustředil demokratickou cestou tak obrovskou podporu a moc jako žádný jiný z jeho kolegu v Latinské Americe.
Případ RCTV – uzavření nebo ukončení
V posledních dnech se pochody do Caracasu vrátily znovu. A s jistotou mohu prohlásit, že budou pro Caracas charakteristické také o tomto víkendu a zřejmě i po něm. Důvodem protestu a nespokojenosti je teď uzavření televizní stanice RCTV. „Bojujeme za svobodu vyjadřování! Nechceme se nechat umlčet,” skandují Venezuelci. Kontroverzní prezident Hugo Chávez nařídil neprodloužit kanálu RCTV koncesi. Televizi obviňuje z podpory pučistů a protistátních činů, zatímco podle jiných televize pouze plní svoji úlohu svobodně informovat. “Tento kanál nadělal zemi během dlouhých let velké škody: překrucoval hodnoty, prováděl mediální bombardování, šířil nenávist, rasismus, neúctu..,„ tvrdí Chávez, který také prosadil, že na dosavadní frekvenci bude vysílat nově vzniklá televize Teves, která podle něj bude plnit funkci veřejné služby, jíž kanál RCTV údajně neplnil. Osmdesát procent Venezuelců ale podle nezávislých výzkumu s uzavřením RCTV nesouhlasí. Znamená to, že s rozhodnutím nesouhlasí i mnozí Chávezovi voliči, protože těch je stále nad 60 %. “Je povzbuzující cítit podporu všech těch lidí, kteří nechtějí uzavření naší televize. Je to ukázka demokracie, svobody a lidských hodnot," řekl pro ČT během protestního pochodu prezident RCTV Eladio Lares. Ačkoli vláda argumentuje tím, že žádnou stanici nezavírá, pouze jí neuděluje licenci k provozování veřejného vysílání (RCTV dál může vysílat po kabelu, přes internet i provozovat jiná média), pro opozici je jeho krok dalším porušením lidských práv a útokem na svobodu tisku. Chávezovi prý nejvíc vadily živé diskusní pořady, ve kterých silně zaznívala kritika současné vlády a její nejnovější orientace na tzv. socialismus 21. století, znárodňování klíčového ropného průmyslu, telefonní společnosti CANTV a energetického sektoru.
RCTV vysílá 53 let a má přes 2000 zaměstnanců. Ti ale stále věří. Žalují prezidentovo rozhodnutí u Nejvyššího soudu a žádají podporu v zahraničí. I v Evropské unii. Licence k vysílání RCTV končí tuto neděli. Po jeho uzavření zbude v zemi už jen jedna nezávislá televize - Globovision. Její lidé se teď obávají, že budou dalšími v řadě. „Případ RCTV je zkušebním balónkem toho, co si mohou dovolit," tvrdí Ana María Gutiérrez, hlavní produkční televize Globovision.
Venezuelská opozice bude podle všeho dál protestovat v ulicích. K dalším pochodům určitě dojde i v tomto a v příštích týdnech. Mnozí stoupenci opozice už ale také vidí, že jejich opakované protesty ztrácejí naději a smysl. Možná i proto měly pochody z posledních dnů poněkud slabší účast, než jakou pamatují třeba z let 2002 - 2004. Přesto jsou možná nejviditelnějším důkazem toho, jak je dnešní Venezuela rozdělená.
Mocná Burundanga
A ještě s jednou zkušeností bych se chtěl svěřit čtenářům svého deníčku. Štáb ČT - jehož zpravodaj v minulosti prožil v Latinské Americe souhrnem 6 let a i díky své opatrnosti a prozřetelnosti bez jakýchkoli incidentů a újmy - se v minulém týdnu v Caracasu stal obětí útoku zločinců a jejich mocné burundangy. Burnundanga nebo také escopolamina je omamná látka, kterou zločinci dokáží s přispěním třetích přimíchat do nápoje nebo jí impregnovat některé předměty. Oběť, omámená drogou, pak na pár hodin ztratí vědomí a paměť, přitom jedná jakoby v režimu automatického pilota a snadno vykonává i pokyny zločinců kolem sebe. V posledních letech došlo v Latinské Americe k tisícům útoků a krádeží za pomoci burundangy. Štáb ČT při ní přišel o dva mobilní telefony, digitální fotoaparát a hotovost ve výši tří denních diet. Naštěstí nedošlo k ničemu horšímu.