Ing. Čuně a pád do Maelströmu

Nechci malovat čerta na zeď většího než pan ministr Eduard Janota, ale ekonomická situace ČR mi nepříjemně připomíná Maelströmův vír „záhadného oběživa“ ve Státní bandě (bance), pojednaný Ludvíkem Vaculíkem v jeho skvělém románu Morčata (Edice Petlice 1973). Tehdejší „náš poslední odborník na lombard“ starý inženýr Chlebeček, řečený (kvůli křečkování jídla ze závodky) Čuně, měl prý teorii, že oběživo, „jež se pokusíme ukrást, ale je nám zabaveno“, může být vrženo do oběhu na takovém místě, které strhne celé hospodářství kamsi, kam se však ani Chlebeček alias Čuně alias Maelström neodvážil doříct.

Tyto a podobné neblahé asociace způsobuje poslední vývoj státního dluhu a rozpočtového schodku. Od časů, kdy Václav Klaus jako jeden ze svých výstředních nápadů neúspěšně prosazoval ústavní zákon o vyrovnaném státním rozpočtu, uběhlo 15 let. A přece ještě pro r. 1998 byl vyrovnaný rozpočet schválen – a se schodkem 29 miliard nesplněn. Za příštích osm let vlády ČSSD rozpočtový deficit vzrostl na 97 miliard v r. 2006. I když se v posledních dvou letech ministru Kalouskovi podařilo schodek snížit na 66 mld. korun v r. 2007, respektive na 19 miliard loni (oproti schváleným 71 miliardám), letošní deficit hrozí absolutním rekordem, protože už teď činí téměř 90 miliard oproti 38 plánovaným pro celý rok. Kvůli nepolevující hospodářské krizi a výpadku daňových příjmů se očekává, že se na konci roku 2009 vyšplhá nad 160 miliard korun.

Také státní dluh se za vlády sociální demokracie zvýšil ze 195 na 802 miliard a ke konci r. 2008 (po dvouletém vládnutí koalice ODS, KDU-ČSL a SZ) činil už jeden bilion korun. Dnes na každého Čecha včetně kojenců a důchodců připadá zhruba 100 tisíc korun státního dluhu. Nezmění-li se radikálně česká finanční politika, čeká nás v příštích čtyřech letech zdvojnásobení státního dluhu na dva biliony korun. A neméně tristní je situace ve splácení půjček na úhradu tohoto dluhu. Jen letos má ČR na úrocích splatit 50 miliard korun, v příštím roce to bude podle prognózy ministerstva financí o 20 miliard více a pak má každý rok přibývat dalších deset miliard. V roce 2015 má na obsluhu dluhu padnout už 120 miliard korun. To vede k vážným úvahám o kolapsu, podobnému tomu v Maďarsku, jež muselo kvůli neschopnosti financovat státní dluh vloni na podzim čerpat záchrannou půjčku od Mezinárodního měnového fondu. „Zbankrotování“ státu samozřejmě má drastické dopady na občany: škrty sociálních dávek, snižování platů státních zaměstnanců, důchodů, veřejných rozpočtů, zdražování, atd.

Mezi našimi penězi mizejícími v propadlišti enormně rostoucích státních výdajů a pádem do Maelströmova víru „záhadného oběživa“ ve Vaculíkově fikci je určitá podobnost, ale i malý rozdíl. Zatímco inženýr Čuně varoval před zneužitím tajně hromaděného kapitálu („krajní případ by byl, kdyby se ty peníze dostaly do zahraničí“), nám by spíše hrozila závislost na zahraničních poskytovatelích půjček, jimiž by mohly být (a rády by byly) i málo průhledné subjekty zájemců o obnovu sféry ruského vlivu. A lombard je druh krátkodobého úvěru, který se poskytuje proti zástavě nemovitosti, jaképak asi? Bál se to vyslovit i osvícený inženýr Čuně. Samozřejmě jde o nadsázku, ale skrytý i otevřený boj o naši zahraničně politickou orientaci – přes naše členství v EU a NATO – stále trvá. A to za použití všech, pořád sofistikovanějších prostředků. Historicky nejvážnější problémy veřejných financí, které česká politická reprezentace neřeší, přímo ukázkově hrají do karet našim „východním přátelům“.

Za těchto okolností by se dalo čekat, že Janotova záchranná brzda v podobě sady opatření, jež mohou růst státního dluhu zpomalit, najde mezi českými politiky potřebné pochopení. Opatření dočasné vlády a zákony dosluhujícího parlamentu by jim dokonce ani příliš nepokazily politickou tvář. Oni ovšem s hlavou plnou předčasných voleb odmítají možnost okamžitého řešení ve stávajícím parlamentu a pokus o zpomalení růstu deficitu odkládají až na konec řady populistických a v ekonomické krizi nereálných slibů. Po poradě státních a stranických lídrů u prezidenta Klause se zdá, že ani komplikace nastražená Ústavním soudem ve formě odložení říjnových voleb nemůže zlomit jejich odhodlání řešit nejvážnější český problém nikoliv státnicky, ale stranicky. Je to opět další strategická chyba, jejímž důsledkem může být vyplýtvání energie nutné k prosazení záchranného plánu na žabomyší partajní manévry a donkichotský zápas s větrnými mlýny Ústavního soudu. Každý den odkladu řešení rozpočtové krize přináší nejen další finanční propady, ale i posunuje Česko východním směrem.

„Já vás varuji! Je to vír! Je to – Maelström!“ zvolal inženýr Čuně, když mu kolegové ze Státní bandy vzali jeho analýzu z rukou. (Vír takto nazvaný vzniká střetnutím dvou příbojových vln vnikajících do mořské úžiny mezi ostrovy u norského pobřeží. Byl popsán mistrem hororu E. A. Poem v ekonomické studii Pád do Maelströmu. Norové tomuto jevu říkají  Moskoeström podle ostrova Moskoe).

  • Vývoj českého státního dluhu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/610/60909.jpg
  • Splátky státního dluhu autor: ČT24, zdroj: Ministerstvo financí http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/651/65083.jpg
Vydáno pod